Miroslav Hřebecký: Nedostalo se vaše dítě na střední? Bolí to, ale jeho život tím nekončí

Řečeno už bylo mnoho: veškeré poznání, které dítě na základní škole získá, zredukujeme na češtinu a matematiku. Výuku těchto dvou předmětů nejpozději v devítce zase zredukujeme na drilování k testům, a kdo směřuje na učiliště a přijímací zkoušky dělat nebude, je v devítce opomíjen. Navíc univerzální testy pro všechny nezohledňují typ osobnosti ani to, jestli se žák chystá na strojní průmyslovku, nebo na kosmetičku s maturitou.  

Ovšem ještě víc než matematiku a český jazyk testují jednotné přijímačky psychickou odolnost dětí, což bylo velmi patrné letos, kdy se ministerstvo v rámci koronavirových opatření rozhodlo uchazečům odebrat jeden termín ze dvou. Nejsem psycholog, ale když si představím deváťáka, který strávil tři měsíce zavřený v paneláku s rodiči, jimž třeba hrozí vyhazov z práce, asi to poslední, co bych si přál, by bylo, aby to se střední školou bylo hop nebo trop, pár desítek minut a je rozhodnuto… Nicméně stalo se. Těm, kterým jejich vysněná škola klapla, nezbývá než gratulovat. Možná tisíce rodičů po celé ČR teď ale řeší nerudovskou otázku: kam s ním? Jaké možnosti mají ti, co jejich dítě zůstalo stát před branami?

Kromě jednoho termínu přijímaček pro letošní rok zrušilo MŠMT i institut odvolání; rodiče mohou žádat jen o nové rozhodnutí – ředitel střední školy je může přijmout, pokud někdo nenastoupí a zbude volné místo. Pokud máte pocit, že škola během přijímaček pochybila a za normálních okolností by byl důvod se odvolat, vstupte do jednání s vedením, ale vedle toho usilujte i o vydání nového rozhodnutí. Příkladem sporné situace může být například to, pokud škola oproti nařízení ministerstva neprodloužila dětem časový limit pro jednotlivé předměty.

V těchto dnech nejspíš většina neúspěšných uchazečů horečně listuje seznamy škol, které ještě mají volná místa a pořádají druhé kolo přijímaček. Často jde o střední odborné školy, hůře dostupné školy, nebo školy soukromé, s povinností hradit školné. Situace se mění den ode dne, chce to surfovat, psát maily, telefonovat. 

Jedním z řešení může být nastoupit „kamkoliv s maturitou“ a v září zkoušet přestoupit. V takovém případě o nové destinaci rozhoduje ředitel školy, na kterou chce žák přestoupit. Volné místo se může objevit až se začátkem roku, kdy někdo nenastoupí. Pak už nejde o přijímací zkoušky, ale o přestup. 

Rodiče, myslete teď hlavně na to, že je třeba opečovat ty děti, které možná právě utrpěly první bolestný střet se světem dospělých. Pokuste se jim vysvětlit, že pokud někde ztratily jeden bod, je to strašně málo, i když se kvůli tomu propadly třeba o 16 míst. Povzbuďte je, potěšte, vysvětlete jim, že nic neztratily na své hodnotě.

Vzpomínám si na kluka, který si tímto způsobem víceméně náhodou vybral střední chemickou školu, pak pokračoval na vysokou a dnes je z něj vědec, jenž vede svůj výzkumný tým. Další proklopýtal se čtyřkami gymnáziem v okresním městě a dnes je manažerem v bance. To, že se teď dítě nedostalo na vysněnou školu, nemusí znamenat, že z něj už nikdy nic nebude. Kdo ví, kam ho život zavane, co se naučí i mimo školu, kam ho to dovede. Možná se nebude bát zariskovat, dokáže být přesvědčivý, třeba si založí vlastní firmu. Jeden bonmot říká, že jedničkáři bývají skvělými zaměstnanci trojkařů a dvojkaři jdou pracovat na úřad. Možná na tom něco bude...

Miroslav Hřebecký absolvoval Pedagogickou fakultu UK Praha a Centrum školského managementu tamtéž. Osmnáct let strávil ve školství v první linii, jako učitel chemie a občanské výchovy a jako ředitel veřejné základní školy i soukromého gymnázia. Je programovým ředitelem informačního centra o vzdělávání EDUin.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.