Útěcha pro rodiče, jejichž dítě se nedostalo na střední školu. Znáte rozdíl mezi ověřovacím a rozřazovacím testem?
V tomto týdnu mnoho rodičů smutní, protože se jejich dítě se nedostalo na školu, kam se hlásilo. Nedostalo potřebný počet bodů v testech, nebo dokonce skončilo někde vespod žebříčku a oni na to nevěřícně zírají: jak je to možné, že naše skvělé, chytré dítě nepřijali?
Tenhle sloupek možná může takového rodiče utěšit, byť konstatuje jen fakta. Ano, i velmi talentovaným a chytrým dětem se může stát, že u (těchto) přijímaček neuspějí. Ba co víc, u některých je to i dost pravděpodobné. U kterých?
♥ U dětí s jednostranným talentem. Je dost častý případ, že dítě je velmi nadané jazykově, ale nemá rádo matematiku, nebo naopak.
♥ U dětí hloubavých a dětí, které přemýšlejí jinak. Těm se může řešení zdát moc jednoduché nebo hledají chytáky, kde nejsou. Takové děti mohou být i pomalejší, a to je při testech znevýhodňuje.
♥ U dětí, které nezvolily správnou strategii vyplňování. Testy jsou hodně o tom, jaký postup zvolíte. Výhodu mají samozřejmě ti, kteří si to nanečisto dobře nacvičili. Platí to o to víc u přijímacích testů na víceletá gymnázia ve velkých městech, kde je převis poptávky obrovský a o přijetí či nepřijetí rozhoduje každý bod.
Přijímačky zajisté dokáží vygenerovat skupinu vzdělavatelných dětí. Jistě v ní bude i nějaká část originálů, nadaných a talentovaných dětí. Ale zcela jistě některé právě z těchto dětí propadnou.
Možná je užitečné si uvědomit, že děti u přijímaček skládají rozřazovací, a nikoli ověřovací testy. Neboli otázky jsou koncipovány tak, aby děti seřadily do nějakého žebříčku, nikoli, aby ověřily, co dítě opravdu umí a jaké je.
Možná je užitečné si uvědomit, že děti u přijímaček skládají rozřazovací, a nikoli ověřovací testy. Neboli otázky jsou koncipovány tak, aby děti seřadily do nějakého žebříčku, nikoli, aby ověřily, co dítě opravdu umí a jaké je.
Tohle vše, milí rodiče nepřijatých dětí, vezměte v úvahu. Stejně jako to, že úspěchy ve škole a úspěchy v životě spolu souvisejí velmi volně.
Ve chvíli, kdy se dítě nedostalo na vysněnou školu a nabízí se jen málo lákavá alternativa, svět vypadá černě. Rodičovská starost o budoucnost dítěte je pochopitelná. Pro zlepšení nálady si ale připomeňte, že nikdy není pozdě, zvlášť pokud je někomu deset nebo čtrnáct let. Škola nemá takovou vládu nad budoucností dítěte, jak by se zdálo.
Když ho podpoříte vy, moudrým vedením, a tím, že ho přijmete takové, jaké je, vaše dítě se v životě neztratí. A jedna neúspěšná zkouška na tomhle nic zásadního nemění.
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.
