Kdo nechodil do lidušky? Nenápadný český poklad aneb co potřebujete vědět o základních uměleckých školách
Český národní poklad – to nejsou drahokamy ukryté v zámecké truhle. Je rozptýlený po celé zemi v husté síti ZUŠek – dříve nazývaných lidušky. Generace po generaci českých dětí má možnost rozvíjet své muzikální, výtvarné či dramatické vlohy v základních uměleckých školách, které zřizují obce a financuje stát. Něco, co je pro nás samozřejmost, je v jiných zemích věc nevídaná. Zajímavá čísla o základních uměleckých školách zveřejnila ve své výroční zprávě Česká školní inspekce.
Do zušek chodí čtvrtina malých Čechů, zvláště Moravanů
Nějakou z 965 poboček základních uměleckých škol navštěvovala v roce 2016 /17 více než čtvrtina všech žáků základních škol, přesně 248 524 dětí, z toho 162 417 v hudebním oddělení. A zájem o hudební obory neustále stoupá, zatímco o výtvarnou, taneční a literárně-dramatickou nabídku se udržuje na stabilní úrovni. Nejvíce dětí se v ZUŠkách vzdělává v Jihomoravském kraji (28 932 dětí), nejméně v kraji Karlovarském (9 404).
Velký výdaj pro stát, snesitelný pro rodiny
Stát tyto školy v roce 2016/17 finančně podpořil více než čtyřmi miliardami korun. Rodiny platí školné, ale to je většinou finančně dostupné. Pohybuje se v rozmezí od 150 do 4 000 korun za měsíc, přičemž vysoké školné se týká především soukromých základních uměleckých škol, kterých je necelých deset procent. Namátkově vybraná Základní umělecká škola v Liberci nabízí individuální výuku v hudebním oddělení za 1900 korun za pololetí, tančit se tam děti mohou naučit za 950 korun za pololetí (pro děti prvního stupně) a za 1200 korun (pro druhý stupeň).
Počátky hudebního vzdělávání sahají až do 17. století. Působením vynikajících kantorů v 18. století a vznikem městských hudebních škol v 19. století byla založena tradice organizovaného hudebního vzdělávání v českých zemích. Počet hudebních škol se v době první republiky dále rozšiřoval a tehdy byl nad těmito školami stanoven i odborný dohled školní inspekce. Po druhé světové válce byl zaveden jednotný typ hudebních škol. V šedesátých letech 20. století se tyto školy transformovaly na lidové školy umění, ve kterých postupně vznikaly další obory: taneční, výtvarné a literárně-dramatické. V době tzv. normalizace význam těchto škol poklesl zařazením mezi školská zařízení. Teprve novelizace školského zákona po roce 1989 vrátila lidovým školám umění jejich původní statut školy a dala jim i dnešní název – základní umělecká škola. (Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání, dokument Výzkumného ústavu pedagogického v Praze)
Pedagogický sbor: ženy převažují jen mírně
Průměrný plat pedagogického pracovníka na tomto typu školy je 28 838 Kč. Ve školním roce 2016/2017 uměleckým oborům na ZUŠ učilo 11 362 interních učitelů (z toho 6 914 žen) a 1 053 učitelů externích (z toho 653 žen). Průměrný věk učitele je 44 let, průměrná délka praxe 19,5 roku. Všichni učitelé jsou plně aprobováni neboli mají požadovanou kvalifikaci. Pedagogický sbor ve třech čtvrtinách škol byl inspektory vyhodnocen jako kvalifikovaný, dobře komunikující s žáky i rodiči, spolupracující a profesně se rozvíjející.
Ředitele otravuje administrativa
Průměrný věk ředitelů je 52 let, všichni byli vybíráni konkurzem, většina se jich i nadále vzdělává, nejvíce v oblasti legislativy - a dvě třetiny si také stěžují na přílišnou administrativní zátěž škol.
Mnohé ZUŠky si ale podle České školní inspekce nevšimly, že jim nabízí podpůrné nástroje ve formě aplikací, které by jim mohly administrativní práci zjednodušit.
V současné době jsou základní umělecké školy součástí systému na sebe navazujícího uměleckého vzdělávání. Základní umělecké školy umožňují podchytit a vzdělávat většinu mimořádně nadaných jedinců a odborně je připravit na neprofesionální uměleckou činnost, popřípadě na studium ve středních a vysokých školách uměleckého nebo pedagogického zaměření a na studium na konzervatořích. Umělecká tvorba je jedním z nejznámějších produktů naší země a většina našich světově uznávaných umělců a dalších kvalitních profesionálů získala základy svého uměleckého vzdělání právě v základních uměleckých školách. Jejich struktura, široká síť a provázanost v systému uměleckého vzdělávání nemá dnes v evropském ani světovém měřítku obdobu. (Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání, dokument Výzkumného ústavu pedagogického v Praze)
Pro radost babičce, dědovi a sousedům
Co se žáci v zušce naučí, předvádějí pak na kulturních akcích v obci nebo v regionu – až 99 % z nich! Školy také spolupracují s významnými kulturními osobnostmi a s uměleckými tělesy. Známé jsou například společné koncerty České filharmonie a žáků ZUŠ. Žáci ZUŠek jezdí předvádět své umění i do zahraničí. A zušky naopak zvou hosty k nám. V pražském chrámu Svatého Víta letos již podeváté zahráli Rybovu Českou vánoční mši žáci pražské Základní umělecké školy Hostivař spolu s rodiči a zahraničními přáteli. A zahráli ji velkolepě. Společné muzicírování je jedním z hlavních stmelujících kolektivních zážitků obyvatel této země a má své kořeny a napájení právě v základním uměleckém vzdělávání, u nás tak populárním a rozšířeném.
https://www.youtube.com/watch?v=jMGj2xmKafw
Někteří žáci ZUŠ jsou tak šikovní, že si můžou zahrát i s Českou filharmonií. Podívejte se na jejich společný koncert.
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.
