Ondřej Lněnička: Hodnotit v pololetí slovně? Máme spoustu možností, není třeba panikařit

Učitelský terén je aktuálně velmi citlivý. Ve školách se většinou neustále rozvíjejí metody distančního vzdělávání. Když se k tomu přidává nejistota dalšího vývoje s často se měnícími opatřeními, získáme mix, který nevytváří atmosféru přístupnou dalším významným změnám. Vše má vliv také na stabilitu učitelské duše, obzvlášť když se blíží konec pololetí. 

Samotný materiál ministerstva začíná slovem „Doporučení“. A to je důležité si neustále opakovat. Není závazný, ale doporučený. Na druhou stranu je ale v českém školství klasický zvyk, že to, co je doporučené, je vlastně závazné. Čistě pro jistotu. V onom Doporučení najdeme zásadní pasáž, která způsobila největší debatu. Jedná se o doporučení hodnotit na vysvědčení slovně.

Slovní hodnocení je pouze jednou z forem hodnocení, má svá velká specifika, klady i zápory, a ve školách v České republice není běžně využívanou formou pololetního hodnocení. Když učitel, který učí několik desítek (často i více) žáků, dostane toto doporučení 5. ledna, kdy zbývají jen dva týdny do uzavření klasifikace, a představí si, co ho čeká za sepisování, k tomu ještě v distanční výuce, není se absolutně čemu divit, když se mu dostaví obavy, ba možná i panika, nebo dokonce naštvání. Do toho se přidají média, která právě doporučení ke slovnímu hodnocení dají do titulků, a je o zábavu postaráno.

A zde přichází role ředitelů a vedoucích pracovníků. Pokud škola slovní hodnocení používá běžně, pak tam nikoho Doporučení nemohlo nikterak rozhodit. Když je ale situace opačná, musí vedení školy vyhodnotit, jak jsou učitelé připravení a jestli je možnost takovou formu v krátkém čase zavést. Je potřeba otevřít toto téma s kolegy a společně je probrat. 

Doporučení totiž jasně stanovuje, že na vysvědčení lze hodnotit známkou, nebo slovně, nebo kombinací. A to je vlastně skvělá zpráva! Umožní to sborovnám sejít se a diskutovat, jak vlastně hodnocení tvořit, co vše do něj zahrnout, co ne a v jakých případech volit alternativní metody. Známka totiž nemusí vzniknout jen sumativním průměrem získaných známek. Můžeme zapojit sebehodnocení žáků, popisnou zpětnou vazbu podle předem dohodnutých kritérií a další. Přesně podle toho, jak to bude každé škole vyhovovat. A i to lze v doporučení ministerstva najít. 

Ještě nedávno zaznívaly i hlasy, které navrhovaly pololetní vysvědčení zcela zrušit. Ale nemohu se zbavit pocitu, že bychom se tím připravili právě o skvělou příležitost otevřít téma hodnocení na našich školách. Nehledě na paniku, kterou bychom tak přenesli na žáky a rodiče, především v závěrečných ročnících.

Sám jsem opravdu rád, že materiál vznikl. Netěší mě, kolik učitelů kvůli tomu zažilo emotivně vypjaté chvíle. Faktem ale zůstává, že náznaky větší a větší podpory formativního hodnocení i z nejvyšších míst máme v Čechách už delší čas. Teď je k dispozici i jasný ministerský materiál, který tyto formy nejen doporučuje, ale také legitimizuje. Naznačuje nám, kudy se bude do budoucna hodnocení v českých školách ubírat, a dává učitelům volnost v tom, kudy vykročit. Můžeme si zvolit, jaké první kroky budou ideální a jakým tempem chceme jít. A jak říká Josef Dvořák v nesmrtelném filmu Černí baroni: „Tak je to správné, tak to má být.“

Ondřej Lněnička je ředitelem Základní školy profesora Švejcara v Praze 12. Říká o sobě, že je věčný pedagogický snílek, propagátor žákovských parlamentů a neustále se učící učitel. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.