Není nám jedno, co se kolem děje. Skupina pražských gymnazistů vysvětluje, co je vede k účasti na veřejném dění

Když před dvěma lety začínala studentská skupina Active Citizens fungovat, na její první schůzku přišla spousta studentů. Mnozí z nich odpadli, ale nakonec se vytvořilo jádro asi osmi aktivních mladých lidí. Dnes jich je stabilně více než patnáct. Vincent Klusák, Karolína Berenová, Klára Chromá, Marie Smejkalová, Henryk Tietjen a Matyáš Bílek ze skupiny Active Citizens působící na pražském Gymnáziu Na Zatlance se ve svém volném čase scházejí ve škole s pedagožkami Romanou Bartůňkovou a Martinou Feuersteinovou.

Změna klimatu je tématem všech akcí, které letos chcete pořádat?

Romana Bartůňková: To vykrystalizovalo už loni. Nejdřív jsme se začali zabývat problematikou plastového odpadu obecně. 17. listopadu jsme se účastnili satirického průvodu masek Sametové posvícení s výjevem plastové vlny, před kterou nejmladší generace zděšeně utíkají. Pak jsme si říkali, že ten problém je vlastně mnohem širší, do toho přišla Greta Thunbergová s Fridays for Future, a tím se to rozjelo.

Martina Feuersteinová: První větší akce na toto téma byla účast na loňských sousedských slavnostech Zažít město jinak, což jsme dělali ještě v rámci projektu Aktivní občanství od vzdělávacího programu Varianty společnosti Člověk v tísni. Od té doby se náš tematický záběr rozšiřuje dál.

Co pro vás znamená scházet se každý týden a vymýšlet, co budete podnikat? Proč to vůbec děláte?

Vincent: Baví mě, že se s lidmi, kteří jsou mi blízcí, bavíme o otázkách klimatu, což je téma, které je samo o sobě složité. Občas až těžko uchopitelné. Když nás je ale víc a jsme všichni podobně naladění, můžeme na tom spolupracovat. Kdybych to dělal sám, asi bych se ničeho nedobral, protože bych si v půlce řekl, že to stejně nemá smysl.

Karolína: Pro mě je hodně motivující společně se scházet. Cítím od ostatních podporu k tomu, abych něco dělala. Je to mnohem jednodušší, než kdybych se třeba sama doma rozhodla, že uspořádám klimatický piknik. Navíc si máme vzájemně hodně co dát.

Klára: Jsem ráda, že se aktivněji zajímáme o naše okolí. Líbí se mi, že můžeme zkusit zrealizovat to, co si společně vymyslíme. Dřív jsem si myslela, že to není tak jednoduché, ale vlastně na tom nic moc není.

Marie: Tohle je místo, kde se můžu sejít se všemi, které mám ráda, a zároveň se tu něco naučím. Jsem tu druhým rokem, naučila jsem se, jak chystat akce, a zjistila jsem řadu věcí o klimatu.

Henryk: Rád sem chodím, protože tu jsou skvělí lidé a člověk má možnost něco dělat. A kdybych měl třeba námitku k tomu, co se chystá, můžu konstruktivně zasáhnout a říct, co bych změnil.

Matyáš: Rád pomáhám lidem, u kterých vidím, že to k něčemu je, že to má smysl.

Děláte to ve svém volném čase, ale pod vedením učitelek. Nevadí vám, že jste vlastně pořád tak trochu ve škole?

Karolína: Není to jen aktivita v rámci školy, má to dopad i mimo školu. Pro nás i pro okolí.

Vincent: Využíváme toho, že můžeme být tady, ale pro mě je to spíš už aktivita po škole. Děláme věci i pro školu, jako třeba vtipné informační samolepky, aby lidé neplýtvali vodou a podobně, ale není to součást žádných konkrétních školních předmětů.

Romana: Nejsme tu primárně proto, abychom tady na Zatlance dělali nějaké akce nebo abychom bavili studenty. Ale spíš proto, abychom s tím, co vymyslíme, šli do veřejného prostoru a očekáváme nějakou reakci. Že to navíc ovlivní klima ve škole, je přidaná hodnota. Ve škole se o nás ví. Letos nás překvapil zájem prváků, kterých se k nám do skupiny přihlásilo už v září sedm. Sotva nastoupili a slyšeli něco o Active Citizens, tak se k nám hned hlásili. Každý rok rosteme a mně dělá velkou radost, že se povedlo rozhýbat takovou partu mladých lidí. Sama už to nevnímám moc jako svoji učitelskou, ale spíš volnočasovou aktivitu.

