Maturitní slohovka? Moc si z ní neděláme, ale mrzí mě, že se opravuje centrálně. Naše učitelky by ji posoudily lépe, říká maturant

Předevčírem jste psal maturitní slohovku – jaké to bylo?

Byl to zážitek a zkušenost, teď jsem rád, že je to za mnou a mohu myslet na další maturitní disciplíny. Na zkoušku jsem přišel mírně vystresovaný, ale během prvních deseti minut jsem se uklidnil a byl schopen psát. Přispěla k tomu i milá paní zadavatelka. Nakonec jsem shledal, že jsem nemusel s psaním tak spěchat, odešel jsem půl hodiny před skončením zkoušky. Někteří odcházeli i dříve, já si pro jistotu svou práci několikrát znovu přečetl.

Co jste říkal na témata? Bylo pro vás snadné si něco vybrat?

Nabízená témata nebyla přímo nešťastná, nicméně výběr slohových útvarů se mi zdál celkem svazující. Většina mých spolužáků doufala ve zprávu či popis, tyto útvary se totiž zatím vyskytovaly snad každý rok, ten loňský nevyjímaje. I já jsem si vybíral podle útvaru, nejvíc připravený jsem si připadal na úřední dopis, takže jsem psal žádost o financování charitativního projektu.

Co si nejčastěji vybírali ostatní spolužáci?

Hodně spolužáků také psalo žádost, jiní vsadili na úvahu nebo článek o fake news. Odhaduji, že nejoblíbenějším útvarem bylo vyprávění, to mě samotného neoslovilo. Naopak málokdo si vybral třeba líčení a článek o knize.

Jak jste spokojen s tím, co jste napsal, na jakou známku to vidíte?

Věřím si na jedničku, téma i útvar jsem určitě dodržel. Je možné, že ztratím nějaký bod za výstavbu textu, s tou jsem tolik spokojen nebyl. Nakonec musím říct, že i já bych zřejmě napsal lépe zprávu, kdyby byla mezi možnostmi. 

Nakolik jste písemné práce během studia trénovali?

Myslím si, že jsme trénovali svědomitě. V letošním roce jsme opakovali slohové útvary z předchozích ročníků, celkem jsme napsali za domácí úkol 6 slohových prací – článek, zprávu, stížnost, motivační dopis, vypravování a úvahu. K tomu ještě dvě čtvrtletní kontrolní práce s více možnostmi výběru, jako u maturity. Navíc jsme měli možnost přinést profesorce českého jazyka k posouzení i práce na vlastní téma.

Zadání znělo: 250 slov, to není mnoho.

Souhlasím, že například pro úvahu a vypravování je 250 slov skoro minimum, nicméně třeba úřední dopisy vyžadují stručnost. Je mi však známo, že některým z mých vrstevníků nedělalo problém napsat žádost o více než 400 slovech. Vždy záleží na disciplíně pisatele, delší sloh určitě neznamená lepší sloh. Nutno zmínit, že skutečné minimum je ještě nižší, pouhých 200 slov - i to se toleruje bez stržení bodu. Ve škole nám bylo vštěpováno, že máme cílit spíše k hranici 220 slov, protože v delším textu zákonitě uděláme více chyb.

Někdo vytýká maturitním slohovkám, že u nich nejde o kvalitu textu nebo nápaditost, ale o dodržení formálních náležitostí každého stylu. Svazovalo vás to?

Nesvazovalo, protože v úředním dopise je dodržení formalit skutečně důležité. Nesouhlasím s tím, že by u slohu nešlo o kvalitu textu, ta je rozhodně podstatná. A co se týče invence, domnívám se, že pokud se pisatel nenechá unést příliš, o body nepřijde.

Jak velké téma pro vás a vaše spolužáky vůbec maturitní sloh je?

Pro mě slohová práce příliš velkým tématem není, pro mé spolužáky, pokud za ně mohu mluvit, také ne. Snad je to tím, že jsme na zkoušku byli z hodin českého jazyka připraveni. Se zkouškou se samozřejmě dostavila nervozita, je to přece jen první ze série maturitních zkoušek, ale pevně věřím, že se nikdo nenechal rozhodit.

Zdá se vám maturitní slohovka jako dobrý způsob, jak zjišťovat kompetence studentů?

Ve svém běžném životě se často setkávám s lidmi, kterým dělá problém pravopis, přitom je vizitkou každého z nás. Pokud jsou mezi zadáními útvary a témata, které si může vybrat student technického i humanitního oboru, písemná práce by měla i nadále být součástí maturity. Dle mého názoru si člověk, který složil zkoušku dospělosti, musí poradit s žádostí, stížností nebo motivačním dopisem, stejně tak s psaním i/y, mě/mně a s/z. Kde jinde tyto znalosti odhalit, než ve slohovce?

A co si myslíte o státních maturitách celkově?

Bohužel nemůžu porovnávat s předchozím systémem, ale jsem zastáncem názoru, že je správné sjednocovat úroveň všech maturantů. Nemělo by záležet na tom, kterou školu člověk studoval, maturita by měla být jen jedna. Snad jediná věc, která mě mrzí, je, že jsou slohy opravovány centrálně. Myslím si, že kdyby slohy opravovaly učitelky, které studenty znají osobně, mohly by práce lépe posuzovat. Někteří však mohou namítat, že by studenti dopadali lépe, protože by se kantoři slitovali, nebo naopak hůře, protože učitelé některé žáky nemají v oblibě.

Společnost CERMAT, která jednotné maturity připravuje, vzkazovala všem maturantům, aby hlavně tlačili. Tedy propiskou na papír, aby šly práce naskenovat. Vzal jste si to k srdci?

Tento pokyn se ke mně vůbec nedostal. Jako student čtvrtého ročníku oboru informatika musím podotknout, že i práce psané velice slabě mohou být při správné konfiguraci skeneru naskenovány dostatečně čitelně. 

Už několik let se mluví taky o tom, jestli by se maturity neměly psát na počítači. Co si o tom myslíte?

O možnosti psát sloh na počítači jsem již s vrstevníky diskutoval. Hlavní výhodou použití počítače je okamžité počítání slov a jednoduchá oprava chyb či přeskládání vět. Samozřejmostí je, že textový editor nesmí umožňovat hledání pravopisných chyb, ale tyto funkce jsou již teď pro ty, kteří slohy na počítačích psát mohou, vypnuty. Větším problémem je však kapacita počítačových učeben, která je na většině škol nedostačující. Zkoušky by tedy musely probíhat několikrát po sobě a bylo by potřeba vytvořit mnohem více zadání, aby se předešlo prozrazení mezi skupinami. Nedokážu si představit, jak by organizace zkoušek vypadala. 

Adam Švehla je studentem čtvrtého ročníku oboru informatika Střední průmyslové škole elektrotechnické v Praze. Po maturitě má v plánu pokračovat ve studiu na jedné z fakult ČVUT. Ve volném čase se věnuje programování, elektronice, cestování a cizím jazykům.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.