Švédská škola očima české maminky: družina po celý rok, snídaně ve škole, na prvním stupni žádné známky

Jaká škola? Ta nejbližší

Máme tři děti, 8, 6 a 3 roky. Samé holky - Julia, Johanna, Thea. Manžel je Švéd, všechny děti se nám narodily ve Švédsku a mají české i švédské občanství. Bydlíme v Lundu, což je poměrně nestandardní město s velkou univerzitou, nemocnicí, několika vědeckými centry. Většina obyvatel jsou vysokoškoláci nebo studenti. Státní školy jsou všechny celkem dobré a moc se od sebe neliší.  Jsou tu i soukromé školy, máme ve městě Montessori, Waldorf i anglickou školu. Jsme s manželem lékaři a oba za prací dojíždíme do okolních měst. Z praktických důvodů bylo pro nás důležité mít školu blízko domova. Navíc si oba myslíme, že Lund už sám o sobě je výběrový dost a dětem neuškodí kontakt s běžnou školou. Nechceme z nich vychovávat ´elitáře´. A taky je fajn, když mají kamarády v sousedství. Takže Julča a od letoška i Johanka chodí do státní spádové školy asi kilometr od domova. Ve spádové škole má děti i většina našich známých.

Švédské školy v kostce

Ve Švédsku se začíná předškolní F-třídou v šesti letech. Následuje 9 povinných let základní školy, rozdělených na tři stupně. Ne všechny školy mají všechny stupně, často se na druhý a třetí stupeň mění škola. Všem středním školám se říká ´gymnasium´, takže na gymnáziu člověk může studovat třeba na kadeřnici. Přijímačky na střední školy tu nejsou, ale na konci základní školy děti musí splňovat určitou úroveň znalostí, aby vůbec mohly pokračovat ve studiu na střední. Není to úplnou samozřejmostí. Vzdělání si ale lze doplnit večerním či dálkovým studiem, takže nic není nikdy ztraceno.

Na nejžádanější programy se dostanou jen děti s nejlepším prospěchem ze základní školy. Jsou to například přírodovědně zaměřené programy na gymnáziu, protože z nich pak student může pokračovat na jakoukoli vysokou školu.

Neexistují ani klasické přijímačky českého typu na vysoké školy. Místo nich je tu poměrně komplexní systém, který uplatňuje více kritérií. Některé směry může člověk studovat bez ohledu na předchozí znalosti nebo prospěch. Ale třeba dostat se na medicínu je neskutečně těžké a přijímací proces je velmi komplikovaný. Uchazeč musí mít perfektní prospěch na střední škole a pak skládá celonárodní zkoušku společnou všem vysokým školám. Kromě toho se přihlíží k pracovním zkušenostem i k dalším faktorům.

Na základce: vše o berušce

Švédské děti do školy nastupují po ročnících, v roce, kdy jim je šest let. Všechny děti narozené například v roce 2008 jdou spolu. Předškolní F-třída je oficiálně nepovinná, ale chodí do ní všichni. Je to obdoba českých ´předškoláků´, ale už ve škole, což se mi zdá fajn. Děti si zvykají na školní prostředí a režim, ale zároveň si hodně hrají.

V F-třídě a v první třídě není výuka rozdělená na předměty, vše se prolíná. Třeba: děti tvoří berušku, vystřihují a malují, na puntíkách se učí počítat, pak jim učitel řekne nějaká fakta o beruškách, nakonec následuje nějaká hra nebo písnička o beruškách. Čím jsou starší, tím více se výuka dělí na předměty.

Domácích úkolů máme zatím na prvním stupni málo. Naše škola je ale bohužel zvyklá na angažované rodiče a má sklony je do přípravy úkolů zapojovat. Dítě má číst nahlas 15 minut denně nebo rodič diktuje a dítě píše… To má za následek, že já honím dceru do úkolů a pak je s ní ještě musím dělat, takže zodpovědnosti se moc nenaučí.

Hodnocení vždy před dětmi

Třída, kam chodí má dcera, je malá, jen 18 žáků. Na prvním stupni jsou vždy během hodiny přítomni dva pedagogové. Učitelský sbor je smíšený, hlavně mezi družináři je spousta mladých kluků, což je vítané oživení. Učitelé mají podle mě svatou trpělivost. Julča svoji třídní učitelku miluje a snaží se jí udělat radost.

