V Montessori škole má dítě velkou svobodu, ale i zodpovědnost
Jako manažerka v nadnárodní firmě se Michaela Zikmundová z dm drogerie markt Česko často potkává s absolventy škol, kteří se teprve učí efektivně řídit svůj čas a převzít zodpovědnost. Pro svou dceru tedy chtěla vzdělávání, které jí s těmito kompetencemi pomůže. Desetiletá Natálie chodí do Montessori základní školy a celé rodině dává tento směr velký smysl.
Podle čeho jste školu pro dceru vybírali?
Vracela jsem se do práce, když dceři bylo deset měsíců, a měli jsme pro ni chůvu. Už tehdy pro nás pochopitelně bylo důležité, aby se o dceru staral někdo, kdo bude mít podobné hodnoty a styl výchovy, jako máme my. Když se přiblížily dceřiny třetí narozeniny, zjistili jsme, že se nedostane do žádné státní školky, protože se narodila v září a přijímali maximálně srpnové děti. Našli jsme tedy školku soukromou, česko-anglickou, a za rok jsme to do státní zkusili znovu. Natálka tam pobyla přesně týden. Rozdíl v přístupu k dětem i k rodičům byl tak enormní, že jsme se rozhodli už něco takového znovu neopakovat. Začali jsme mnohem víc přemýšlet o tom, jak se dcera bude vzdělávat, co je pro nás přijatelné a co už ne.
Na co jste přišli?
Na to, že by nám vzdělávání mělo dávat hlubší smysl. K tomu mě dovedla i moje práce v dm drogerii. Vidím, že k nám přicházejí absolventi vysokých škol, od kterých očekáváme přebírání zodpovědnosti, samostatnost, schopnost si plánovat svůj čas – ale to vůbec není samozřejmé, spíš naopak, musíme je posílat na workshopy a vzdělávat je, protože z běžného školství si tyto kompetence nepřinášejí. To všechno mě přivedlo k tomu, že jsem hledala jiný způsob vzdělávání. Trochu jsem se bála, že u nás v Českých Budějovicích nebude moc na výběr, ale nakonec jsem byla překvapená, že tu najdete různé alternativy. My jsme zvolili soukromou Montessori základní školu, dcera tam teď nastoupila už do páté třídy a jsme velmi spokojení.
Michaela Zikmundová
Do společnosti dm nastoupila v roce 2007 na pozici asistentky sortimentní manažerky. Od roku 2008 pracovala v dm jako sortimentní manažerka junior, od roku 2010 byla sortimentní manažerkou na seniorní pozici. V průběhu let zodpovídala za různé sortimentní kategorie, jako je např. péče o vlasy, péče o dítě, vůně, přírodní kosmetika, péče o pleť a tělo aj. V roce 2021 se jako manažerka sortimentu stala členkou širšího vedení společnosti dm.
Věděla jste před pěti lety hodně o Montessori?
Nebylo to tak, že bych se o Montessori dlouhodobě zajímala a tíhla k tomuto směru. Spíš jsem viděla, že doba je turbulentní, vyžaduje schopnost rychle se přizpůsobit, a v tom zrovna školství podle mě dost selhává. Jinak před nástupem do základní školy chodila dcera ještě rok do Montessori školky a tam jsem se začala dozvídat víc o tomto vzdělávacím směru. Lidé často věří tomu, že v Montessori si děti můžou dělat, co chtějí, ale nevidí v tom pevný řád, na němž to celé stojí. Ve školce jsem viděla děti od tří do šesti let v jedné třídě, které si pomáhaly, spolupracovaly a byly schopné si třeba samy připravit svačinku. A to samé se propisuje pak i do školy.
V čem jsou Montessori školy například odlišné od klasických?
