Školní rok končí, učitelé bilancují. Chtěl bych změnit pohled společnosti na známkování a školní dril, říká oceněný učitel

Jaký byl tento školní rok? Co přinesl Vám, a co dětem, které učíte?

František Brauner, učitel biologie a chemie na anglické sekci Gymnázia Olomouc-Hejčín:

Plný příjemných událostí. V říjnu jsme se skupinou studentů vyjeli do olomouckého partnerského města Owensboro v Kentucky. Jednalo se už o šestý ročník této výměny a vždy mám radost, když mladí lidé z různých kontinentů konfrontují své pohledy na současný svět. Na podzim přijedou američtí studenti k nám a dva týdny budou žít v českých rodinách a chodit s našimi studenty do školy.

Spolu se studenty jsem si užil také projektový den „Kapka“ pro 90 žáků ze tří různých základních škol v našem městě a blízkém okolí. Připravili jsme pro ně program, který měl za cíl vzbudit zájem o ochranu planety. Protože kdo, když ne ta nejmladší generace?

V neposlední řadě pro mě bylo úžasné získat třetí místo v soutěži Global Teacher Prize, nominoval mě bývalý student. Bylo krásné být v jednom sále s dalšími učiteli, kteří svou práci milují a dávají jí maximum.

Monika Olšáková, učitelka chemie, přírodopisu, angličtiny a environmentální výchovy na ZŠ a MŠ Janovice v severomoravském kraji:

Letos se událo tolik věcí, které naší školu posunuly! Mám blažený pocit z toho, že máme na to měnit věci kolem sebe. Na každý rok si stanovíme nějaké téma, úkol. Loni to bylo získávání grantů, letos jsme si dali za cíl vtáhnout rodiče víc do života školy. Přizvali jsme je do ekotýmu, uspořádali jsme pro ně zahradní slavnost, vedli spolu s námi výuku i vyráběli pytlíky na bylinky ze zahrady. Stali se u nás ve škole doslova vítaní! Naší společnou chloubou je i školní zahrada, kterou jsme vybudovali z nevyužitého prostranství kolem školy.

A těch zajímavých lidí, které jsem letos díky své práci potkala! Líbí se mi myšlenka, že život nám poskytuje mnoho darů a k těm největším patří setkání s lidmi, kteří nás obohacují.

Jedněmi z nich jsou manželé Becherovi, majitelé knihkupectví Kapitola u nás ve Frýdku-Místku. Oba dokážou famózně vyprávět o knihách a předat nám učitelům, ale i dětem mnoho důležitých myšlenek. Ale i mnoho, mnoho dalších…

Tomáš Chrobák, učitel matematiky a tělocviku na ZŠ Baška v severomoravském kraji:

Tento školní rok byl v mnohém výjimečný. Odešel jsem ze školy, kde jsem nebyl šťastný a teď jsem na sebe hrdý, že jsem dokázal udělat tak náročný krok. Dále jsem se rozhodl učit maximálně čistě Hejného metodou, už žádný kočkopes. Nechtěl jsem známkovat, což se mi nepovedlo úplně, ale myslím, že se mi povedlo snížit důležitost známky, už to není ten hlavní cíl žáků.

Nejhezčí okamžiky jsem zažil při komunitních kruzích, které jsem zavedl poprvé opravdu pravidelně. Byly to chvíle, kdy žáci otevřeně mluvili o svých pocitech ze třídy, z hodin. Cítil jsem, jak mnohým chybí ta možnost mluvit o sobě takto doma, ne jen sdělovat rodičům známky. A uvědomil jsem si, jak nutné je nejprve „vyladit“ emoce ve třídě a pak má teprve smysl pustit se do výuky.

Jaký je červen ve vaší škole? Má ještě smysl? Není na čase upravit harmonogram školního roku?

František Brauner: Učím na gymnáziu a tam se klasifikace uzavírá až týden před koncem školního roku, pracuje se skoro do poslední chvíle. Ale jezdíme i na výlety, chodíme na exkurze, snažíme se studentům tohle období zpříjemnit. Poslední týden máme hudební festival, sportovní dny a projektové dny, kde si studenti zkouší různé netradiční aktivity. Všichni si ho užijeme. Jiná věc je vedro – obdivuju letošní maturanty, že přežili horka prvního červnového týdne.

