Michal Horáček: Přijímací zkoušky na univerzitu jsou různé, ale jedno je spojuje – je to trauma

Je to situace buď-anebo, musíte uspět právě ve stanovené chvíli.

Vzhledem k tomu, že každý z uchazečů musel před zahájením vyplnit formulář týkající se zdravotní způsobilosti a pro činovníky katedry nebylo snadné to všechno zkontrolovat, pozdržel se začátek o tři čtvrtě hodiny. Když konečně nadejde ta zkouška, dostanete v jedné ze dvou částí testu 6 (slovy šest) úkolů, vybraných ovšem z mnoha set. V tomhle případě například: Nakreslete feston, vysoký řád, nárožní drápek. Připomíná to loterii: můžete mít štěstí, ale i z pekla smůlu. Pokud z té spousty možností správně nenačrtnete, co se od vás žádá, vaše naděje stát se kunsthistorikem se přinejmenším o rok odkládají.

Ještě ráno jste jasně věděli, jak vypadá ten feston, ale teď se vám tak točí hlava, že ne a ne si na to vzpomenout... Víte, že si na to vzpomenete, ale to až na cestě ven.

Samozřejmě že jsou to pravidla rovná pro všechny. Zkouška je anonymní, a tak se vylučuje, že by někdo dostal protekční hodnocení. Tak či tak je ovšem zřejmé, že vašich znalostí se týká jen polovina zkoušky. V té druhé jde o vaši schopnost zvládat stres.

Všem uchazečům, kteří mají pocit, že to zmákli, že dostanou pozvánku i ke zkoušce ústní a nakonec budou patřit mezi 25 vyvolených, se obdivuju. Mě totiž ten stres doteď úplně nepustil, i když zrovna na ten feston jsem si vzpomněl včas.

Nemám už rodiče, kteří by mě za případný neúspěch peskovali. Ostatní uchazeči je však mají, a tak bych i jim chtěl něco vzkázat: Oceňte, že se vaši potomci na náročnou zkoušku připravovali a že ji podstoupili. Pokud jim nevyšla, neznamená to, že jsou špatní. Třeba měli jen špatný den. Chcete-li jim pomoci, řekněte jim: budou i dny lepší. Třeba hned při první další příležitosti.

Michal Horáček je český spisovatel, esejista, novinář, textař, básník, producent, vystudovaný antropolog a spoluzakladatel sázkové kanceláře Fortuna.

Autor upravil pro Rodiče vítáni ze svého příspěvku na Facebooku.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.