Toxické vztahy v našem okolí: Co říkat těm, o které máte strach, a které věty naopak nepomohou?
„Odmalička jsem poslouchala, že do cizích vztahů se nemám plést. Že co se děje za zavřenými dveřmi, není naše věc. Možná je to přežitek normalizačních let, ale měl by přestat platit. Zvlášť jde-li o toxické a násilné vztahy v našem okolí,“ píše Gabriela Boška, publicistka a také autorka autofikční novely o toxických vztazích. Na sobotu 25. listopadu připadá Mezinárodní den boje proti násilí na ženách. Co můžeme dělat, když nějaký takový toxický vztah máme ve svém okolí? Co podle publicistky oběti v takovou chvíli nejvíce potřebují slyšet?
O domácím násilí a toxických vztazích se mluví čím dál více. Diskutuje se v médiích, točí se podcasty, vydávají knihy. To je dobrá zpráva. Konečně zjišťujeme, že se jedná o problém, který ovlivnil společnost napříč generacemi. Přesto je ale pro mnohé lidi stále velmi těžké srovnat se s realitou, pokud se s toxickým chováním setkají ve svém okolí. Vím to z vlastní zkušenosti. I proto je potřeba o tom mluvit dál. A nepřestávat.
Když jsem vydala první knihu, která čerpala z mých vlastních zkušeností s toxickými vztahy, přišly různé reakce. Některé byly nenávistné, jiné šokované, některé zděšené i nevěřícné. Nejvíce mě ale překvapily ty, které potvrzovaly můj zážitek. Když jsem poprvé slyšela: „Pamatuju si, jak se k tobě choval, to bylo příšerné,“ začala jsem se ptát, proč se to dozvídám až teď. Pokud chování mých partnerů bylo tak do očí bijící, proč se nikdo neozval? Proč mě okolí nechalo žít v přesvědčení, že chyba byla ve mně?
