Hysterie. Diagnóza pro ženy, které se nechovaly, „jak se patří“
I když hysterie z oficiálních seznamů nemocí již dávno zmizela, můžeme se s tímto pojmem setkat i dnes. S pejorativním označením „hysterka“ se pojí dlouhá historie diagnózy, která sice neměla přesné obrysy a ani jednoznačnou příčinu, zato sloužila mimo jiné ke stigmatizaci řady žen, které se nechtěly nebo neuměly podřídit společenským konvencím.
Projevem hysterie mohlo být cokoli. Křeče, omdlévání, nechutenství, pláč, smích, běsy, úzkosti nebo třeba odmítání manželství. Způsoby, jakými byla hysterie léčena, jsou z dnešního pohledu obskurní a velké části z nich byl společný dobový názor, že pacienty s duševními problémy je možné převychovat.
Od Platóna k Freudovi
S popisy hysterických projevů se můžeme setkat už od starověku; najdeme je v egyptských papyrech nebo v Hippokratově pojednání o ženských chorobách. Popis „bloudivé dělohy“, která dala hysterii jméno, je připisován Platónovi, který spíše reprodukoval tehdejší názor na příčinu těchto projevů. Věřilo se, že děloha touží po plodu, a pokud je dlouho osamělá, bloudí po těle a ucpává různé otvory. Nejlepším lékem měl být vstup do manželství.