Monika Olšáková: Myslím, že by si závěr roku měli užívat jak žáci, tak učitelé. Tím, že spolu vyrazí do přírody, užijí si sportovní turnaj, zajímavou exkurzi nebo si třeba jen povídají. Děti vnímají učitele jinak před lavicemi a jinak v okamžiku, kdy s dětmi opéká párky nebo hraje noční hru. Červen vnímám také jako měsíc bilanční – vyhodnocuje se práce za celý rok, ještě víc než jindy si povídáme o tom, co se nám povedlo, kde vidíme problém, za co bychom komu poděkovali…

Tomáš Chrobák: Učím do poslední chvíle. Kdybychom skončili s výukou hned, jakmile se uzavře klasifikace, dáme tím žákům nezdravý signál, že bez známek nemá smysl se učit. Vedle toho velmi věřím v obrovský přínos školních výletů. Především těch, kde se aspoň jednou přespí. Vždycky sleduju, jak se proměňuje můj vztah s žáky a především vztahy ve třídě. Často se mluví o rizicích, či energii, kterou už učitel v červnu často nemá, ale podle mě jsou třídní výlety v červnu tím nejhodnotnějším, čemu se můžeme věnovat.

Jaké máte plány na léto?

František Brauner: Těším se, že si odpočinu. Jak pasivně – u vody s knížkou, tak aktivně – jízdou na koni, na bruslích, procházkami s Edgarem, psem mé kamarádky. V létě jezdím za přáteli, na které nemám během školního roku čas. A budu taky doma - ve svém bytě, který si vůbec od září do června neužiju. Budu malovat na hedvábí, což je můj koníček.

Monika Olšáková: Hned na začátku prázdnin si dovolím malý restart – jedu do jižních Čech na relaxační a sebepoznávací pobyt. Moc se těším, i když nebývám na konci školního roku unavená, spíš plná zážitků a dojmů. Tím spíš mám potřebu si vše v klidu probrat, vyhodnotit a najít inspiraci pro dny příští. Věřím, že v létě najdu hodně času na setkání s přáteli, na které během roku není tolik času. V srpnu pojedu na Letní školu projektu Pomáháme školám k úspěchu, kde povedu dvě přírodovědné dílny. Zcela nejzásadnější ale bude plně prožít čas s mojí rodinou, s báječnými dětmi Maruškou, Zdeněčkem a Vojtíškem.

Tomáš Chrobák: Dvě letní školy, jeden tábor v lesích u řeky a především být s rodinkou.

A jaké na příští školní rok? Plánujete něco změnit, vnést do výuky něco nového? 

František Brauner: Chtěl bych v příštím roce víc pracovat s e-learningovým systémem Moodle - zatím ho používám ke sdílení materiálů se studenty, nově bych přes něj chtěl zadávat i online testy a procvičování, abychom se ve škole mohli společně věnovat něčemu smysluplnějšímu.

Tomáš Chrobák: Rád bych se stal systematičtějším a chci se ještě více zaměřovat na pravidelné získávání důkazů o tom, co si žáci z hodiny skutečně odnesli. Velké téma je pro mě práce s rodiči, ale i s veřejností. Mám velkou chuť změnit pohled společnosti na známkování, přijímací zkoušky, nutnost drilu… Tak nějak tuším, že tyhle témata a vyvrácení častých mýtů, které ve školách stále žijí, budou v příštím roce moje velké výzvy.

Monika Olšáková: Příští rok bude velmi pestrý. Kromě výuky na své škole v Janovicích budu pokračovat v roli mentora na čtenářské 5. ZŠ Třinec Koperníkova a nesmírně se těším na novou příležitost na Základní škole Baška, kde dokázali neuvěřitelnou věc: v době, kdy se školy spíše zavírají, tamní paní ředitelka rozšiřuje svou školu o druhý stupeň. A mě přizvala jako pedagogického konzultanta. Podobný úkol mě čeká i u nás v Janovicích - je to velká výzva, mít možnost ovlivňovat směřování své domovské školy. Na závěr se chci pochlubit, že jsem s jedním kolegou z Prahy uzavřela výzvu, že v příštím školním roce nebude ani jedna má hodina přírodopisu vedena frontálně. Tak mi držte palce.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.