Martina: Například Klimapiknik, který jsme pořádali ke Dni Země v parku u Portheimky, nebyl určený pro lidi ze školy, ale pro veřejnost, především pro tu smíchovskou. Ale je pravda, že tam zrovna moc lidí nepřišlo a užili jsme si to spíš mezi sebou.

Zajímáte se momentálně především o změnu klimatu. Jste propojení s Fridays for Future?

Romana: Na začátku vzniku české sekce Fridays for Future byli studenti v kontaktu s Petrem Doubravským a Annou Mezgerovou (zástupci české větve Fridays for Future – pozn. red.) a vyslali dvě zástupkyně od nás. Ty se do té iniciativy na chvíli zapojily jako mluvčí.

Martina: Celé to vzniklo tak, že sami naši Active Citizens chtěli udělat páteční stávku, a když na Facebooku založili událost a měli promyšlené, co budou dělat, zjistili, že už tam jedna je. Tak vznikla původní kooperace, která v nějaké formě přetrvává.

Karolína: Většina z nás stále chodí na páteční stávky, ale ze začátku byla spolupráce asi intenzivnější než teď.

Jak vnímáte občanskou angažovanost a občanský aktivismus? Je v tom pro vás rozdíl?

Karolína: Osobně to moc nerozlišuji. Nikdy jsem se tím rozdílem v pojmech moc nezabývala, protože proti občanskému aktivismu nic nemám. A když se občanská angažovanost přelije v aktivismus, tak mi to nevadí. Přijde mi, že obě formy jsou důležité.

Romana: Myslím, že studenti, kteří se účastní pátečních stávek, jsou už aktivisté. Občansky angažovaní mohou být v běžném životě, ale jakmile nejdou do školy a jdou místo toho stávkovat, tak se stávají aktivisty.

Ne všechny školy svoje studenty v aktivismu podporují. Jak je to u vás?

Karolína: Postoj u nás ve škole je celkově asi neutrální. Část učitelů nám fandí. Slyšela jsem od ostatních studentů, že se někteří dokonce ptali, proč nejsou na stávce. S vyloženě negativním ohlasem jsem se nesetkala.

Marie: Samozřejmě to není tak, že by nám to škola přímo omluvila, ale pokud nám to omluví rodiče, nemáme s tím ve škole žádný problém.

Martina: Myslím, že ne všichni chtějí studenty podporovat otevřeně, ale celkově jsou kolegové v pedagogickém sboru rádi, že jsou naši žáci obecně aktivní, i když jim to třeba neřeknou.

Jak vlastně jako skupina fungujete?

Marie: Scházíme se tady každou středu a diskutujeme o tom, co se děje. Většinou někdo přijde s nápadem, co by se mohlo zorganizovat. Na začátku školního roku vždycky počítáme s tím, že se budeme účastnit akce Zažít město jinak, pak je hned Sametové posvícení a čas od času přijde někdo s nápadem udělat třeba klimatický piknik nebo něco jiného. Vedle toho komunikujeme na sociálních sítích.

Martina: Nejvíc nás na začátku školního roku zaměstnávají tyhle dvě akce, které se odehrají během podzimu. I tak ale máme pár nápadů na dlouhodobější projekt, který bychom rádi uskutečnili.

Romana: Loni před Vánoci jsme si třeba řekli, že pojedeme podpořit do Teplic základní školu Plynárenskou, kde se odehrály útoky proti prvňákům z různých minorit. Udělali jsme pro ně besídku a bylo to oboustranně moc příjemné setkání.

Karolína: Myslím, že nám to celkově funguje dobře, jenom je občas náročné společně debatovat, protože je tu hodně lidí, kteří mají co říct.

Jak se na tyto vaše aktivity včetně protestů dívají rodiče? Mluvíte s nimi o tom?

Matyáš: Asi by je to zajímalo, ale já se s nimi o tom nebavím.

Vincent: Moji rodiče to vnímají pozitivně, občas možná i pozitivněji než já sám. Někdy se mi do toho třeba moc nechce, ale oni říkají: Co děláš? To musíš! Přijde mi, že jsou někdy motivovanější než já.

Henryk: Já jsem doma Active Citizens představil tak, že jsem povídal o Zatlajáku, seznamovacím týdnu pro první ročník, kde nám Martina o skupině řekla. S tátou jsme si o tom pak povídali a on mi řekl: To vypadá dobře, běž tam, zkus to. Když jsem mu pak vyprávěl, jaká byla první schůzka, tak mě znovu podpořil s tím, že Active Citizens zní dost dobře a nadějně.

