Hvězdy z obálky. Vědkyně, aktivistka i první muž. Připomeňte si letošní osobnosti z titulní strany

„Spolupráce s každým fotografem je jiná,“ říká šéfredaktorka Tištěné Heroine Michaela Kramárová. „Ráda pracuju s Eliškou Sky, se kterou hodně podrobně vymýšlíme koncept, stage design, styling i make-up. Eliška pro Heroine letos nafotila obálky dvě: Lukáše Houdka a Kláru Svobodovou alias Spocklidem. Mám ráda i spolupráci s neuvěřitelně talentovanou a kreativní Janou Plavec, která je taky předem připravena, ale pak se nechá inspirovat aktuální situací. Jana pro nás letos fotila v Heidelbergu – obálku s vědkyní Martinou Benešovou-Schäfer,“ připomíná Michaela.

Podívejte se do zákulisí focení obálek časopisu Heroine:

Miřenka Čechová: Prostor pro inspiraci

K tomu, aby se dalo tvořit, je třeba mít podmínky. Právě ty ženám často chybějí a překážky, které musejí překonávat, jsou zjevně systémové, napsala tanečnice Miřenka Čechová: „Dojem, že nevládnu nad svým časem, nýbrž že čas vládne nade mnou, zažívám často.“ Je to v důsledku mateřství i reality všedního dne plné povinností, ve kterých není čas na vlastní myšlenky.

Pro focení obálek Michaela Kramárová ráda zkouší i nové talenty, jako v případě této obálky k prvnímu číslu roku 2022: „Vloni mě uhranuly fotky ze série Měsíc na prodej od Miloše Nejezchleba. Oslovila jsem ho a společně jsme pak pro focení Miřenky Čechové vybrali lokaci Uhelný mlýn. Od lokace se odvíjel náš další plán. V Uhelném mlýně mě tehdy zaujala výstava fotografky Libuše Jarcovjakové, kterou jsme pak zpovídali do dalšího čísla,“ prozrazuje.

Lukáš Houdek: Podle čeho se pozná muž

„Focení v šatech v Lukášovi nečekaně probudilo dávné nepříjemné vzpomínky, které ho vždy nutily dávat si pozor, aby vypadal a vystupoval dostatečně ‚mužně‘. A právě otázkám, co je to vlastně mužnost, čeho se dnes muži obávají a co je trápí, jsme se v tomhle čísle věnovali. Uvědomujeme si totiž, že snaha o rovnost a spravedlnost ve společnosti se samozřejmě netýká jen žen – měla by zohledňovat pocity nás všech,“ píše šéfredaktorka tištěné Heroine v čísle věnovaném mužským tématům. 

„Nechat muže, aby vstoupili na stránky ženského lifestylového časopisu a vzali na sebe velkou část jeho obsahu, nebývá zvykem. A co teprve titulní strany takových časopisů, tam muži nikdy nedostávali prostor. My si ale myslíme, že už je na to čas. Focení probíhalo právě v den, kdy Rusko vojensky zaútočilo na Ukrajinu. Sešli jsme se uplakaní a šokovaní. Celý svět se najednou proměnil, všem se nám pěkně rychle přeskládaly hodnoty a v zemi se vzápětí zvedla vlna solidarity s ukrajinskými uprchlíky. Jenže o pár týdnů později zase začaly sílit známé protiuprchlické fake news, šířící strach a nenávist,“ vzpomíná Michaela na vznik obálky s Lukášem Houdkem, kterou nafotila Eliška Sky.

Pro digitální vydání vytvořila také dvě alternativní obálky.

Klára Svobodová: Mateřství & svoboda

„Klára Svobodová je osobnost, která se dokáže postavit za sebe, za pravdu, za opravdovost. Už jen tím, jak vypadá, ukazuje, že často žijeme v zajetí představ, jak věci ‚mají být‘. Je jistě jednodušší dělat věci tak, jak se od nás očekává. Vymykat se svým zjevem, najít si vlastní cestu, zastávat názor, který se nemusí líbit všem (nebo dokonce vůbec nikomu), je těžké – ale je v tom svoboda,“ uvažuje Michaela Kramárová v úvodníku k dubnovému číslu Heroine. 

