Noční můra: sehraná třída vašeho dítěte se musí rozdělit. Co se s tím dá dělat? Odpověď nepotěší: skoro nic
Noční můra: na třídních schůzkách nám oznámili, že se třída našeho dítěte, ten skvělý a sehraný kolektiv, musí rozdělit. Proč to školy dělají a co si v takové situaci mohou rodiče počít?
„Bylo nám oznámeno, že třetí třídu, do které chodí naše dcera, pro další školní rok rozpustí,“ stěžuje si Anna Lomecká z Ostravy. „Ve třídě je 20 dětí, které se mají po skupinkách tří až osmi dětí rozpustit do dalších pěti tříd. Protože tato třída je výborný sehraný kolektiv, kde jsou i bezproblémově zaintegrovány děti jiných národností, nikdo dělení této třídy nečekal.“
Co s takovou situací mohou rodiče dělat?
Jednoduchá odpověď: skoro nic. Rozdělení dětí do tříd je plně v pravomoci ředitele školy, jedině on má poslední slovo. Stojí to tak ve školském zákoně. Byť to zákon přímo neříká, považuje se zároveň za samozřejmé, že takové případné přeřazení vedení školy předem probere s rodiči, případně žákem, a vysvětlí důvody svého rozhodnutí. A snaží se o to, aby rodiče vyjádřili s takovým přeřazením souhlas. Pokud by k takovému projednání nedošlo, je na místě o něj vedení školy požádat.
Pokud dítě skončí v jiné třídě, než jste si představovali, je možné požádat o přestup, ale opět je na řediteli či ředitelce, jestli tomu dá zelenou. Vždycky je lepší klidná dohoda, ale v případě, že by vám zdůvodnění vedení školy nepřišlo dostatečné, je možné se v této věci obrátit na školskou radu, případně i na Českou školní inspekci.
Univerzální recept není
„Je potřeba vyjednávat s vedením, ale škola z principu nemůže nikdy vyjít vstříc úplně všem a často je i při nejlepších úmyslech skřípnuta organizačními důvody a kapacitou jednotlivých tříd a přerozdělení udělat musí,“ říká Miroslav Hřebecký z informační společnosti EDUin. Podstatné je slovo MUSÍ. Jakkoli škodolibě se akce může jevit zklamaným rodičům, škola to nikdy nedělá bez důvodu. A často se v takové situaci natrápí i ředitel, který by měl vše vyřešit tak, aby to všechny zúčastněné co nejméně bolelo.
To potvrzuje ředitel ZŠ Kunratice Vít Beran. Jelikož mají na prvním stupni v každém ročníku tři třídy a na druhém stupni už jen dvě, řeší se to v Kunraticích každý rok. Přesto Vít Beran univerzální recept nenašel. Žádné obecně platné poučky, jak takovou situaci vyřešit, neexistují.
Vít Beran se rozhoduje na základě „guláše“ vzniklého z přání dětí a jejich rodičů, názorů učitelů, ale také „tvrdých dat“. „Vždy, když musíme třídy dělit nebo přeskupovat, uděláme si sociometrii, to znamená důkladný průzkum vztahů ve třídě. Z něj vyplyne, které děti jsou vůdčí typy, kdo je problémový nebo takový ten ‚tahač za nitky‘, který rozdmýchává konflikty. Odhalí se pozitivní a negativní vazby. Na základě těchto dat je pak možné složit vyrovnaný a dobře pracující kolektiv.“
Změna může být i k dobrému
Ani to však nemusí přinést spokojenost rodičů, upozorňuje ředitel, který měl v této věci na stole už několik petic. „Mám zkušenost, že z hlediska spravedlnosti rodiče potřebují, aby se buď nedělila žádná třída, nebo všechny. Když zvolíte jednu, která to má odnést za všechny, ať už k tomu máte seberacionálnější důvod, nefunguje to,“ vysvětluje Vít Beran. Sám je přitom přesvědčen, že leckdy třídě obměna prospěje, i když to tak nejdřív nevypadá.
Koneckonců, v modernějších vzdělávacích systémech se někdy žáci přesouvají mezi třídami záměrně. „Dělá se to kromě jiného ze sociálně-psychologických důvodů,“ vysvětluje Tomáš Feřtek. V českých školách musí mít třídy v průměru alespoň 17 žáků, maximum je třicet. "Vliv počtu dětí na kvalitu výuky není prokázán a existují dokonce názory, že více dětí ve třídě přináší lepší výsledky," doplňuje Tomáš Feřtek.
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.
