Velikonoční prázdniny: v Česku velmi krátké oproti jiným zemím. Vydržet do konce června je záhul, stěžují si učitelky

 „Je tu už skoro léto, jdeme k moři a moc se těšíme, že si všichni trochu odpočineme,“ píše do Česka Milena Říhová, která žije s rodinou v Barceloně. Je středa dopoledne, čeští žáci ještě sedí ve škole. Ti španělští mají volno už od minulého pátku. Velikonoční prázdniny – semana santa - jsou tu týdenní.

Kde brát dovolenou?

Česká rodina to vítá. „Stihneme s klukama taky trochu aktivit. Jinak jsou totiž ve škole každý den až do půl páté,“ vysvětluje Milena Říhová. Oba s manželem pracují z domova, takže si na školní prázdniny nemusejí brát volno. V zemích s velkorysou dotací školního volna to může být pro některé rodiče problém. Pravidelně to řeší třeba Popovi, kteří žijí v německém Frankfurtu.

„Výuka probíhá zhruba v pětitýdenních blocích, po každém z nich je zpravidla týden volna. Velikonoční prázdniny jsou dvoutýdenní. Přijde mi to smysluplné – školní den je dlouhý, děti jsou vyčerpané, prázdniny potřebují a vždycky během nich načerpají síly. Ale z pohledu rodičů, kteří pracují oba na plný úvazek, je to peklo. Lepíme to, jak to jde, taháme je s sebou do práce, nebo přijede pomoct babička s dědou,“ popisuje Zuzana Popova.

Volno se s opotřebovaností stupňuje

Kdo by chtěl závidět, může se tedy uklidnit – dlouhé prázdniny mají dost háčků. Patří mezi ně i to, že tak jako v Barceloně nebo v Německu je poměrně zákonité, že jsou vykoupené delším školním dnem. „Krom středy máme každý den do 15:20,“ potvrzuje Hana Svobodová z Evropské školy v Bruselu.

Jinak si ale systém prázdnin, který preferuje jejich škola, dost pochvaluje. Bere totiž v úvahu postupující „opotřebovanost“ žáků a učitelů a volno se v průběhu roku stupňuje. První prázdniny přicházejí na podzim až po 8 týdnech školy, ke konci školního roku už žáci nezůstávají bez alespoň týdenního oddechu déle než 4 týdny. „To mi přijde opravdu velmi prozíravé – přece jen na konci roku už mají učitelé i děti energie málo,“ komentuje Hana Svobodová. „A teda upřímně si myslím, že jde především o učitele. S dětmi se mi dost často stává, že se mě po poslední hodině ptají, co mají teď. A diví se, že už je konec a mohou jít domů. To mně se nestává,“ směje se učitelka prvního stupně.

Prázdniny nejsou bonus, ale nutnost

Delší volno by uvítaly i další učitelky. I jejich hlasivky. „Mám nedomykavost hlasivek a na konci školního roku už mám opravdu dost – nevěřili byste, jak to namáhání nemocných hlasivek unaví celého člověka. V červenci jim pak trvá 14 dní, než se zregenerují. Kdyby měly víc času k odpočinku i během školního roku, třeba by to bylo lepší,“ říká Petra Šubrtová, která učí na prvním stupni pražské základky Petřiny – sever.

Souhlasí i Eva Dušková z liberecké ZŠ 5. května. „Dřív jsem si myslela, že prázdniny jsou příjemným bonusem práce ve školství. Po roce ve škole vidím, že jsou naprostou nutností. Víkendy na odpočinutí nestačí,“ říká asistentka a vychovatelka. „V týdnu po Velikonocích máme v sobotu Den otevřených dveří, v dalším týdnu třídní schůzky do 19 hodin. A pak zápis. Duben bude hodně náročný a bývalo by pomohlo, kdybychom si o Velikonocích odpočinuli víc.“

V červnu se mele z posledního

V Rusku kvůli neúměrně náročnému závěru roku školy postupně dávají vale tradičnímu systému takzvaných „čtvrtin“, který je velmi podobný tomu českému, a dělí školní rok na čtyři části, proložené prázdninami. Zhruba polovina moskevských škol už funguje v režimu 5+1 (pět týdnů školy, týden prázdnin), který má třeba Německo. Příliš velká zátěž školáků zejména v poslední části školního roku je údajně příčinou vysoké nemocnosti dětí.

O změně systému školního roku se mluví i u nás. Pedagog z chebského gymnázia navrhl, že by prázdniny mohly začínat už v červnu. „Poslední měsíc školy už všichni „melou z posledního“. Je to už šestý měsíc souvislé školní práce a nastupuje léto, takže děti jsou myšlenkami jinde. Od rána praží sluníčko, v učebnách je vedro. Podle mých zkušeností je červen ve školách jeden z nejhorších měsíců,“ popisuje Milan Kůtek.

Psycholog Richard Lukáš:Debata o smysluplnějším rozložení prázdnin v průběhu roku je podle mě určitě smysluplná. Ke konci roku se již přirozeně objevuje "únava materiálu", a to ať již na straně učitelů, tak dětí - snižuje se schopnost koncentrace, kupí se učivo celého školní roku, zvýrazňují se problémy, které bublaly celý školní rok. To vše v situaci, kdy psychohygiena či supervize, které by ulehčily učitelům zvládat náročné školní situace, jsou na většině škol v ČR hudbou z Marsu. Navíc právě v tomto období se na žáky a především na učitele valí mnoho dalších úkolů a povinností - zápisy, přijímací zkoušky, maturita, atd. A právě toto nejnáročnější, závěrečné období školního roku od Velikonoc do června je navíc velmi variabilní - datum Velikonoc se může měnit až o měsíc a úlevné státní svátky na začátku května jsou také loterií, zdali vyjdou na víkend či některý z pracovních dnů. Poslední měsíce školního roku tak v některých letech mohou vypadat jako nekonečný maraton s posledním výdechem na konci března o Velikonocích a s následným průběhem bez zastavení víkendovými květnovými svátky. Kdo by takový maraton doběhl?

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.