Místo šprtání a losování otázek celoroční projekt. Tak má vypadat maturita budoucnosti

Milan, Ondřej, Jakub, Filip, René, Lukáš a Tomáš spolu strávili čtyři roky v lavicích na Střední škole elektrotechniky, multimédií a informatiky v pražských Vysočanech a společně se také v polovině května postavili před maturitní komisi. Na rozdíl od svých spolužáků, kteří si klasicky tahali otázky z klobouku, se tato parta rozhodla stát se součástí „pokusu na dětech“. Tím pokusem měla být nová forma maturitní zkoušky.  

Na první pohled to vypadá jako klasická májová scéna na každé střední škole: vymydlení kluci v oblecích a nablýskaných botách se po dvaceti minutách střídají před maturitní komisí, zatímco další se připravují na „potítku“. Komise ale oproti běžným zvyklostem čítá téměř desítku lidí a mladí pánové – budoucí odborníci na zabezpečovací technologie – jí představují absolventskou práci, která jim zabrala velkou část uplynulého školního roku. Někteří prezentují reálný projekt zabezpečení kancelářského objektu nebo rodinného domu, další přinášejí plány a návrhy a různé senzory nebo kamerová zařízení připevněné na dřevěných panelech.

„Tyto panely se potom využívají například v showroomech se zabezpečovací technikou, případně ve školní výuce jako názorné pomůcky,“ vysvětluje šeptem zástupce ředitelky školy Jiří Egrt, který má „novou maturitu“ na starosti. Chvíli mluví kluci a proklikávají se svou prezentací na interaktivní tabuli, chvíli se doptávají učitelé technických předmětů. Maturanti navíc přednášejí i shrnutí svojí práce v angličtině a musejí odpovídat i na dotazy přítomných angličtinářů a učitelů odborných předmětů, které se týkají frekvencí, vysílačů a přijímačů nebo druhů senzorů.

Sloh, angličtina i odborné předměty v jednom

Části maturitního dopoledne se zúčastnil také Petr Bannert, ředitel odboru středního, vyššího odborného a dalšího vzdělávání na ministerstvu školství. Je jedním z autorů myšlenky reformy maturitních zkoušek. Ta se v pokusném ověřování měla rozběhnout už před dvěma lety, stopku jí však vystavila covidová opatření. „Už delší dobu se snažíme přejít v českých školách z memorování ke kompetenčnímu učení, a maturita formou komplexní absolventské práce s obhajobou je logické vyústění těchto snah,“ říká Petr Bannert. „Při psaní a následné obhajobě práce student nejen prokáže své odborné znalosti, ale také svou schopnost písemného i ústního projevu v českém a cizím jazyce.“

V praxi to vypadá tak, že si student zvolí jedno z témat, která vypisují budoucí vedoucí práce. Pracuje na něm během téměř celého školního roku a na konci odevzdá minimálně dvacet normostran textu a cizojazyčné shrnutí s minimálním počtem dvě stě slov. Výsledek navíc musí splňovat i další kritéria, jako je standardizovaná struktura nebo poznámkový aparát. Práci dostane k posouzení nejen oponent, ale také češtinář a učitel cizího jazyka, kteří text ohodnotí z úhlu svého předmětu. Student pak už nemusí psát maturitní „slohovku“ z češtiny a písemnou práci z cizího jazyka; stejně tak se mu obhajoba práce v cizím jazyce počítá jako splněná ústní zkouška. Komplexní prací s obhajobou navíc splní i profilovou neboli odbornou část maturitní zkoušky. Naproti tomu ústnímu zkoušení z českého jazyka se ještě podrobit musí, takže i na to tahání otázek z klobouku alespoň částečně dojde. „Jde nám ale o to, aby studenti namísto memorování maturitních ukázek pracovali na nějakém skutečně praktickém problému; aby vytvářeli reálný projekt nebo produkt,“ vysvětluje Petr Bannert.

Ulehčit si práci? Jen na první pohled

Sepsat práci, navíc založenou na praktickém problému, a vyhnout se tím hned několika dalším dílčím zkouškám, to se na první pohled zdá jako velké usnadnění práce. „Ale jenom na ten první pohled,“ usmívá se Jiří Egrt. „U nás se k pilotnímu ověřování přihlásilo původně patnáct studentů, ale před Vánoci jsme si s osmi z nich řekli, že jejich práce pravděpodobně nesplní požadavky. Chtěli by se tak začít místo toho připravovat na klasickou maturitu.“ Je tedy nutné říct, že na Střední škole elektrotechniky, multimédií a informatiky si podmínky zpřísnili; namísto dvaceti normostran a 200 anglických slov vyžadovali po studentech dvojnásobek. Zůstalo tedy sedm statečných, kteří v půlce května obhajovali svoji práci před porotou, ministerským úředníkem a novináři.

