V předporodním kurzu se dozvíte, co je děložní zátka a jak masírovat dítě s kolikou. Nikdo vás ale jako nastávajícího rodiče nepřipraví na to, jak silnou zažijete sociální izolaci.
Rodičovství je hlavně ve své rané fázi osamělé hobby, aspoň pro ty, kteří nežijí v prvobytně pospolné společnosti nebo v kibucu. Matky a otcové na mateřské, vůbec ne dovolené, kromě snížení příjmu, tělesných změn (pohříchu jen u žen) a spánkové deprivace pocítí najednou to, že jejich blízcí mají jiný denní režim.
Když potřebují společnost během dětské šichty, budují jejich fellaz pozdní kapitalismus. Kojící matky navíc k děcku poutá potřeba napojit dítě v pravidelných intervalech, což vylučuje možnost odskočit si do kina na Favoritku (1 h 59 min plus cesta), natož účastnit se nějakého larpu nebo orgie.
Muž dle amerických vědců řekne denně průměrně 15 669 slov, žena jen o něco málo více – 16 215. To všechno jsou slova, která na nemluvně patrně nevybalíte. V Maslowově pyramidě potřeb je touha po sounáležitosti zařazena jako třetí nejdůležitější – hned po fyziologických potřebách a potřebě bezpečí a jistoty. A vztah k této touze, jejíž naplnění je v rozporu se sociální izolací, se dá během „rodičáku“ označit za facebookové „it is complicated“.
Studie americké zdravotní pojišťovny Cigna došla k závěru, že osamělost a izolace jsou podobně nebezpečné jako kouření cigaret. Články na „mateřských“ portálech doporučují bojovat s osamělostí sdružováním se na online tematických fórech, venkovními aktivitami s ostatními rodiči, pobytem na vzduchu a zaměstnáním pokud možno neatraktivní hlídačky, která umožní trávení kvalitního času s manželem.
Po první fázi posedlosti, kdy jsem ve volných chvílích mezi odsáváním a manickým nakupováním ponožtiček sledovala webinář Nevýchovy (modří vědí), mně osobně pomáhá toto: jít naprosto na jakýkoli koncert, pokud to není Kašpárek v rohlíku, nesledovat žádné trendy ve výchově, pokud nemám akutní problém, nosit aspoň chvíli kabelku, sama se projít do večerky, pomlouvat chvíli vlastní děti a hýbat se někde, kde nejsou žádné děti ani explicitně viditelné matky.
Pokud pominu předchozí ironii, tak mě v časech, kdy si připadám izolovaná, utěšuje vědomí toho, že jde o dočasnou etapu, která jednou skončí. Budu se nad ní nostalgicky rozplývat jako paní, které na sociálních sítích peskují maminky s tím, že rané rodičovství je „nejkrásnější doba života, ňuňuňu, nikdo vám to nevrátí“.
Podle mě se v případě těchto zasloužilých matek jedná o retrospektivní zkreslení jistě krásného, ale i těžkého mateřství, které vede k dalšímu šíření mýtu o nirváně v království hovínek a příkrmů.
Tabuizace stinných stránek rodičovství na druhé straně umožňuje nebát se páření, což je důležité pro generaci možných rodičů, kteří, slovy mé mamky, „už nejsou zvyklí trpět“.
Fejeton byl publikován v aktuálním čísle časopisu Finmag.