Nadaní studenti středních škol: Potřebujeme prostor, abychom se mohli rozvíjet sami a podle svého

„Roberte, pojď pomoc Nele. A všichni si to do těch tabletů ukládejte, ať se na to pak mohu podívat.“ Hodina matematiky v druhém ročníku na gymnáziu v Rokycanech se nese ve znamení konstrukčních úloh. Třiadvacet studentů a studentek sedí v lavicích se školními tablety a rýsují v aplikaci GeoGebra. Na tabuli mají pod sebou osm úkolů, záleží na každém, kam až dojde. „To byl skvělý nápad s tím kruhovým obloukem,“ říká matikářka Lenka Likeová, když prochází po třídě a sleduje, jak to jejím svěřencům jde. „Karin, pojď pomoct Robertovi,“ posílá po chvíli učitelka do hloučku spolužáků dalšího pomocníka k Nele a Robertovi. Po chvíli se k nim přidá i ona sama a řešení hledají všichni společně. V ostatních lavicích si někdo rýsuje sám, někdo se radí se spolužákem po své pravici nebo levici.

Jedním z důvodů většího zájmu o školu je bezesporu její velké prvenství. Rokycanská škola se stala první státní školou v republice, která získala akreditaci International Baccalaureate Diploma Programme (IB DP). Jde o dvouletý středoškolský vzdělávací program vyučovaný v anglickém jazyce, který poskytuje mezinárodně uznávanou maturitní zkoušku, což je vstupenka na vysoké školy po celém světě. Akreditace získali před čtyřmi lety a IB DP je od té doby v Rokycanech součástí čtyřletého gymnaziálního oboru „Inspirace a poznání v souvislostech“. V prvním a druhém ročníku tohoto oboru je výuka částečně v angličtině, od třetího pak výhradně. Tento obor je ale atraktivní nejen výukou v cizím jazyce a mezinárodní maturitou, ale také tím, že stojí na principech kritického myšlení, učení v souvislostech a získávání potřebných kompetencí pro život v 21. století. A ještě jedna věc je důležitá: tyto principy v Rokycanech neaplikují pouze v oné jedné třídě, ale rovnou na celé škole.

Chytrý syn

Příběh rokycanské školy se pojí s osobním příběhem jejího ředitele Pavla Vlacha. Dlouhé roky (od roku 1994) učil biologii a posléze se stal zástupcem ředitele na gymnáziu v rodných Blovicích, asi pětadvacet kilometrů od jeho stávajícího pracoviště. Blovické gymnázium Pavel Vlach opustil po dvaadvaceti let s tím, že potřeboval čelit novým pedagogickým výzvám.

Druhá linka tohoto příběhu je osobní – na blovickou školu chodil i Vlachův syn Šimon, který patří mezi mimořádně nadané žáky. V plánu měli jít společně na pražské elitní soukromé gymnázium PORG, kde by otec pracoval a syn studoval (a které má také akreditace IB DP). Plány jim ale nevyšly, a tak se oba dva přesunuli do Rokycan. Pavel Vlach zde v roce 2018 vyhrál výběrové řízení a stal se ředitelem školy. Záhy po svém nástupu začal usilovat o získání IB DP a to se mu dva roky od nástupu do ředitelského křesla povedlo. „Je to aktuálně nejúspěšnější vzdělávací systém na světě, který se používá asi ve sto čtyřiceti zemích asi na šesti tisících školách,“ říká ve své kanceláři v druhém patře školy.

Loni odmaturovali v Rokycanech první absolventi IB DP včetně Vlachova syna. Ten se následně dostal do Londýna, kde studuje přírodní vědy na University College London za podpory nadace Bakala Foundation, která mu platí část školného. Zrovna při naší listopadové návštěvě přijeli zástupci z Bakala Foundation do školy, aby tady na přednášce studentům řekli, co jim mohou nabídnout a jaké mají možnosti. „Naši studenti nepocházejí z rodin, které by na školné na zahraničních univerzitách měly dostatek financí, proto je propojujeme s Bakala Foundation, aby měli možnost žádat o podporu,“ vysvětluje ředitel důvod návštěvy.

Dalo by se říct, že se tu dveře netrhnou. Minulý týden tu měl pan ředitel zase delegaci z Moravskoslezského kraje. Skupina tamních ředitelů středních škol se přijela podívat, jak se rokycanská škola dostala na úroveň soukromých škol v Praze, které IB DP nabízejí. „Já jsem v tom viděl skvělou příležitost nejen pro mé dítě, ale i pro všechny středoškoláky v Česku nebo minimálně v Plzeňském kraji,“ konstatuje ředitel.

