Věra Jourová je v evropské politice nejvýše postavenou Češkou. Časopis Time ji v roce 2019 zařadil na žebříček stovky nejmocnějších lidí. Současnou místopředsedkyni Evropské komise mnozí tipují na budoucí prezidentskou kandidátku.
Jste hrdá na to, že jste Češka?
Pozoruji na sobě, že čím déle pracuji v zahraničí, tím větší jsem patriotka. Když vystupuji na různých fórech po Evropě i v zámoří, vždy si připomenu, že je můj úkol dobře reprezentovat zem, ze které pocházím. Je to velký závazek a zároveň pocta. Proč? Jsme zemí se skvělou kulturní tradicí, máme vynikající vědeckou komunitu, sportovní reprezentaci, umíme dělat nádherné sklo a vařit skvěle pivo. Kromě mnoha jiných vývozních artiklů. Jediné, co mi jde těžko prodávat, je český humor. Járu Cimrmana jako největšího Čecha nevysvětlím. Ale je to o důvod víc, proč jsem ráda Češkou.
Kterou či které že svých vlastností považujete za výhodu?
Řekla bych, že mou výhodou je otevřenost, upřímnost a přímočarost. Jsem zvyklá hrát s otevřenými kartami, důvěřuju lidem, že mi to oplatí. A když je něco hodně špatně, říkám to natvrdo. V politice se může taková výbava zdát jako nevýhoda. Párkrát jsem se, pravda, spálila. Ale celkové vzato to funguje a já to stejně jinak neumím.
Místopředsedkyně Komise a komisařka pro hodnoty a transparentnost v komisi Ursuly von der Leyenové. Bývalá ministryně ČR pro místní rozvoj. I když někdejší ministerská úřednice a expertka na evropské fondy strávila přes měsíc ve vazbě v souvislosti s vyšetřováním korupční kauzy, její jméno bylo nakonec očištěno. Místo hrozícího pádu na dno následovalo studium práv, poslanecký mandát, ministerské křeslo a také Evropská komise. Nyní se pouští do boje se záměrným šířením dezinformací v digitálním prostoru.
Které hodnoty (mravní, životní...) považujete za zásadní? A snažíte se podle toho také řídit v životě i profesi?
Zase to převedu na politiku, v níž se pohybuji už pár let. Pro mě je to odvaha a velkorysost. Dělat rozhodnutí, která se nebudou líbit, stát pevně za principy, které mohou být nepohodlné a nepopulární, to vyžaduje odvahu. A velkorysost chápu jako otevřené hledí a srdce. Člověk, který chce rozhodovat o jiných lidech a chce to dělat dobře, by měl mít lidi rád.
Které současné společenské problémy považujete za nejpalčivější? A případně – jak by se měly řešit?
Chudoba, nerovnost, pocit nebezpečí a nedůvěra ve spravedlnost. Problémy, které u nás trápí statisíce lidí. Skoro milión lidí v exekuční pasti. Pětina české populace, která má úspory menší než deset tisíc korun a žije tak v neustálém strachu o budoucnost. Řada z nich v posledních letech ztratila bydlení a nemohla najít nové. Něco je špatně a v post-covidové době to bude vše ještě patrnější.
Řešením je podpora dobrého fungování tržní ekonomiky a nastavení spravedlivého sociálního systému, který zohlední potřeby těch nejslabších. A pak tu jsou problémy, které přesahují Českou republiku, ale i nás Čechů se dotýkají, jako je změna klimatu, migrace, pokusy o destabilizaci demokracie, a s tím související mezinárodní bezpečnostní situace. Řešení je v přijetí odpovědnosti nejsilnějších hráčů světa za jeho stav a v jejich spolupráci na hledání globálních řešení.
Tištený speciál Heroine Prezidentky, věnovaný ženám v politice, ve veřejných funkcích a možná snad jednou i v nejvyšší funkci státní. Kdo by měl být první českou prezidentkou? Liší se ženský leadership od mužského? Jakým překážkám ženy v politice čelí?
Bradáčová, Kolínská, Němcová, Šípová, Nerudová. Pět rozhovorů s ženami, které na to mají. – Je čas na „ženský styl“ vedení – Feministická knihovnička – O závislosti na práci – Co nás učí Zuzana Čaputová – Vyplatí se kvóty?
Více o speciálním vydání Heroine Prezidentky.
Co Vás inspiruje na kultuře, způsobech, jednání či stylu našich sousedů v Evropě? Jinými slovy – co bychom se od nich případně měli učit?