Klára je jednou z žen oceněných ve výzvě Moje Heroine. Její první dcera Žofka zemřela před narozením, druhá Serafínka se narodila v 26. týdnu těhotenství, což mělo za následek skoro úplnou ztrátu sluchu. Po několika letech přišel ještě zdravý kluk Barnabáš. O tom, co se stalo a jak se se ztrátou dítěte (ne)jde vyrovnat, napsala svou první knihu. Jmenuje se Těhotnej Buddha. „Četla jsem ji do dvou do rána, přes slzy jsem neviděla, ale čím víc jsem četla, tím víc jsem si říkala: tohle je Moje Heroine,“ vysvětluje šéfredaktorka.

Marie Benešová: Ženy ve vědě

Obálku jsme věnovali Martině Benešové, mladé české vědkyni, která se svým týmem vyvinula lék na rakovinu prostaty. Jaderná chemička na vývoji léku na rakovinu prostaty pracovala od studentských let. A právě letos byl schválen Americkou lékovou agenturou a posléze v prosinci byl schválen také v Evropě. Se svým týmem pracuje v Německém centru pro výzkum rakoviny v Heidelbergu.

Tam se také tým Heroine vydal s fotografkou Janou Plavec a vznikla mimo jiné fotografie, na které je Martina Benešová zachycena příznačně zády k objektivu. Ani ve vědě totiž ženy často nejsou na první pohled vidět. 

Alice Koubová: Odolnost neznamená vydržet všechno 

„S Míšou Karásek Čejkovou jsme fotili filozofku Alici Koubovou. V tomto případě jsme se nechaly inspirovat Míšinou vizí naddimenzovaného stylingu, který bude podtrhovat to, jakou má drobná a maličká Alice překvapivou sílu a odhodlání. Míša pak také vytvořila dvě koláže, které byly součástí elektronického vydání. O styling se postaral nedávno tragicky zesnulý Jan Pokorný,“ vzpomíná Michaela Kamárová na stylistu, který spolupracoval na mnoha dalších projektech, včetně letošních obálek s Lukášem Houdkem a Klárou Svobodovou. 

Filozofka Alice Koubová se postavila za studenty z iniciativy Ne!musíš to vydržet a začala o obtěžování studentů jejich pedagogy mluvit. Sama má s podobnými situacemi zkušenosti a velmi dobře se umí vcítit do člověka, který je vehnán do úzkých a manipulován.

Fotografka Michaela Karásek Čejková je také autorkou dvou koláží, které vyšly na alternativních obálkách pro digitální vydání.

Johanna Nejedlová: Ta dobrá feministka

Cover star posledního čísla roku 2022 je Johanna Nejedlová, zakladatelka organizace Konsent. „Fotil ji Standa Merhout v pražském hotelu Andaz. Rozhovor otevírá fotka, na které Johanna leží v bledě modrém kalhotovém kostýmu na posteli. Je to krásná, silná fotka, nad kterou ale Johanna zpočátku váhala. Psala mi, jestli by rozhovor spíš neměla otevírat nějaká ‚power‘ póza,“ říká Michaela Kramárová.

„Pak ale fotku okomentovala na svém Facebooku: ‚V posledních dnech se staly dvě věci, nad kterými jsem dost přemýšlela. Zaprvé se se mnou jedna paní chtěla vyfotit, aby zabodovala u své dcery. A pak mi říkal kamarád, že slyšel dvě náctiletý holky v kavárně mluvit o tom, jak jsem skvělá a inspirativní. Já upřímně nikdy nevím, jak na tohle reagovat. Většinou zčervenám a začnu něco blekotat. Já? Vždyť já se jen snažím dělat to, co mi přijde správný. Ale jestli mladým holkám přijde inspirativní, co s celým Konsentem děláme, natolik, že o tom spolu mluví v kavárnách a s maminkama, tak je to víc power než jakákoliv power póza.‘“

Konsent právě vydává knihu Děti to chtěj vědět taky, která má pomoci rodičům se sexuální výchovou. Toto číslo Heroine má zase pomoci nám všem mluvit o sexu a prožívat ho, jak si přejeme.