Zhoršující se duševní zdraví je dědictví generací. Jak pomoci dětem, aby byly odolnější?
Psychické zdraví dětí a mládeže se zhoršuje, péči odborníka na duševní zdraví by potřeboval v podstatě každý třetí dospívající. Dětských psychiatrů a psychologů je ale nedostatek a v blízké době se to nezlepší. Ideálním řešením tedy je vychovávat odolné a spokojené děti. Umíme to?
Asi každý rodič by si přál vychovat vyrovnané, spokojené děti, které si v životě umějí poradit. Děti, které jen tak něco neporazí, které do budoucnosti hledí s optimismem, a přitom se umějí postavit čelem k výzvám a problémům. Dobrá zpráva zní, že taková výchova není raketová věda. Špatná zpráva zní, že vyrovnané dítě do světa postaví jedině vyrovnaný a emočně regulovaný rodič. „Dítě se musí naučit pracovat se svými emocemi, jako je strach, smutek, zlost. A s tím se nerodí. Je nejlepší, když se to naučí už v rodině, ale často se tak neděje, protože ani my dospělí s těmito emocemi neumíme často pracovat,“ říká adiktolog Tomáš Jandáč z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Jestli tedy chtějí rodiče vidět vývoj dobrým směrem u dětí, musejí začít doma a u sebe. A to není lehká věc, protože duševní zdraví a péče o něj jsou tématem, které se v českých rodinách řeší mnohem méně, než by bylo třeba. Po generace se učíme, že svoje potřeby máme odsouvat až „na potom“, až bude hotová všechna práce. „Pracovat potřebujeme, ale potřebujeme i žít a odpočívat. Když jsme unavení, když je něco nad naše síly, měli bychom to přijmout a přiznat si, že ty síly aktuálně nemáme a potřebujeme je nabrat,“ říká psychoterapeut Aleš Kuda z Institutu Origanum.
A když už jsme se naučili vnímat svoje emoce a potřeby, hledat balanc mezi prací a osobním životem a věnovat se tomu, co nám dělá radost, můžeme obrátit pozornost k dětem. Jak? Proč je pozdě začít děti učit pracovat s emocemi, až když začnou mluvit? V čem je pro vývoj společnosti důležité odmlouvání puberťáků? To se dozvíte v textu od režiséra a dokumentaristy Ivo Bystřičana na webu Heroine.cz.
