Jsou víceletá gymnázia vhodná pro mimořádně nadané děti? Spíše ne. Nedokážou s nimi totiž pracovat
V populaci jsou asi dvě procenta mimořádně nadaných dětí. Jejich vzdělávání je pro školy výzva, protože jde o skupinu s velmi specifickými potřebami ohledně obsahu a stylů učení. Nejvhodnější školy by pro ně měly být víceletá gymnázia, která vznikla právě s myšlenkou na podporu těchto dětí. Jenže realita v Česku je jiná. V současné době neexistuje víceleté státní nebo církevní gymnázium, které by dokázalo s mimořádně nadanými dětmi ideálně pracovat. Což však neznamená, že mezi gymnázii nejsou co do kvality péče o tyto žáky velké rozdíly.
Třináctiletý Sebastian začal číst ve třech letech. A už na začátku školní docházky bylo patrné, že má úplně jiné zájmy než vrstevníci. „Spíš si rozuměl s dospělými a to mu zůstalo doteď. Sleduje politickou situaci ve světě a je schopný o ní komunikovat na úrovni s lidmi, kteří tomu rozumějí,“ vypráví jeho otec Matěj. Na rozhovor si odskočil v pracovním oblečení, zrovna se chystá natírat plot.
Rodina žije v jedné středočeské malé obci a že jsou Sebastian i jeho starší sestra Gabriela mimořádně nadané děti, se zjistilo poměrně brzy. Hlavně kvůli tomu, že chlapec neustále bojoval s problémy ve škole. A to přesto, že ho odmala zajímají jazyky.
„Ovládá nebo se jich učí šest. Angličtinu, španělštinu, norštinu, korejštinu, francouzštinu, ruštinu. Zajímají ho i mrtvé jazyky. Zjistil třeba, že na ostrově Man žijí poslední čtyři lidé, kteří ovládají místní jazyk, a rozhodl se ho studovat proto, že jej chce zachránit,“ vypráví jeho matka Anna, která pracuje jako projektová manažerka.
Na základní škole to nešlo
Kromě toho má taky chlapec i hluboké znalosti IT. „Na darkweb se uměl dostat už před třemi lety. Ale taky se zajímá o umění, hraje v základní umělecké škole na piano, stříhá a natáčí filmy,“ vypočítává matka zájmy, jimž se Sebastian dokáže věnovat do hloubky – a to ještě nejsou všechny.
Na prvním stupni vyměnil dvě základní školy, ani jedna z nich neuměla s jeho nadáním pracovat, a to i přesto, že rodiče zařídili vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně, která jeho vysoký intelekt potvrdila. To později doložily i další testy, v nichž mu vyšlo IQ kolem 140. Tak vysoký intelekt mají pouze necelá dvě procenta lidí. Mezi jejich schopnosti patří mimo jiné to, že se dokážou ponořit daleko hlouběji do studia než vrstevníci, pohání je touha pochopit, jak věci fungují, dobrat se jejich smyslu, a jsou frustrovaní, když se jim to z nějakých důvodů nedaří.
