Na jakou školu vzpomínají dnešní padesátníci? Tělesné tresty včetně bití byly běžnější, než by se zdálo

Ideologie přede vším

Češi zhruba od čtyřiceti výše zažili ještě školu „socialistickou“. Učitel byl odpovědný hlavně za ideologickou výchovu. „V šesté třídě jsme měli suplování, učitel nám řekl, ať si děláme, co chceme,“ píše Miroslav. „Začal jsem hrát na piáno táborákovou klasiku, od Okoře přes Buráky až po Little Big Horn. Pak jsem přešel na Krylova Anděla, to ale učitel dost pobledl a čekal na konec písničky. Jenže zahrál Veličenstvo Kat. To už nás ale  vyklepaný učitel nahnal do lavic a přikázal hrát piškvorky.“

Děti se učily, co je to cenzura a také že co platilo včera, neplatí již dnes: „V 50.letech jsme jednou dostali pokyn přinést zítra tuš a redis pero,“ vypráví Miluše. „A pak jsme škrtali všecky pochvalné zmínky o přátelství se socialistickou Jugoslávii a prezidentu Titovi. Pak jsme zas museli koupit lepidlo a slepovali jsme dohromady dvě úvodní stránky s portréty Stalina a Gottwalda.“

Jídlo, pití, hodování

Zatímco žákům bylo zakázáno cokoli během hodiny konzumovat, učitelé si to dopřávali. „Matikářka nám v devítce jedla svačiny,“ píše Radka. "Když někoho přistihla, jak jí při hodině, svačinu mu vzala a na místě ji zbaštila.“ „Naše dějepisářka pila každou hodinu kafe,“ vzpomíná jiná pamětnice, Lucie. „Až při hodině, kdy jsme koukali na film o 2.světové válce, nám došlo, že káva není káva, ale maskované červené…“ Někteří učitelé v hodinách i kouřili, jiní si aspoň pro cigarety nechali posílat.

Disciplinární

Nejvíce vzpomínek se týkalo různých druhů trestů. Velmi oblíbenými byl hod svazkem klíčů, houbou či křídou po zlobivém žáku. Ke kontaktnějším patřilo třeba píchání tužkou. Rutinní bylo tahání za flígr z lavice. Na jedné škole se vyskytovalo i klečení. Oblíbené byly i kolektivní tresty. Jeden opisuje, všichni mají za pět.

I facky lítaly

Ať se nám to líbí, nebo ne, ze zaslaných příspěvků jasně vyplývá, že na českých školách bylo ještě donedávna celkem rozšířené bití, facky zmiňuje dost pamětníků, a to i na prvním stupni.

Vzpomínky ale nejsou jen černé nebo bizarní. Lidé vzpomínali i na fajn učitele, a někdy to byli pro ně i ti samí, kteří jim nějakou vrazili. Zvlášť když to považovali za férový trest za pubertální rošťárnu, který vše vyřešil na místě, a to zejména v protikladu k nepříjemnému dusnu a popotahování, které vytvářeli jiní učitelé. Doba se ovšem změnila,  v roli rodičů již tito pamětníci tělesné tresty nepraktikují, jak nám řekli, a nepřáli by si je ani ve škole.

A co se vybavuje z vaší školy vám, v dobrém i ve zlém?

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.