Do páté třídy se neznámkuje. Některé školy poskytují písemné hodnocení, ta naše bohužel ne. Tohle je oproti české škole opravdu nezvyk. Mám trochu obavu, že moje od přírody líné dítě nedělá víc, než je nezbytně nutné. Pokud ovšem dítě nějak zaostává, škola rodiče kontaktuje.

Každé dítě si společně s pedagogem vytyčí individuální cíle, kterých má za určitou dobu dosáhnout.  Pak je dvakrát za rok pohovor, kde je přítomné dítě, rodič nebo oba rodiče a pedagog. Společně probírají vývoj dítěte. Já jsem se teď naučila ke konci pohovoru Julču vykázat, abych se mohla zeptat i na věci, které nechci, aby slyšela.

Sympatické je, že se děti vůbec nesrovnávají, a tím se nekazí radost z učení slabším žákům. Klasické testy a písemky se v nižších ročních nepoužívají. Známkuje se až od šesté třídy na stupnici A-F, a to naopak dost přísně: samá áčka nemá nikdo.

Snídaně ve škole, přestávka venku

Na prvním stupni je typický školní den od 8.15 do 14.00 hod. Švédskou specialitou je ranní družina. Děti je možné nechat ve škole už před sedmou a dostanou snídani. Využíváme toho. Odpolední družina a kroužky fungují podobně jako v Čechách.

Ve švédské škole jsou mladší děti o všech přestávkách venku, za každého počasí. Je to skvělé. Všechny děti mají ve škole holínky a pláštěnku, takže se není na co vymlouvat. O přestávkách je v naší škole vždy dozor a spousta větších přestávek má organizovaný program, aby některé děti nezůstávaly stranou.

Družina po celý rok

Družina je otevřená i v létě a během každých prázdnin, v našem městě se zámožnými rodiči tam ale bohužel moc děti není. Letní tábory v českém slova smyslu ve Švédsku pro děti na prvním stupni prakticky neexistují, až tak od 9 let, a není jich moc. Švédské děti neznají školky a školy v přírodě a nejsou zvyklé být dlouho od rodičů. Takže pokud člověk nemá čiperné a ochotné prarodiče, je docela problém prázdniny pokrýt. Naše starší děti ještě na táboře nebyly, mám v plánu poslat je do Čech, letos jsem si ale ještě nebyla jistá, zda by to zvládly. Školky fungují přes celé léto, takže s nejmladší dcerou problém není.

Technologie ve škole

Švédi jsou posedlí nejnovějšími technologiemi. Tablet děti mají i ve školce, naštěstí se nepoužívá moc často. Ve škole mají děti tablet už od první třídy a už od začátku se učí psát na tabletu i rukou. Mně osobně to připadá zbytečné. Myslím, že by bylo lepší klást důraz na psaní rukou, kvůli vývoji motoriky. Švédské děti už se neučí povinně psacímu písmu, učí se psát malým a velkým tiskacím písmem.  Doma tablet nemáme a jsme pravděpodobně jediní v Lundu. Časem to určitě přijde, ale zatím děti ani moc netlačí a my se snažíme poskytovat jim jinou zábavu. Jakmile se někde zapne tablet nebo mobil, všechny děti včetně našich se nalepí na obrazovku a přestanou si hrát, což mi je líto.

V naší škole je během vyučování i přestávek mobil na prvním stupni zakázán, ale některé děti to porušují a myslím, že se to nijak přísně netrestá. My dětem plánujeme dát mobil, až začnou samy chodit domů ze školy.

A obědy

Větší školy mají vlastní kuchyň, menší dováží z přilehlých škol. Na výběr bývají dvě až tři jídla, minimálně jedno vegetariánské. K pití voda nebo mléko, ovoce a chleba si děti mohou brát samy. Jídlo je zahrnuté v ceně školního poplatků, který se odvíjí od výše platů. Za měsíc to zhruba odpovídá výši přídavků na dítě. Obědy jsou na naše poměry brzy. Nejmladší děti obědvají ve vražedných 10.45. Jídlo je dobré, dcera si nestěžuje.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.