Kvůli své práci čelí útokům a posměškům, přitom patří k těm nejnáročnějším. O čem sní čeští učitelé?
V Česku a na Slovensku se 28. března slaví Den učitelů. V roce 1592 se totiž narodil Jan Ámos Komenský. Nejen dnes se můžeme ptát, co vlastně vyučující potřebují a o čem sní? Často totiž slýchávají, že „kdo neumí, ten učí". Stávají se terčem útoků a posměšných poznámek, přitom jejich profese patří k těm nejnáročnějším. Co nejvíc souží české učitele a co by potřebovali, aby dělali svou práci naplno a s láskou?
„Jedou tři ženy ve vlaku. Jedna je ošklivá, druhá je hloupá a třetí je taky učitelka.“ Tímto vtipem zahájila Petra Mazancová, učitelka a předsedkyně sdružení Učitelská platforma, před lety svou řeč na konferenci TEDxPragueED. „Když jsem dřív lidem řekla, že jsem učitelka, rychle jsem dodala, že jsem se jako studentka dostala kromě peďáku i na práva,“ vypráví Mazancová. Svou profesí se totiž příliš nechlubila. Na základě zkušeností ostatních členů Učitelské platformy, čítající na tisíc devět set lidí pracujících ve školství, která podporuje učitele a učitelky a prosazuje kvalitní vzdělávání, Mazancová nezažívá tento pocit sama.
Málokterý učitel nebo učitelka někdy za svou kariéru nezaslechli, že si do práce chodí hrát s dětmi, odkroutí si pár vyučovacích hodin a po zbytek dne mají padla nebo že učí ti, které nevzali na žádnou jinou vysokou školu. Uznání a podporu učitelé nezřídka postrádají od státu, společnosti, žáků a jejich rodičů, ale i od svých nadřízených či kolegů.
Petra Mazancová sdílí, co by dnešní vyučující potřebovali, aby mohli naplno plnit své poslání, přispěli k rozvoji svých žáků a pomohli jim dosáhnout v životě úspěchu a jejich snů.
Co by tedy české učitelky a čeští učitelé potřebovali?
Petra Mazancová vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, obor společenské vědy - angličtina. Vyučovala na několika středních školách, v současné době působí jako ředitelka nově vznikající svazkové ZŠ Pod Beckovem ve Středočeském kraji. Je také jednou ze zakládajících členek a členů profesní organizace Učitelská platforma.
... od státu
Jakékoli výrazné změny systému jsou většinou drahé, zdlouhavé a pracné. Základní předpoklad pro zdravé fungování školství je přitom zadarmo. „Stačí se shodnout, že školství a vzdělávání dětí je priorita,“ říká Petra Mazancová. „Potřebujeme, aby si stát učitelů vážil, dával to svými činy najevo, a projeví se to pak na náladě a vnímání profese v celé společnosti.“ Na základě výroků a postoje k učitelům současné vlády se to podle ní ale nyní neděje.
Jako další potřebnou podporu jmenuje výhled kariérního postupu. Učitel, který na sobě pracuje, vzdělává se a věnuje čas přípravě může být platově ohodnocený stejně jako někdo, kdo si odučí počet požadovaných hodin, a tím pro něj práce skončí, nebo jede v zajetých kolejích a způsob výuky roky nezměnil. Jedinou zárukou lepšího ohodnocení jsou přibývající roky praxe. Do té doby, než člověk podle platových tabulek dosáhne vyšší částky, však může ztratit motivaci nebo úplně vyhořet.
Třetím základním pilířem je stabilita, která v současnosti chybí. „Mnozí učitelé jsou svou podstatou konzervativní bytosti a potřebují vědět, že když investují v rámci své výuky čas a energii do nějaké změny, budou v tom moci pokračovat a za rok nebude zase všechno jinak,“ vysvětluje Mazancová.
Tuzemskému školství by také pomohlo, kdyby školy nebyly závislé pouze na ministerstvu. V regionech by například mohla fungovat profesionální školská správa, která by poskytovala vzdělávacím institucím podporu a napomáhala k jejich rozvoji.
... od společnosti
V první řadě uznání. Málokterá profese je natolik nedoceněná, zesměšňovaná a znevažovaná jako ta učitelská.