Karolína: Moji rodiče mají také pozitivní přístup. Od té doby, co jsem začala dělat nějaké kroky k tomu, abych snížila svoji uhlíkovou stopu a omezila plasty, všímám si, že to má vliv i na naši domácnost. Není to tak, že bych ty kroky činila jen já sama, ale snaží se i oni.

Marie: I u nás to mělo pozitivní vliv, mamka začala chodit na různé akce o klimatu a na swapy, kde se místo nakupování věci vyměňují, za což jsem moc ráda.

Klára: U nás doma to berou jako moji aktivitu. Na druhou stranu se ale v souvislosti se stávkami bojí, abych nepropadla nějaké ideologii. Všímám si, že jsou rádi, že se zajímám o věci kolem sebe, i když mi to přímo neřeknou.

Romana: Můj třináctiletý syn mi občas říká, že jsem fanatická, když okomentuji jeho ne úplně ekologické návyky. Takže vás moc obdivuji, že dokážete svoji rodinu ovlivnit, protože mně se to aktuálně moc nedaří.

Martina: Můj táta, který je ročník 1952, si myslí, že globální oteplování je přirozený cyklus planety a člověk svou činností na tom nemá zas tak velký podíl. Jsou to ale moji rodiče, mám k nim velkou úctu a mám je ráda, takže se s nimi do nějakých větších diskusí na tahle témata už nepouštím.

Co pro vás znamená 17. listopad? Připravujete na tento den výtvarně i produkčně poměrně náročnou akci, budete součástí Sametového posvícení...

Vincent: 17. listopad je pro mě asi nejsymboličtější den v roce. Jakmile by se připomínka výročí udělala 16. nebo 15. listopadu, už by to nemělo tu váhu. V tento konkrétní den všechno funguje trochu jinak. Je tady najednou prostor pro to, abychom něco řekli, protože už v minulosti se to právě tenhle den odehrálo. Ať už to dopadlo dobře, nebo špatně. Každopádně jinak fungují média a celkové naladění společnosti je jiné než běžně.

Romana: Je to hodně důležitý milník v mém životě. Bylo mi čtrnáct, když padl režim, a je to pro mě pořád hodně emocionální zážitek. Teprve jsem dospívala, ale proměnu společnosti jsem vnímala dost silně. A i když jsem tomu, co se dělo, úplně nerozuměla, působilo to na mě jako něco, co chci. Hodnoty a slova, která padala během sametové revoluce, jako svoboda, studentské hnutí, nenásilí a možnost cestovat, pro mě byly jednoznačně silné pojmy.

Karolína: Myslím si, že 17. listopad se nás týká dodnes, ale je to pro mě osobně už hodně vzdálené. A taky je pro mě poměrně abstraktní si představit, jak fungoval minulý režim, i když o něm hodně slýcháváme i z vyučování a přednášek. Ale vnímám to jako nejdůležitější den v roce.

Proč vám přijde zajímavé účastnit se oslav tohoto výročí právě formou satirického projektu?

Karolína: Možná proto, že způsobů, jak téma klimatické změny podat společnosti, je hodně a většina z nich působí dost negativně. Kdežto my se snažíme říct to jiným způsobem. Myslím, že tím můžeme oslovit i ty, kteří jsou k problematice klimatu skeptičtější a jsou skeptičtí i vůči stávkám a jiným formám protestů.

Vincent: Zároveň věc jako průvod nebo masky mají v evropské společnosti hlubokou tradici, takže na to lidé mohou víc slyšet, i když třeba nevědomě.

Martina: Pro mě je 17. listopad svátkem a příležitostí k čemukoli se svobodně vyjádřit. A na Sametovém posvícení se mi líbí ta pestrost. Součástí je několik skupin a každá z nich se vyjadřuje k jinému společenskému tématu.

Chystáte se být občansky aktivní i po skončení střední školy?

Karolína: Já bych se určitě dál chtěla angažovat v hnutí, které se zabývá klimatickou změnou. Chtěla bych, aby se to stalo součástí mého života.

Marie: Já zatím co se mé budoucnosti týče rozhodnutá nejsem, ale určitě bych se chtěla dál zapojovat do akcí.

Klára: Mě Active Citizens hodně ovlivnilo a začala jsem přemýšlet o tom, že bych šla studovat environmentální studia.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.