Když se muž doma nezapojuje, může to mít jeden skrytý důvod. Brání mu strážkyně brány...

Nejedna žena má tísnivý pocit, že odpovědnost za chod domácnosti leží z větší části na ní a že její partner je přinejlepším v roli více méně ochotného asistenta. A že to je nespravedlivé. V části případů ale iniciativu svého muže blokuje sama žena, byť třeba nevědomky. Fenomén „strážkyně brány“ není v našich končinách ještě popsaný a probádaný, jinde ale o něm píší vědecké studie.

O co jde? O vědomé či nevědomé odstrkování pomocné ruky členů rodiny, zejména ale partnera, který by mohl ženě pomoci při péči o děti, hlavně ty malé, kdyby mu v tom ovšem různým způsobem nebránila.

Je to otázka důvěry

„Řekl bych, že je to hlavně otázka důvěry,“ říká terapeut a lektor Jan Vávra, který v Česku propaguje koncept ´výchovy bez poražených´. "Takový ten povzdech Já si to raději udělám sama znamená, že tomu druhému dost nevěříme," říká dále a dodává, že to ale není povzdech pouze ženský. A navíc se tahle otázka, otázka důvěry, netýká jen vztahů mezi dospělými. „Velmi často se takto chováme k dětem. Je rychlejší jim zavázat tkaničky, než je nechat, ať se to pomalu učí samy,“ analyzuje problém. „Když dítě nebo partnera k ničemu nepustíme, nenecháme je růst a naše vize jejich neschopnosti se pak opravdu vyplní. V atmosféře nedůvěry učení nevoní nikomu, a tak není divu, že se člověk programově stáhne zpátky.“

„Vybavuje se mi případ páru, který mě navštívil nedávno v poradně,“ říká k tématu dětský psycholog a rodinný poradce Miroslav Hudec. „Nežijí spolu, mají roční holčičku a tatínek by ji chtěl vidět častěji, aby si na něj nemusela zvykat pořád znovu a znovu. Když jsem se maminky ptal, zda si dokáže představit, že by ho třeba nechala jezdit samotného odpoledne venku s kočárkem, odpověď byla ne, já mu nevěřím! Otec je přitom vysokoškolák a pro takovou míru nedůvěry si myslím nebyl důvod,“ říká psycholog. Přesto se veškerý kontakt dcery s otcem odehrává jen v přítomností nedůvěřivé matky.

Vědecky podložené

Jedna z nejcitovanějších amerických studií zkoumajících toto chování matek je z roku 2015 a má název „Kdo jsou strážkyně brány? Předpoklady pro mateřské strážcovství brány“. Pět amerických vědců (z toho čtyři ženy) se v ní pokusilo zjistit, jaké znaky ženu disponují, aby se stala strážkyní brány, a prokázat spojení mezi tímto chováním a menším zapojením otců do péče o dítě.

Výzkum se zaměřil na 182 párů různého pohlaví, v nichž oba rodiče zajišťovali rodinný příjem. V době těhotenství matky musely vyplnit podrobný dotazník, který se týkal jejich psychického nastavení, postojů, očekávání ve vztahu k rodičovství. Tři měsíce po porodu autoři oba partnery požádali, aby reportovali chování matek, které se dá nazvat „uzavíráním brány“: kritizování otce, předělávání nějakého úkonu po něm, přebírání rozhodování výhradně na sebe… A rodiče dostali i opačný úkol: zaznamenat vstřícné chování matky vůči otci při jeho zapojení do péče. Zda byl povzbuzován, zda maminka projevovala zájem o jeho názor, zda vytvářela příležitostí, aby otec a dítě byli jen spolu…

Kromě konkrétního chování se studie zaměřila na zkoumání postojů a názorů matek na svou roli v péči o děti. Vědci se zajímali, nakolik si matky myslí, že je jejich zodpovědností určit standardy péče o děti a domácnost a nakolik jsou pro ně tyto standardy zdrojem sebepotvrzení jako žen a matek.

Perfekcionismus je mor

Výzkum došel k závěru, že strážkyněmi brány se stávají častěji perfekcionistické matky a zároveň matky, které považují daný partnerský vztah za méně stabilní. Prokázal vztah mezi zvýšenou úzkostlivostí a psychickou nepohodou matky a jejím sklonem demotivovat otce. Ukázalo se, že otcovo chování hraje menší roli než dispozice matky. Nešikovnost některých tatínků sice určitý vliv na zavírání brány mělo, ale naopak to neplatilo. Neboli ani otcova schopnost se o dítě starat dobře nevedla k tomu, že by žena své strážcovství zmírnila.

Zajímavé bylo, že budoucí matky, které vykazovaly větší důvěru ve vlastní rodičovské schopnosti, se „zavírání brány“ dopouštěly častěji než matky méně si jisté. To autory studie zaujalo. Proč žena, která si ve své roli věří, oslabuje otce? Možnou odpovědí podle nich je, že matky staví jejich větší náskok v rodičovských kompetencích do pozice experta, zatímco otce jejich deficit do pozice „učně“. Této mocenské nerovnováhy pak mohou některé ženy vědomě či nevědomě zneužívat.

Studie také zpochybňuje, že problém „zavírání brány“ je nějak spjat s tradičním rozdělením rolí. Neboli že se ho méně dopouštějí moderní matky, které jsou více otevřené zapojení otců do péče o dítě a domácnost.

Možnosti nápravy tu jsou

Strážcovství brány je velmi rozšířené, cituje článek v americkém magazínu o výchově The Bump Psychologa a rodinného koače Ari Yarese. Jak se s tím vyrovnat? Pokud je to možné, nechte jít na rodičovskou dovolenou i otce, radí matkám Yares. “Máme se ženou čtyři děti, a vyzkoušel jsem si to teprve u toho čtvrtého, a rozdíl byl obrovský, říká.

Tohle ovšem každá rodina nemůže, jsou ještě nějaké jiné možnosti nápravy? Ano, jistě, jsou.

Maminky, pokud si uvědomujete, že se něco takového ve vás děje, je to dobrý první krok. I když, americké servery jsou plné doznání matek: vím, že bych neměla, ale dělám to – takže jen vědět nestačí. Je třeba vyvinout jemné, ale vytrvalé úsilí o změnu. „Otec houpá mimino jinak, než by měl? Než něco nevhodného řeknete, jděte do vedlejší místnosti a soustřeďte se na své pocity. Dejte si sprchu,“ radí Yares, „a mějte důvěru, že si na správný grif partner přijde sám“. Nebo mu to řekněte jindy a jinak. Zvolte vhodný okamžik.

Je velká šance, že se změnou vašeho přístupu do příznivější konstelace přenastaví celý rodinný systém. Držíme palce.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.