Mrtvé informace

„Od jisté chvíle mi došlo, že memorování obrovského množství faktů k ničemu není. Samozřejmě je potřebný nějaký znalostní základ, ale pak se musí jít dál,“ vysvětluje ředitel, proč ho mezinárodní maturita tak zaujala.
Už před lety si Vlach uvědomil, že řada věcí, které se ve školách učí, jsou předem určené k zapomnění. Svou domněnku testoval na kolezích. U oběda ve školní jídelně se jich třeba ptal, co je to cytoplazmatická membrána. Všichni věděli, že je polopropustná, ale nikdo – kromě učitelů biologie – už nedokázal říct, co to vlastně znamená. „Já tomu říkám mrtvá spojení. Každý z nás jich má ze školy spousty,“ konstatuje a hned přidává další příklad. „Třeba Karolína Světlá. Každý vám řekne, že napsala Kříž u potoka. Ale víte, o čem ta kniha je?“ ptá se s úsměvem.

Podle rokycanského ředitele není možné ztrácet ve třídě čas nad informacemi, které se dají někde dohledat. „V hodině je potřeba, aby si studující dávali věci do kontextu, naučili se kriticky myslet, diskutovat, porozumět textu. Tomu se říká kompetenční vzdělávání,“ shrnuje Vlach a ještě dodá: „Ale patří sem i sociální či digitální dovednosti. Prostě kompetence pro budoucnost.“ Další principy, které Vlach ve škole uplatňuje, jsou zpětná vazba při hodnocení testů, dobré klima ve třídách, jasně nastavená pravidla a férové jednání.

Tím to ale v Rokycanech zdaleka nekončí. Souběžně se tu rozhodli zaměřit na kariérové poradenství, a proto zaměstnávají hned tři kariérové poradce. Jedna z nich, Lenka Benešová, je zároveň koordinátorkou pro nadané a také učí osobnostně sociální rozvoj. „Zásadní je, že každý má možnost přijít na individuální konzultaci,“ říká se ve své malé kanceláři, kde se se studujícími baví o tom, co je zajímá, kam chtějí směřovat a co už mají nebo si mohou dát do svého portfolia. Studijní portfolio si ve škole tvoří každý žák. Na nižším gymnáziu v klasických deskách, na vyšším gymnáziu v elektronické podobě. „Chceme, aby si tam studenti dávali vše, co souvisí s jejich plány do budoucna. Kam a na jakou vysokou školu chtějí směřovat, jaké jsou podmínky přijetí, čemu se věnují mimo školu, jaké jsou jejich cíle a co pro to dělají,“ vysvětluje Lenka Benešová.

Dalším benefitem pro studenstvo jsou možnosti, které nabízí Plzeňský kraj. V roce 2017 spustil projekt Smart Akcelerátor zaměřený na výzkum, vývoj, inovace a podporu talentů. V rámci něho vznikl i projekt GoHigh pro studenty z celého kraje, kteří se mohou účastnit různých projektových dnů a exkurzí do firem, odborných akcí na univerzitách či ve výzkumných centrech. 

Ovšem do praxe se rokycanští studenti a studentky mohou dostat ještě jedním způsobem. Tuto příležitost jim nabízí škola. Jedná se o takzvané stínování (job shadowing), tedy jednodenní stáž na pracovišti vybraného profesionála v oboru, jemuž se chtějí v budoucnu věnovat. Studenti si navíc musejí tuto stáž sami domluvit a všechno kolem zařídit, což jsou další kompetence, které se jim budou jednou hodit. Někdo tak strávil den s lékařem urgentní medicíny, s forenzní patoložkou, senátorkou, advokátkou, psycholožkou, chirurgem estetické medicíny či fyzioterapeutkou. „Víme, že připravujeme naše studenty a studentky na trh práce, u něhož nikdo neví, jak bude za pár let vypadat,“ vysvětluje Benešová. Proto se v rokycanské škole zaměřují na kreativní myšlení, flexibilitu, umění řešit problémy či dobře zvládat stres. „Další klíčová kompetence, kterou chceme studentům a studentkám předat, je, aby se dokázali celoživotně učit, aby je to bavilo a aby neztratili svoji zvídavost,“ dodává kariérová poradkyně.

Mít možnost se potkat

V Rokycanech stejně jako na některých jiných středních školách, které se rozhodly významně změnit přístup k učení – což je třeba i pražské Gymnázium Na Zatlance nebo Cyrilometodějské gymnázium a střední odborná škola pedagogická v Brně – umožňují rozvíjet talenty a kariérní plány všech studujících bez výjimky. Zároveň si ale tyto školy dobře uvědomují, že mají ve svých řadách i nadané a mimořádně nadané, kteří potřebují často ještě o trochu větší podporu.

