Základka, to byl stres. Mnohem víc se naučím, když je mi ve škole dobře, říká studentka alternativního gymnázia

Jak byste představila ALT v několika větách?

Není to jen o tom, že si zapisujeme data a jména, jako to bylo na základce, ale hodně pracujeme ve skupinkách a probíráme témata do hloubky. Líbí se mi, že máme propojené předměty. Na základce jsem nenáviděla dějepis, ale v podobě, jak se učí tady – spolu se zeměpisem a politologií – jsem si ho úplně zamilovala. Další skvělou věcí je přístup učitelů k žákům. Na základní škole si učitelé pěstovali autoritu a vyšší pozici. Tady je mnohem otevřenější a přátelštější prostředí. 

V něčem ALT připomíná vysokoškolské studium, například máte zkouškové období...

Ano, a naprosto mi to tak vyhovuje. Vždycky se pět týdnů učíme a pak je jeden týden, kdy píšeme různé testy, skládáme zkoušky a odevzdáváme výstupy k tématům, která jsme probírali. Myslím, že díky tomu se toho mnohem víc naučím. Na základní škole jsme psali každý týden nějakou písemku, a dokonce jsme mívali „přepadové“ testy, takže jsem se pořád bála, že něco nebudu umět, a nemohla jsem učivo vnímat naplno. Když něco probíráte delší dobu a nemusíte se stresovat, že budete psát příští hodinu test, tak se vám to uloží mnohem líp. Učíte se mnohem efektivněji, když jste v pohodě, než když jste pod tlakem. 

Když jsem se byla podívat u vás ve třídě, zaujalo mě, jak všichni pozorně sledujete výuku a zapojujete se do diskuse... 

Myslím, že to je právě díky tomu, že nejsme ve stresu a cítíme se dobře v kolektivu i s učiteli. Máme svobodu, že si během hodiny můžeme jít natočit vodu nebo se klidně i najíst, když to nebude rušit ostatní. No a roli hraje asi i to, že je výuka prostě zajímavá. Diskutujeme o problémech, máme prostor vyjádřit vlastní názory a učitelé nás vybízejí, abychom si je tvořili. Není tady takové to, co já znám třeba ze základní školy: prostě to takhle je, protože se to tak píše v učebnici. Učitelé se nás ptají: Co si o tom myslíš, jak by to mohlo fungovat jinak, a kdyby se stalo tohle, jaký myslíš, že by to mělo důsledek? A co se mi ještě líbí: program ALT není o tom, donutit každého studenta, aby měl co nejlepší výsledky z každého předmětu, ale umožňuje nám zvolit si to, co nás víc baví, a tomu se věnovat víc než jiným věcem. Každému studentovi je daná autonomie v učení a důvěra od učitelů. 

Myslíte, že by takové studium vyhovovalo každému?

Myslím, že ne. Pro mě je mnohem jednodušší se něco naučit, když o tom můžu diskutovat a slyším názory spolužáků, ale někdo jiný se radši naučí fakta a dál to neřeší. Jedna holka kvůli tomu z naší třídy odešla už v půlce prváku. 

Bylo pro vás těžké se na ALT dostat?

Krom státních přijímaček z češtiny a matematiky je tu ještě pohovor nad portfoliem, kde jsem se měla představit včetně svých zájmů a pohledů na život. Takže krom dobrého výsledku v testech je důležité zapůsobit jako osobnost. Hlásila jsem se na dvě školy, ale veškerou energii jsem napnula k tomu, abych se dostala na ALT. Už jsem nechtěla znovu zažít takovou tu hustírnu učiva.

Je tady něco negativního, nějaký háček, nebo je všechno jen růžové? 

První háček je, že je to fakt těžký. Třeba v bloku Společnost a kultura bereme hodně věcí najednou – historie, literatura, zeměpis, politologie, někdy tam může být i psychologie – a pro někoho může být těžké pobrat tolik věcí naráz. Pak jsou tu občas nějaké organizační mouchy, které jsou dané tím, že program funguje teprve čtvrtým rokem. Ty se ale postupně vylaďují podle našich potřeb, což je zase fajn, že není všechno předem nastavené a už se s tím nedá hnout. 

Máte už představu, kam půjdete po maturitě?

Uvažovala jsem o právech, teď nově o medicíně, ale úplně jasno ještě nemám. Láká mě i studium v zahraničí. Teď mě napadlo ještě jedno negativum, jak jste se na ně ptala: ALT bude mít letos první maturanty, takže zatím panuje trochu nejistota, jak obstojí u maturity a u přijímaček na vysoké školy. Slyšela jsem, že někteří rodiče z toho mají obavy, jestli se tu dost naučíme. Osobně si myslím, že se naši starší spolužáci na vysoké školy dostanou bez problémů, ale pokud by tomu tak náhodou nebylo, možná bych uvažovala o zahraničním studiu už teď. Ale myslím, že se to nestane a že ALT-maturanti budou určitě úspěšní. 

Agáta Hodková je studentkou druhého ročníku programu ALT Gymnázia Zatlanka v Praze 5. Po maturitě by chtěla jít studovat práva, medicínu nebo něco úplně jiného. Láká ji i studium v zahraničí.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.