Učitelé jsou báječní, zvládají to skvěle a podporují se navzájem, říká moderátoka pořadu UčíTelka Petra Křížková

Jak jste se vůbec k moderování UčíTelky dostala?

Jako slepý k houslím, musím říct. Někteří diváci mě asi budou znát z moderování zpráv z kultury, kterému se věnuji už několik let. Jenže s příchodem koronaviru se začaly kulturní akce jedna za druhou rušit nebo odkládat, takže jsme najednou neměli co natáčet a vysílat. Většina redakce kultury tak posílila redakci domácího zpravodajství a mně nabídli moderování nového pořadu pro děti, který se v těch dnech rodil. Napřed jsem se na to úplně necítila, přece jen se nepovažuji za žádnou specialistku na vzdělávání, ale den ode dne mě to baví víc.

Byla jste tedy přímo u vzniku? Jak to probíhalo?

Od prvního momentu ne, naskočila jsem po pár dnech. Musím ale říct, že jsem byla naprosto v šoku z toho, v jakém tempu pořad tým kolem Luboše Rosího, který za normálních okolností připravuje Newsroom, dokázal vytvořit. Česká televize nabídla kapacity a formát, MŠMT zase garantovalo obsah učiva. Prakticky během několika hodin se vyhlásil konkurz na učitele, kterých se přihlásily stovky z celé republiky. V neděli byly kamerové zkoušky, od pondělka se vysílalo. Je to úplně neskutečná záležitost, protože samozřejmě v každé televizi to trvá týdny i měsíce, než se navrhne, schválí a začne vyrábět pořad. Tady se to zvládlo obratem.

Nejen vznik pořadu byl asi nestandardní… Jak se řeší bezpečnost učitelů, dětí i štábu během natáčení? Jak to na place vypadá?

Česká televize zastavila momentálně veškerou výrobu. Běží jen Sama doma, Kouzelná školka a UčíTelka; no a samozřejmě zpravodajství, které má nicméně vlastní budovu. Takže si musíte představit ten obrovský dům, kde to normálně hučí a 24 hodin denně se tu něco děje, jak je úplně tichý a tmavý. Nefungují tu ani jídelny, svačinu si nosíme z domu. První dny jsem si na to vůbec nemohla zvyknout.

Štáb je oproti podobným projektům osekaný na naprosté minimum, všichni si drží odstup a samozřejmě máme roušky. Neběží klimatizace, ale zato se všude větrá, aby cirkuloval vzduch. „Na plac“ nesmí kromě štábu nikdo a všechno se neustále dezinfikuje, včetně mikroportů, které děti, učitelé a moderátorky nosí. Vytvořily se víceméně ustálené týmy, které se střídají. Ano, je to trochu risk, ale děláme všechno pro to, abychom byli co nejvíc v bezpečí. Nálada je ale při natáčení moc pozitivní.

Jak natáčení zvládají učitelé? Taky jsou pozitivní? Netrpí trémou?

Učitelé jsou báječní a zvládají to skvěle. Samozřejmě mají výhodu, protože jsou zvyklí mluvit před obecenstvem a z podstaty profese bývají hodně pohotoví, ale přece jen, když se na kameře rozsvítí červená kontrolka a spustí se přímý přenos, podlamují se kolena kde komu; i já mám po letech pořád velkou trému. Učitelé se ale navzájem podporují. Nejsou tu jen ti, kteří chodí na obraz, ale i další, kteří obsluhují chat. Před vysíláním dělají mexické vlny, předávají si zkušenosti, radí si navzájem, jak to udělat, aby nestáli zády ke kameře a mysleli i na to, že děti doma pracují pomaleji než ve studiu. Jsou to profíci a patří jim velká poklona!

Někteří lidé ale UčíTelku dost kritizují, že málo pracuje s dětmi…

Já myslím, že je to trochu nepochopení toho formátu. Pořad nemá dětem zasuplovat školu, ale má dát rodičům tipy na to, jak pracovat s dětmi a ulehčovat jim učení v domácích podmínkách. Způsob výuky i probrané učivo budou v každé české škole jiné, takže pořad nemá ambice být na míru ušitou výukou pro každého žáka u obrazovky. Spíš se snažíme vypíchnout ty důležité věci, které by děti měly znát. Předpokládáme, že pro někoho to bude spíš opakování; také se počítá s tím, že výuka pro prvňáčky bude zajímavá i pro předškoláky. Snažíme se dávat návody na procvičování a opakování.

Kdo vůbec určuje plán, vaše „televizní osnovy“?

Odborná stránka a náplň je zcela na MŠMT; to určuje, co se bude v jednotlivých lekcích probírat. Ze začátku nikdo nevěděl, jestli náhodou nebudeme vysílat třeba jen měsíc, teď už je ale zřejmé, že to bude trvat mnohem déle, takže uvidíme, jak se pořad dál vyvine.

UčíTelka je tedy stále „v procesu“? Zvažujete nějaký posun, změny, rozšíření?

Neustále sbíráme a vyhodnocujeme zpětné vazby a rozhodujeme se, co dál. Ozývají se nejen rodiče a děti, ale také další učitelé a navrhují, abychom začali dělat třeba hudební nebo výtvarnou výchovu, že by se rádi zapojili. Ozvali se i Zdravotní klauni a ředitelé science center, že by rádi dělali dramatickou výchovu nebo přírodní vědy. Píšou nám hudebníci a výtvarníci, kteří by se rádi zapojili. Těch nápadů je spousta, uvidíme, co z toho bude. Momentálně se ale soustředíme na ten základ, což je matematika, čeština a Člověk a jeho svět. Přece jen je tím odborným garantem pořád ministerstvo, takže je to i na něm.

A co zpětná vazba od dětí? Vy sama máte dva syny, dívají se?

Zpětnou vazbu od dětí také sbíráme a musím říct, že mnohým dětem se po škole už opravdu stýská. Kdyby mohly, sednou do lavic třeba hned. Stýská se tedy i našim učitelům, jejich žáci jim moc chybí… A co moji kluci? Tomu mladšímu jsou tři, takže ten z toho ještě velký rozum nemá, ovšem vždycky mu udělá radost, že vidí maminku v televizi. Starší syn je předškolák a vysílání pro prvňáky sleduje rád.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.