Tahle škola není pro kluky: Nemají prostor, pohyb ani svobodu myšlení. Jako společnost na to doplácíme
V dnešní škole jsou dívky úspěšnější, a mnozí kluci si tak odmalička zvykají na pocit, že jsou k ničemu. Výuka je vedená způsobem, který jim neumožňuje přirozeně projevit své „klučičí“ kvality, nemají ve škole mužské vzory. Množí se případy, kdy holky kluky zesměšňují, ponižují, dokonce i bijí. Co s tím?
Školy jsou různé a učitelé učí různě. Přesto se dá říci, že stále převládá tradiční frontální model výuky. A ten silně nevyhovuje chlapcům a zdá se více šitý na míru dívkám. V tomto modelu jsou žáci odměňováni za to, když tiše sedí a dávají pozor na to, co řekl učitel, nebo spíš učitelka, ať už říká cokoli. A to lépe umějí dívky. Vyznačují se vyšší empatií. Umí dobře „naposlouchat“ a „nacítit“, co se od nich očekává. Kluci mají s takto vynucovaným soustředěním a následnou reprodukcí učební látky problém. Taky je tolik nebaví soustavná činnost – pokud tedy nejde o něco, co je bytostně zajímá. Obecně si méně pamatují to, co učitel řekl, a nedaří se jim to dobře verbálně vyjádřit, mluví zkratkovitě. Zdá se, že jejich silnou stránkou by mohlo být samostatné myšlení. Ale samostatné myšlení nebývá vždy oceněno. Může totiž působit chaoticky, neuspořádaně, často není vyjádřeno správnou terminologií.
Chlapci bývají častěji než dívky vystaveni kritice nebo dokonce ponižování ze strany učitelů - za to, že jsou nepořádní, liknaví, nepozorní, zlobiví. K tomu se v posledních letech přidává útlak ze strany spolužaček. Ve školách se množí případy holek, které kluky zesměšňují a někdy dokonce i bijí.
Poznamená to všechny, ale některé fatálně
V mnoha parametrech tradiční školy z výše uvedených důvodů chlapci za dívkami zaostávají. V testování se tento hendikep částečně srovnává, a to proto, že chlapce zvýhodňuje jejich „klučičí“ přístup k testům: skáčou od otázky k otázce, riskují a rychle se rozhodují, nepářou se s tím.
Abyste si situaci uměli lépe představit, je dobré vědět, že ač se výše uvedené problémy týkají většiny chlapců, mindráky a z nich vyplývající životní neúspěch to způsobí jen části z nich a to těm slabším, ať už výkonem, nebo povahou. Mluvíme tedy zejména o té chlapecké části třídy, která nepůjde na gymnázia, ale spíš na odborné školy a učební obory. Budoucí gymnazisté se se situací perou lépe a už při příchodu na střední školu většinou svou nevýhodu vyrovnávají.
Podstatná část průměrnějších chlapců – často mají horší rodinné zázemí – to ale už nikdy nedožene, vypadává ze vzdělávacího systému, poslední roky strávené ve škole „profláká“ nebo dokonce chodí za školu. A každopádně získá ke vzdělávání odpor. Což je smutné pro ně osobně a je to navíc i ztráta pro celou společnost.
Kdy to začalo
To, co popisujeme, není novinka dnešní školy. Fenomén má hlubší, generace staré kořeny, které sahají až k zavedení povinné školní docházky a plošného, státem organizovaného vzdělávání, jež mimo jiné proměnilo status učitele. Vzdělávání se stalo doménou žen, což ze systému odčerpalo mužské vzory.
Problémy podobného druhu tedy měla do určité míry i předchozí pokolení, zažili to dnešní rodiče a prarodiče. To se pak promítlo do rozložení rolí a sil v rodině. Ve škole úspěšnější dívky se staly dominantními manželkami submisivních mužů – otců. Školní schéma tak doplňuje a umocňuje to rodinné.
Co to posiluje
Trend ale v dnešní době posílilo několik dalších faktorů. Mizí mimoškolní příležitosti, kde by si kluci mohli vylepšit sebevědomí: klučičí party, měření sil a neorganizované běhání a hraní venku po škole. Děti jsou málo venku a jsou taky málo spolu. Volný čas zaplnily zájmové kroužky a záliby, které mají rozvinout schopnosti dítěte, často podle představ rodičů. Velký důraz se klade na bezpečnost dětí a jejich ochranu před riziky. Stále větší prostor zabírají počítačové hry, ty jsou "bezpečné". Škola zaujímá v životě dítěte významnější místo a stává se jeho „světem“. Rodiče „makají“ a děti vidí až večer. Mnozí kluci nemají blízké mužské vzory.
Co tedy ve škole není, a mělo by být?
Aby se využil klučičí potenciál a ze školy nevycházelo příliš mnoho frustrovaných mladých mužů, ale i dívek (neboť pojetí školy, které sráží kluky, není prospěšné ani holkám, ty se jen umějí lépe přizpůsobit), musíme uznat, že:
Ve škole je málo fyzických aktivit a praktické činnosti
Kluci chtějí něco dělat, nejen poslouchat. Víc dílen, víc zahrad, víc tělocviku.
Ve škole je málo svobody
Svobody něco vymyslet a vypátrat. Chtělo by to víc exkurzí a samostatných a týmových projektů. Kluci – i holky – potřebují sami rozhodovat, co dělat, a dotáhnout to do výsledku. To zvyšuje jejich motivaci, umožňuje jim to odhalit svou vnitřní sílu a naučit se o ni v životě opírat.
Ve škole je málo prostoru pro debaty
Ač jsme na začátku řekli, že kluci jsou verbálně méně zdatní, platí to hlavně ve reproduktivním schématu dnešní školy. V inovativních školách, kde je více svobody a prostor pro diskuzi, je situace přece jen lepší. V debatách jsou tam často hoši překvapivě přesní, flexibilní a kreativní. Pokud jim dáme prostor.
Ve škole překáží snaha učitelů o vševědoucnost a jejich strach ze ztráty tváře
Když je pojetí školy postavené tak, že pravdu má (nebo měl by mít) vždy učitel, buď to naruší žákovu sebedůvěru anebo jeho důvěru v učitele. Zkušenost nám ukazuje, že žáci toho často vědí víc než učitelé. Ztratíme tvář, pokud to popíráme, a ztratíme i úctu žáků.
Třída kluků, se kterými to šije. Někdo je přišel srovnat do latě, v jednom slavném českém filmu...
https://www.youtube.com/watch?v=bW_aQZFbyXk
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.