Na středních školách v Česku bychom se dnes už neměli zabývat vyhledáváním nadaných – ti by měli být už dávno „nalezení“. To u nás ale neplatí. Dle zprávy České školní inspekce z roku 2022 bylo na SŠ identifikovaných 7 procent nadaných a 0,1 procenta mimořádně nadaných studentů, což je výrazně méně, než by se dalo očekávat (dle odhadů je v populaci zhruba pětina nadaných a 2–3 procenta mimořádně nadaných). „Střední škola by už měla podporovat žáka, který je mnohdy profilovaný a ví, co chce. Jenže takový student může narážet na zkostnatělý systém,“ konstatuje Dana Veselá, krajská koordinátorka podpory nadání v Jihomoravském kraji. Krajští koordinátoři jsou v každém kraji a tvoří Síť podpory nadání budovanou Národním pedagogickým institutem.

IVP znamená, že studentstvo nemusí sedět ve škole na všech předmětech. Místo toho může trávit čas v laboratoři na vysoké škole či třeba pracovat ve firmě. Anebo se může učit cizí jazyk mimo svoji třídu, pokud je zásadně napřed. Zde ale platí, poznamenává Dana Veselá, že škola musí mít stanovené podmínky pro absolvování předmětu, umožnit studentovi tyto podmínky splnit již v září a poskytnout mu tím prostor pro hlubší rozvíjení v oblasti jeho zájmu nad rámec daného ročníku. „Ze škol se ke mně dostávají příběhy žáků, kteří už při svém vzdělávání na střední škole najdou ‚mezeru na trhu‘, zahajují své podnikání nejčastěji v IT světě, vydělávají více než jejich učitelé i rodiče a středoškolské vzdělání jim přestává dávat smysl. Mluví o ztraceném čase, který jsou nuceni trávit v lavicích. Měli bychom se zamyslet nad tím, jak středoškolské vzdělávání propojit se životem, dodat mu na smysluplnosti a využitelnosti,“ dodává krajská koordinátorka.

Co se týká samotného vyučování, tady platí, že by se mělo – stejně jako na základních školách – učivo víc diferencovat, aby odpovídalo potřebám, schopnostem a zájmům jednotlivých žáků. To znamená dávat ve třídě různě obtížné úkoly či volnost v tom, jak se žáci rozhodnou daný úkol zpracovat. Jak ale říká Pavel Vlach, on sám zjistil, že to nestačí. „Nakonec jsem musel uznat, že sám nedokážu učit tak, aby to uspokojilo všechny studenty ve třídě. Gradované úlohy sice dáváme, stejně tak nabízíme dětem různé kroužky po vyučování. Ale těm extrémně nadaným to stejně nestačí,“ konstatuje. A podle něho nestačí ani to, když ve třídě nadaní pomáhají ostatním spolužákům. „To je samotné nikam neposouvá,“ míní Vlach.

Proto je podle rokycanského ředitele důležité, aby se studenti mohli realizovat i mimo školu a také aby měli možnost se potkávat vrstevníky se stejnými zájmy. Takoví se ale nemusejí na jedné škole najít. Ostatně o tom mluví i Karel Kovář z ČŠI: „Pro rozvoj nadaných bych považoval za prospěšný daleko dostupnější systém letních škol a soustředění, kde se mohou setkat žáci z různých škol a pod vedením odborníků více rozvinout svůj talent. Tedy jakousi nadstavbu nad školami,“ potvrzuje náměstek školního inspektora.

Tíha podpory

Z tematické zprávy školní inspekce z roku 2022 mapující podporu nadaných na ZŠ a SŠ vyplývá, že nejčastěji školy posílají středoškoláky na soutěže a olympiády. „Je to paradoxní, že ta nejtypičtější vzdělávací alternativa pro nadané na středních školách je forma podpory mimo školu,“ poznamenává docentka Šárka Portešová z brněnské Masarykovy univerzity, kde se dlouhodobě věnuje podpoře nadaných dětí. Pokud má být podpora mimo školu, tak spíše na odborných pracovištích či ve firmách. Ona sama ale zná případy, kdy střední škola nechtěla své studentce umožnit chodit do univerzitní laboratoře.

Na další rezervy upozorňuje Karel Kovář. Podle něho by se mělo mnohem víc mluvit o dobrých řešeních, čímž by se osvědčená praxe mohla šířit na další školy. Další mezeru vidí v tom, že „tíha“ podpory dnes spočívá zejména na konkrétních učitelích a na tom, jaké informace jsou pro ně dostupné a zda je chtějí hledat. Nicméně na středních školách je situace alespoň jednodušší v tom, že studující si již leckteré informace získávají sami a nejsou tolik závislí na podpoře vyučujících a školy, jako tomu je na základkách. „Spíše pak potřebují právě ty individuální plány, aby měli pro rozvoj svého nadání více prostoru,“ uzavírá Kovář.