Nechci učitelům přikazovat, že musejí přijít v květnu učit, říká ředitel vesnické základky. Podmínka být s dětmi až do odpoledne je na hraně zákoníku práce

Jak to vidíte se znovuotevřením škol?

Děti by už rády do školy, my samozřejmě taky. Ale za těch podmínek, o kterých byla zatím řeč – menší skupiny, roušky, rozestupy - je to dosti problematické. Pokud se podmínky rozvolní a budou vyhodnocena případná rizika, pak určitě ano. My o tom samozřejmě již mluvíme - jak s kolegy, tak s rodiči, i s dětmi. Ale musíme počkat na slíbený manuál ministerstva – teprve potom se budeme moci zodpovědně rozhodnout, které podmínky jsme schopni ve škole zvládnout a které ne. Bez toho jsou to zatím jen spekulace.

Stačili by vám na organizaci patnáctičlenných skupin učitelé?

Vypadá to, že by jich do školy nastoupilo méně, než bychom potřebovali, ať už z důvodu věku, zdravotního stavu nebo proto, že sdílejí domácnost s někým starším či ohroženým. Já bych na sebe nerad bral odpovědnost, že budu komukoliv přikazovat, aby v této situaci nastoupil do školy.

Kdo by tedy učil?

Museli by učit mladší učitelé a pedagogičtí asistenti, ale ti by pak zase chyběli v roli asistentů. Teď vedou distanční výuku učitelé a asistenti jim v tom velmi pomáhají a také se mohou na dálku jednotlivě věnovat žákům, kteří to potřebují. Místo toho by ve škole hlídali děti. To se mi zdá škoda, zejména pokud budeme muset i nadále zajišťovat výuku na dálku ve stejném rozsahu jako doposud. Pokud přijde do školy jen část učitelů, stejně nepůjde o plnohodnotnou výuku. A s podmínkou, že by jeden člověk měl být s dětmi celý den, se dostáváme i na hranu zákoníku práce.

Raději byste tedy zůstali u distanční výuky?

Rozumím tomu, že mnozí rodiče potřebují jít do práce. Pokud si řekneme narovinu, že jde o hlídání dětí, tak to jsme schopni zajistit. Ale z hlediska vzdělávání by větší smysl dávalo zůstat u dobře fungující distanční výuky. Nám se za ten měsíc velmi pěkně rozběhla a vlastně by byla škoda to zas celé rozložit a nastavovat jinak.

Víte, kolik dětí by vlastně do školy přišlo?

Kolik to bude přesně, zjistíme pomocí dotazníků, až budeme mít my i rodiče více jasno. Minulý týden jsme měli online rodičovskou kavárnu a vypadalo to, že většina rodičů by děti do školy spíše poslala. Děti se také těší, ale velmi záleží na nastavení těch podmínek. Tak, jak byly zatím prezentovány, by to bylo pro děti značně nekomfortní a je možné, že mnoho rodičů i dětí změní názor, až budou tato pravidla zveřejněna. Na druhou stranu je ale zřejmé, že sociální kontakty dětem citelně chybí. A nenahradí je ani pravidelná videosetkávání tříd, která jsou jinak velmi přínosná.

Pokud by děti šly do školy až v září, podle vás by to nepřineslo žádné velké problémy?

Něco podobného se v historii už několikrát stalo, třeba během válek, a myslím, že se to vždycky muselo zvládnout, že to všichni časem dohnali. Navíc dnešní distanční vzdělávání přináší i poměrně dost výhod. Po počátečním hledání už u nás běží výuka na dálku poměrně hladce, včetně individuálních konzultací nebo logopedie. Naše logopedka se pravidelně setkává přes počítač zhruba s dvacítkou dětí, individuálně spolu trénují řeč, domlouvají se s rodiči a mailem jim pak ještě posílá i úkoly na procvičování. A jak sama říká, funguje to vlastně lépe než ve škole, protože je v lepším kontaktu s rodinou. I některé děti, které se ve škole moc neprojevují, jsou teď aktivnější, často dělají dobrovolné úkoly navíc. Rodiče také tráví více času spolu s dětmi a lépe vidí, co a jak se vlastně učí, rodiny se stmelují, posilují se vztahy. Současná situace je sice velmi náročná, ale přináší nám i nové příležitosti, všichni se toho mohou hodně naučit a získávají dovednosti, které již zůstanou. Dovedu si představit, že bychom to takhle mohli zvládnout až do prázdnin, aniž by to způsobilo nějaké významné škody.

Účastní se online výuky všichni vaši žáci?

Pro ty, kdo nemohou pracovat na dálku, máme u školy schránky, kde si mohou práci vyzvedávat. Ve škole je jedna paní asistentka, které to mohou učitelé posílat a ona to vytiskne a zařídí. Je to ale tak do deseti dětí za celou školu, i když výuka je dobrovolná. Snažíme se ji ale dělat tak zajímavou a lákavou, aby se chtěli účastnit. Když někdo nepracuje, naším úkolem je především zjistit, proč to tak je. Jestli třeba nejsou doma tři děti na jeden počítač, a ještě tatínek na homeoffice. Zdá se nám, že děti jsou teď mnohem otevřenější. Jejich spokojenost ověřujeme průběžně dotazníky. V jednom nás třeba požádaly, abychom nedávali úkoly na Classroom průběžně. Je pro ně demotivující, když něco dodělají a mezitím tam přibudou nové úkoly. Tak jsme se domluvili, že budeme všechny úkoly zadávat v pondělí. Tak si každý může práci rozvrhnout podle svého. Neustále vyhodnocujeme situaci, potřeby dětí a přizpůsobujeme to - probíhá u nás takový badatelský cyklus učení učitelů a docela nás to baví.

Karel Derfl je ředitelem ZŠ a MŠ ve středočeských Chrašticích. Učí češtinu, informatiku a pracovní činnosti. Je předsedou sdružení Trvalá obnova školy, které se snaží podporovat školy při zavádění nových metod a změn ve vzdělávání. Je také jedním z průvodců ve vzdělávacím programu Ředitel naživo určeném pro lidi ve vedení škol. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.