Depp, Heard a my ostatní. Kdo je oběť, co mohlo být jinak a proč jsme v debatě o sexuálním násilí stále na začátku
Články a titulky zabývající se soudním sporem mezi bývalými manželi a hollywoodskými herci Johnnym Deppem a Amber Heard téměř překřičely válku na Ukrajině. Minulý týden porota konečně rozhodla. V Deppův prospěch. Co to ale znamená pro tisíce dalších obětí sexuálního násilí, kterým se globální pozornosti nedostává, a pro detabuizaci mužů jako obětí domácího násilí? Jak verdikt ovlivní debatu o Me too a sexuálním násilí?
Není mým záměrem hodnotit obsah obžalob či závěry poroty. Chci se zaměřit na pár problémů, které se této kauzy dotýkají a od kterých se můžeme jako společnost odpíchnout. Věnovat tolik mediální pozornosti dvěma hollywoodským hvězdám, které se ve svém elitním postavení „tahají“ o miliony dolarů, se mi zdá hodně zhýralé. Po celém světě, každý den, zažívají ženy a dívky (ale také muži a chlapci) sexuální obtěžování a násilí a společnost to zásadně nevzrušuje. Nemyslím si, že bychom této konkrétní kauze měli věnovat další velké množství energie, ale můžeme si na ní demonstrovat několik důležitých problémů.
Kdy to konečně pochopíme
Kauza Me too a feminismus obecně se nedotýkají pouze žen. Feminismus bojuje o zrovnoprávnění všech lidí bez ohledu na pohlaví, snaží se konstruktivním způsobem rozporovat patriarchální systém a jeho hodnoty. Ten totiž škodí všem zúčastněným, byť ne stejnou měrou. A současný feminismus mimo jiné upozorňuje i na to, že patriarchát a naše společnost jsou vystavěné na pomýleném binárním vidění světa a heteronormativitě. Když tohle o feminismu pochopíme, bude nám připadat přirozené, že násilí se můžou dopouštět jak muži (což je častější a systémové), ale i ženy.
Ani jedno pohlaví nedisponuje nějakými inherentními vlastnostmi, jako je agresivita, nebo naopak mírumilovnost. Dominantní část hnutí Me too skutečně tvoří ženy, které se hlásí k tomu, že byly vystaveny sexuálnímu obtěžování nebo násilí. Jsou oběťmi sexuálního násilí mnohem častěji a je to systémový problém, jehož kořeny leží v samotných předpokladech patriarchátu. Ale to neznamená, že se do takové situace nemohou dostat muži.
Problémem v této debatě ale je, že v momentě, kdy se sexualizované násilí na ženách řeší, často vyvstávají automatické pochybnosti či nedůvěra vůči ženským svědectvím. Naše společnost a její jednotlivé struktury (vzdělávací systém, právo, kultura a podobně) aktivně chrání predátory, a naopak nevěří obětem. První reakcí společnosti není to, že je nutné potírat a řešit rape culture, ale zpochybňování. Co měla dotyčná na sobě? Byla opilá? Nešla náhodou dobrovolně k násilníkovi do bytu? Nic neopravňuje muže k tomu, si na ženách vynucovat sex. Muži nemají přirozené právo na ženské tělo. Nic jako sex bez souhlasu neexistuje. Když není konsent, je to to opět, světe, div se, znásilnění.
První reakcí společnosti není to, že je nutné potírat a řešit rape culture, ale zpochybňování. Co měla dotyčná na sobě? Byla opilá? Nešla náhodou dobrovolně k násilníkovi do bytu? Nic jako sex bez souhlasu neexistuje. To je opět, světe, div se, znásilnění.
Je extrémně těžké vést debatu týkající se sexuálního násilí, když se neustále potýkáme se shamováním, nedůvěrou a vinou. A to je také důvod, proč se možná jiné aspekty a stránky této problematiky trochu ztrácejí do pozadí. Když společnost stále viní oběti a systematicky jim ztěžuje vypořádání se s traumaty, je těžké soustředit se na cokoliv jiného. Můžeme si připomenout případ trenéra kickboxu Martina Zavorala, který se na jaře u soudu přiznal ke znásilnění a sexuálnímu nátlaku a odešel od soudu s podmínkou!
Sledovali jste kauzu Depp versus Heard?
Heard versus společnost
Co tedy rozsudek Heard versus Depp přinese do této probíhající debaty? Do jisté míry otevírá téma mužů jako obětí domácího a sexuálního násilí. To je tabu, se kterým se naše společnost zatím neuměla vypořádat a tabu to bohužel do jisté míry stále zůstává. I když neexistuje žádný logický důvod, proč by muži nemohli být oběťmi a ženy pachatelkami (sexualizovaného) násilí. Přestože nám společnost vštěpuje, že obě pohlaví mají jisté integrální vlastnosti, které je podmiňují k jistým činům, rolím a pocitům, není pravda, že muži jsou „od přírody“ agresivními, silnými, proaktivními hybateli událostí a ženy submisivní, něžné, mírumilovné matky. Tenhle obraz naší společnosti a dělby moci je už potřeba opustit.
Druhým efektem, kterého se obávám, je to, že se ženy budou více bát nahlašovat případy sexuálního násilí a obtěžování. A není divu. Ať už leží pravda mezi Deppem a Heard kdekoliv, můžeme na tomto případu pozorovat, jak zacházíme s ženami, které vystoupí proti (nejen těm mocným) mužům. Amber Heard byla démonizovaná a zesměšňovaná od samého začátku kauzy. A to je přesně to, co se ženám, které veřejně vystoupí s takovým obviněním, děje běžně – posměch, zlehčování a sekundární viktimizace. Oběti se vykreslují, jako by snad měly nějakou agendu. Proč s tím veřejnost vůbec obtěžují? Proč s tím přicházejí teď? Touží po pozornosti? Chce toho muže pomluvit? To jsou první otázky, které společnost klade. Už dost.
Co bude dál
Kauza Depp versus Heard nám připomíná, že je potřeba bojovat za to, aby veškeré násilí bylo potíráno, ať už se děje na mužích, nebo na ženách. Za druhé nám explicitně ilustruje, jak se společnost staví k obětem domácího a sexuálního násilí. Čemu musí oběti čelit a jak systém selhává v tom, aby obětem pomohl z těchto situací ven. A za třetí nám tato kauza připomíná, že musíme vyvinout extra energii a citlivost k tomu, abychom nastavili podmínky, ve kterých oběti sexuálního a domácího násilí jakéhokoliv pohlaví budou cítit, že se mohou bezpečně svěřit. To se nám zatím bohužel nedaří. A bez této základní spravedlnosti nemůžeme mít skutečnou genderovou rovnost.