Třeba už v tom, že vzdělávání probíhá v takzvaných trojročích, kdy jsou společně děti z první, druhé a třetí třídy, pak ze čtvrté, páté a šesté, a tak dál. Učí se společně, od průvodců i jeden od druhého. Je krásné, když nějakou látku prvňákovi vysvětluje třeťák, protože velký se pocvičí v prezentačních dovednostech a malý dostane učivo vysvětlené dětským jazykem, kterému porozumí. Ve věkově smíšených skupinách pracují i na projektech a prezentacích.
Před chvílí jste zmínila slova „zodpovědnost“ a „samostatnost“. Na tom právě Montessori hodně stojí, že?
Ano. Na jednu stranu vidíte, že děti si opravdu tak trochu mohou dělat, co chtějí, ale k tomu mají velkou zodpovědnost. Na začátku školního roku se dozvědí, co mají odevzdat do Vánoc. Nikdo za nimi potom nechodí a nenutí je, aby na zadání pracovaly každé pondělí, středu a pátek. Samy děti si práci musejí rozvrhnout, a není jí zrovna málo. Pokud něčemu nerozumějí, tak si musejí myslet na to, že si mají domluvit konzultaci s kamarádem nebo s pedagogem. Takže si nemůžou říct, hurá, odteď do Vánoc nebudu nic dělat. Ale mohou si třeba říct, že tento týden nebudou pracovat na matematice, protože zrovna chtějí a potřebují dělat něco jiného.
Myslíte, že Montessori je vhodné pro všechny děti?
Myslím, že se i říká, že Montessori je pro každé dítě, ale ne pro každého rodiče. Něco pravdy na tom je. Pokud s tím přístupem nebude rodič ztotožněný, tak to bude mít dítě komplikované. Někteří rodiče můžou dostat strach, jestli dítěti něco neuteče, když neprojde klasickou výukou. U nás ve škole mají jeden dobrý zvyk, že si předškolák jde školu na týden vyzkoušet. Vidí, jestli se mu tam líbí, jestli chce takto pracovat, zároveň ho pozorují i průvodci a po týdnu si všichni mohou říct, jestli do toho společně jdou. To se mi hodně líbí, protože se tím předchází zklamání a nesouladu.
Někteří rodiče volí soukromé školy z obav před inkluzí, kterou si spojují se státním školstvím. Jak je to ve vaší škole a třídě?
Máme tam vyvážený mix, není to rozhodně výběrová škola. Jsou tam i děti, které potřebují odlišný přístup a větší podporu. Já jsem se zase obávala, že vzhledem k tomu, že školné není úplně nízké, se tam sejdou jen děti z movitějších rodin, což jsem úplně nechtěla. Žádné tyto strachy se ale nepotvrdily. Výhodou je, že žáků je ve třídě maximálně dvacet a na to tam jsou vždy nejméně dva učitelé, takže mladší dítě se může učit se staršími, když už své učivo má zvládnuté, ale zároveň je prostor pro to, aby si jiné děti probíraly látku i vícekrát. Ta různost přístupů je pro ně velmi přínosná a já bych si přála, aby takto individuální přístup byl ve všech školách, pro všechny.
Je v Montessori i něco, na co jste si musela zvykat? Něco, s čím jste měla nebo máte problém?
My rodiče někdy máme tendenci předjímat a v dobré víře do vzdělávání svých dětí zasahovat. Musím přiznat, že to se trochu týká i mě. Věřím sice té metodě i pedagogům, ale první dva roky jsem měla pocit, že dcera pokulhává právě v plánování. Měla jsem tendenci jí ukazovat, jak by to měla dělat. A učitelé mi říkali, že jsem příliš náročná, a ať dám dceři čas do konce třetí třídy, že pak uvidím ten obrovský posun. Nechala jsem se přesvědčit, a musím říct, že měli pravdu. Natálka opravdu najednou udělala neuvěřitelný pokrok a nyní v páté třídě si je schopná rozplánovat práci na půl roku, což kolikrát nezvládá ani dospělý člověk. Je dobře, že jsem se držela zpátky a dokázala ji nechat, ačkoliv jsem byla nervózní z toho, že to hned nešlo tak, jak jsem si představovala.
