Mimořádně nadaným dětem škodí neustálý stres a tlak na výkon, říká expertka Kateřina Emer
Systém vzdělávání nadaných dětí je v Česku v začátcích. Na středních školách a gymnáziích se jejich podpora omezuje většinou jen na soutěže a olympiády. Největším problémem je podle expertky na vzdělávání nadaných dětí Kateřiny Emer především toxická atmosféra výkonu a stres s tím spojený, které tyto děti poškozují. „Cílem vzdělávání by měl být zdravý, spokojený a produktivní dospělý středního věku. Tam potřebujeme, aby byl schopen podávat své výkony. Ne aby nám musel dokazovat, kolik se toho zvládne v sedmnácti našprtat,“ říká v rozhovoru pro Heroine.cz.
Podle ní je hlavním problémem řady středních škol a gymnázií neustálá atmosféra tlaku, kterou vytvářejí a která extrémně poškozuje právě vysoce citlivé a mimořádně nadané děti. „Nejde ani tak o velké množství učiva, které musejí zvládnout, protože toho jsou schopné. Problém je v tom, že kvůli neustálé hrozbě písemek, testů a zkoušení jsou udržované v dlouhodobém stresu, o kterém víme, že je škodlivý,“ vysvětluje Emer, která sama patří mezi mimořádně nadané a také víceleté gymnázium absolvovala.
Letošní velký výzkum na téma psychické zdraví mladých a dětí konstatoval, že nejvyšší procento lidí, kteří vykazovali nějaké symptomy vyhoření, je ve skupině do třiceti let. Což je asi i zpráva o českém školství?
A je to taky zpráva, že tak vzniká obrovská zátěž pro zdravotní a sociální systém. Když dokážeme ty nejproduktivnější, nejchytřejší, ale bohužel taky nejcitlivější mladé lidi zničit před dvacátým rokem života, poškozujeme tím nejen je, ale celou společnost. Nejenže nám nemají možnost předat své nápady a inovace. Oni pak často nezvládají ani normálně pracovat, fungovat, starat se o sebe.
V psychiatrických léčebnách, které jsem navštívila, jsou teď většinou mladí lidé, a to kvůli kombinaci přetížení a vysoké citlivosti. Vypěstovali si různé psychické choroby, závislosti nebo i vážnější poruchy osobnosti, u kterých víme, že jsou spouštěné velkým tlakem, zatížením nebo tragickou událostí. Ale i nezdravé zpracování tragické události je vázané na to, že nedostali prostor a čas se s ní vyrovnat. Jak může někdo tvrdit, že ruchovci, lumírovci a strupovitost hrušek jsou důležitější než to, že si musím umět zpracovat, že se mému kamarádovi stalo něco opravdu strašného? Nebo že si to dokonce udělal vlastní rukou…
Co je to mimořádné nadání?
Velmi zjednodušeně jde o komplexnější zapojení mozku.
Může se projevovat vysokou intenzitou vnímání a prožívání, neobvyklou kreativitou, kvalitativně odlišným zpracováním znalostí, informací, vědomostí a dovedností. Otevřeností a zvídavostí – pronikáním do velké šíře a hloubky.
Především na gymnáziích, ale i na řadě odborných středních škol se učitelé i rodiče domnívají, že právě velká studijní zátěž a důraz na výkon vybudují u mimořádně nadaných dětí odolnost do dospělého života. Není to pravda?
Kdysi jsem napsala článek Zkraťme pracovní dobu nezletilým na osm hodin. Popisovala jsem v něm kafemlejnek, kterému jsou mladí lidé ve školách vystavení. Ve chvíli, kdy se snaží student stíhat, co se děje ve škole, dělá vlastní odbornou práci, soutěže, středoškolskou odbornou činnost, má povinnosti doma, je jeho pracovní doba najednou deset až dvanáct hodin denně. Mluvíme o mladých lidech, kteří jsou stále ještě ve fázi významného zrání osobnosti, potřebují si řešit svoje vztahy, mají si při tom neustávajícím tlaku hledat vlastní životní hodnoty a nacházet svůj vztah k životu a existenci. Na to důležité jim nezbývá žádný prostor.
Vytváření dlouhodobého tlaku, třeba tím, že studenti můžou být kdykoliv vyzkoušení z obrovského množství úplně zbytečných informací, není dobrý nápad. Pouze to u nich zvyšuje stres.