Na někom byla nervozita znát víc, na někom méně; ruce se ale klepaly všem. „Uff, jsem úplně propocenej,“ ulevoval si bezprostředně po zkoušce student Milan Lukeš. Přiznává, že i jeho přilákala vize, že si maturitu ulehčí. „Nakonec jsem na projektu pracoval pět měsíců, dal jsem tomu několik hodin třeba čtyřikrát týdně,“ přiznává nakonec. Prý mu to ale nevadilo, do práce se ponořil a navíc měl to štěstí, že skutečně mohl navrhnout, vybrat, nainstalovat i naprogramovat kompletní zabezpečení kanceláří firmy, kam chodil v uplynulých letech na praxi. „Mám od nich už přislíbenou práci hned, jak odmaturuju,“ říká hrdě Milan Lukeš. „K tomu plánuju dálkově studovat na České zemědělské univerzitě.“

Stejně spokojení jsou i jeho spolužáci, i když jednohlasně přiznávají, že jim všem zabrala komplexní absolventská práce mnohem víc času, než původně očekávali. „Určitě mi to ale přijde přínosnější, než psát maturitní slohovku, třeba vyprávění,“ dodávají. Vlastně by změnili jen jediné, a to – z jejich pohledu – příliš krátký čas na prezentaci. „Těch dvacet minut bylo pryč hned,“ říká Ondřej Šplíchal. „Stihl jsem říct jenom úvod, a než jsem se dostal k něčemu zajímavému, musel jsem končit, protože už byl na řadě další.“ „To je pro nás určitě lekce do budoucna,“ přiznává zástupce Egrt. „Říkali jsme si, přece jen jsou to technici, ne všichni jsou skvělí řečníci, tak jim to nebudeme moc komplikovat. Teď ale vidíme, že dvojnásobný čas by zvládli v pohodě naplnit.“

Zabrat musejí i učitelé, bez spolupráce to nejde

Náročnější ale není tato nová maturita jen pro studenty. Vedení práce a její následné uznání jazykáři vyžaduje nadstandardní míru spolupráce i v pedagogickém sboru. „Jedním z vedlejších cílů je i to, aby se podpořila týmová spolupráce mezi učiteli,“ poznamenává k tomu Petr Bannert z ministerstva školství. A pro vedení školy představovaly komplexní absolventské práce tedy opravdovou manažerskou výzvu.

„Shrnutí a obhajoba v cizím jazyce mají mimo jiné za cíl podpořit u studentů jejich vyjadřovací schopnosti v odborném jazyce,“ říká ředitelka školy Marcela Davídková Antošová. „Jenže ne všichni naši jazykáři ovládají tuto technickou terminologii, i když jsou jinak skvělými a kompetentními pedagogy.“ Nad každou prací se tedy učitelé během jejího vzniku scházeli několikrát a diskutovali právě například o tom, zda student používá přesnou a správnou terminologii a vhodné obraty. „Naštěstí máme kvalitní pedagogický tým, který drží při sobě, takže si můžeme dovolit do podobných experimentů jít,“ pochvaluje si zástupce ředitelky Jiří Egrt. „Je ale fakt, že než si ten systém sedne, tráví se nad pracemi soboty a neděle.“

Je to dobrovolné, nikdo nikoho nenutí

I vzhledem k náročnosti celého projektu jsou na ministerstvu školství rádi, že letos pilotáž probíhá pouze na sedmi odborných středních školách v Čechách a na Moravě a „po novu“ maturují řádově desítky studentů. Každou školu letos navštíví ministerští úředníci a budou projekt vyhodnocovat. Do budoucna by komplexní absolventská práce s obhajobou měla představovat alternativu klasické maturitní zkoušky. „Víme, že nemůžeme obratem udělat revoluci. Budeme ale doufat, že školy samy zjistí, že tento způsob zkoušky dává smysl,“ říká Petr Bannert z ministerstva školství. „Navíc je otázkou, zda by komplexní práce nemohly do budoucna například vznikat ve spolupráci s vysokými školami, které by je mohly zohlednit při přijímacím řízení. Nápadů máme spoustu.“

Ze středních škol se samozřejmě ozývají i kritické hlasy, které v kostce tvrdí, že se jedná o degradaci maturity. Student může použít překladač, textový editor ho při psaní upozorní na chyby. Navíc student může celou dobu mluvit o své práci a není vystaven konfrontaci s náhodnými otázkami, takže se toho podle kritiků nemusí tolik naučit. „Na druhou stranu přece student školu navštěvuje čtyři roky, během kterých píše testy, absolvuje zkoušení a je klasifikován, takže přece neustále učitelé sledují, zda se něco naučil,“ namítá proti případným kritickým hlasům Petr Bannert.

Pro ředitelku Marcelu Davídkovou Antošovou je zatím zkušenost s novou maturitou jednoznačně pozitivní, i když se jí někteří kolegové z řad ředitelů divili, že si chce komplikovat život. „Na to mám jasnou odpověď – je to dobrovolné, nikdo vás do toho nenutí, ale mě baví zkoušet nové věci,“ říká rázně a dodává: „Navíc vidím jasný benefit pro naše studenty. Je jim osmnáct, devatenáct, ale už odcházejí do praxe s hotovým projektem, kterým se můžou prezentovat, až budou shánět práci. To je podle mě k nezaplacení.“

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.