Potřebujete domů nočník se stojanem na tablet? Víte, komu patří vaše rodinné album? a další zajímavosti z digitálního světa

Kolik času mohou malé děti trávit před obrazovkou? V jakém věku by se měly začít seznamovat s mobilními aplikacemi, kdy je vhodné, aby se procházely po Internetu? A měly by tam chodit samy, anebo je lepší se procházet s nimi? Jak řešit koupi prvního telefonu? A jak se vyrovnat s obavami, které s pohybem dětí v kyberprostoru vstupují do života starostlivého a zodpovědného rodiče? Americké psycholožka Yalda T. Uhls přináší řadu podnětných rad, jak se k technologiím v domácnosti postavit.

Přítomnost mediální krajiny mění jak způsoby mezilidské komunikace, tak zvyklosti společnosti, v níž žijeme. Je-li cílem každé výchovy vést děti k tomu, aby z nich vyrostli samostatní jedinci schopní smysluplně působit ve společnosti, není možné pominout roli médií v jejich světě. Hlavním problémem přitom je, že my sami, rodiče, příliš nevíme, co digitální technologie vlastně dělají. Jak působí na děti? A jak působí na nás samotné? Je těžké se rozhodnout, jak nastavit pravidla ohledně sledování televize, když si nejsem schopna ujasnit, co zažívám, když se na televizi dívám já sama. Kniha Mediální mámy a digitální tátové je čtením, během něhož si každý může promýšlet, jakou roli hrají média v životě jeho rodiny i jeho samotného.

Neboť neexistují žádné univerzální rady. Každá rodina si musí sama rozhodnout, do jaké míry nechá ve své domácnosti působit obrazovky, sociální sítě a selfie. Rodina koneckonců není nic jiného než sociální síť z masa, krve, pocitů a nábytku. Rodinné album fotografií už není to, co bývalo. Nachází-li se na Instagramu, nepatří rodině, ale firmě Facebook a neprohlíží si jej pouze babičky a tety, ale listuje si v něm i hejno učících se algoritmů, tj. umělých inteligencí.  A dělají závěry. Především přemýšlí, kdo a co jste zač a zařizují se podle toho. Žijeme ve světě, kde bychom si měli být vědomi mnoha nových skutečností, chceme-li vychovávat své děti zdravě a moudře. Sociální sítě už z našeho veřejného prostoru nezmizí. Naopak se zdá, že se veřejný prostor přesouvá na Facebook, Twiter a další digitální platformy.

Závěrečná část knihy pojednává o zapojení technologií do výuky. Jaký je vzdělávací potenciál digitálních zařízení? Jak se v amerických školách osvědčilo zavedení tabletů ve třídách? Fakt, že text vychází z amerického prostředí, je jedinou slabinou knihy, ale nijak podstatnou. Za pár let budeme tam, kde jsou nyní ve Spojených státech a objednat si nočník se stojanem na tablet je díky Internetu možné i z jakéhokoli města v Čechách či na Moravě, i když ani doktorce Uhlsové, ani nám, to nepřipadá jako nezbytná akce. Také z kapitoly o vzdělávání nevyplývá, že prolínání vzdělávání s kyberprostorem bude hladkou záležitostí. Naši sociální síť, ať už tu skutečnou, s živými dětmi a ustaranými rodiči, anebo tu digitální, sestávající z obrázků, komentářů a lajků, čekají skutečně zajímavé časy.

Co si v knize například přečtete:

,,Pamatujte, děti možná znají média, ale my známe život.“

,,I když děti v mladším věku sledují nevhodný obsah, zřejmě to neovlivňuje to, co dělají.“

,,Děti, které se na Internetu chovaly nejrizikověji, překvapivě pocházely z rodin, kde rodiče jejich činnost monitorovali.“

,,Teenageři nesnášejí, když je rodiče špehují.“

,,Teenageři čtou ve skutečnosti více než dospělí.“

,,Když se chce teenager dostat k nějakému obsahu na Internetu, zjistí, jak filtr obejít.“

,,Výzkumníci zjistili silný vztah mezi tím, jak média používají rodiče a jak je používají děti.“

,,Mozek se v průběhu našeho života mění.“

A mnoho dalších inspirativních vět...

Yalda T. Uhls pracovala pro filmový průmysl, ale po narození vlastních dětí se rozhodla, že se bude zabývat otázkami dětské psychologie. Získala doktorát na UCLA a spolupracuje s největší americkou neziskovou organizací zabývající se tématem dětí a technologií Common Sense Media.

Jan Kršňák vystudoval filmovou vědu na FF UK, píše o médiích, dětech a rodičích a věnuje se intuitivní pedagogice. Založil a provozuje stránku digideti.cz, vyšla mu kniha rozhovorů se zakladateli inovativních škol.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.