Vyberu si ze západních zemí Nizozemí a Dánsko. Vždycky mě fascinovalo, jak se tyhle země dokážou prosazovat na mezinárodním poli, například v EU, a jak dokážou propojit prosperující ekonomiku se sociálním programem. Jsou to stejně jako my „placaté“ společnosti, není tu přehnaná úcta k oficiálním autoritám, jakési rovnostářství v dobrém slova smyslu se to projevuje ve vzájemném sdíleném respektu k člověku a jeho svobodě.
Ale pokud se ptáte na kulturu ve smyslu hudby a tance, vše od Mikulova dál na východ mě dostává do varu. Cimbálová muzika nebo čardáš, to jsou moje rytmy. Takže možná: na Západě mám hlavu a na Východě srdce.
Kdybyste měla tu pravomoc, kterým třem osobnostem byste ráda předala státní vyznamenání a proč?
Neumím být konkrétní a říct vám jména. Ráda bych dala vyznamenání těm, kdo zachránili někomu život a riskovali ten svůj. A nemůžu si pomoct, myslím, že metál by si zasloužily zdravotní sestry a sociální pracovnice, na jejichž bedrech leží péče o nemocné v pandemii a často zároveň starost o děti „odstavené“ od školy.
Ženy mají zakódováno neutíkat, neútočit, postarat se o druhé, snažit se dohodnout, přežít na místě.
Které tři současné osobnosti byste měla ráda ve svém pracovním týmu a proč?
Kdybych chtěla spasit svět nebo aspoň Evropu, chtěla bych kancléřku Angelu Merkelovou, šéfku Evropské centrální banky Christine Lagardeovou a ředitelku Mezinárodního měnového fondu, mou dřívější kolegyni v Evropské komisi, Kristalinu Georgievu. Pánové by se též našli, ale na první dobrou mě napadly tyto tři úžasné dámy.
Pro práci v ČR bych chtěla spolupracovat s Čechy, které mám nyní ve svém kabinetu: Dana Brauna, Moniku Ladmanovou a Eduarda Huliciuse. Táhneme to spolu už pěkných pár let, jsou to skvělí lidi, s kterými se dá jít i do nepohody, a zdá se, že mě kupodivu i dobře snášejí.
Když se podíváte zpátky: co se vám nejvíc v uplynulých letech povedlo? Můžete vybrat alespoň jeden svůj krok, rozhodnutí či počin, které pozitivně ovlivnilo vaše okolí, obor, profesi, nebo i společnost?
Rozhodnutí vystudovat práva učiněné ve 43 letech mi nakoplo novou životní éru. Bylo to rozhodnutí v nelehké životní situaci, riskantní, s nejistým výsledkem. Nové nabyté vzdělání mi pak dalo sebejistotu a odvahu jít do politiky a ujmout se role evropské komisařky pro spravedlnost.
21. 6. spouštíme on-line volby symbolické první české prezidentky. K pěti redakčním kandidátkám, které jsme představili ve speciálním čísle časopisu Heroine Prezidentky – Lence Bradáčové, Rut Kolínské, Danuši Nerudové, Miroslavě Němcové a Adéle Šípové, jsme přidali tři kandidátky, které vzešly z nominací čtenářů a čtenářek – Barboru Antonovou, Věru Jourovou a Elišku Wagnerovou.
Hlasuje se dvěma preferenčními hlasy od 21. do 24. června.
Ukažme společně světu, že tu jsou silné a schopné ženy, které do nejvyšší státní funkce patří!
Tím jsem dostala šanci ovlivnit například způsob, jak v Evropě chránit osobní údaje, jak účinněji bojovat s organizovaným zločinem, s terorismem či praním špinavých peněz, jak nastavit podmínky a umožnit lepší slaďování soukromého a pracovního života u pracujících rodičů a těch, kteří se starají o někoho blízkého ze svého okolí. Získala jsem vliv, s kterým se snažím zacházet zodpovědně a s pokorou.
Kdyby čistě hypoteticky příští česká vláda měla polovinu ministryň a v parlamentu by bylo více žen, projevilo by se to konkrétně? Přišly by na pořad jednání zákony, jež teď nemají šanci? Proměnila by se kultura politického jednání?
Když se podívám na dosavadní stav kandidátek do poslanecké sněmovny, zatím to na bůhvíjaké zastoupení žen ve vládě nevypadá. Je to smutný obrázek. Vámi naznačený model by měl příznivý vliv na rozhodování takové vlády, ať už ve výsledku, a to je zásadní, tak i v procesu, ve způsobu komunikace a v kultuře jednání. Zejména v období krize se projevuje, že přirozená reakce mužů je útěk či útok – tohle mám vyčteno z literatury, ale i zažito. Ženy mají zakódováno neutíkat, neútočit, postarat se o druhé, snažit se dohodnout, přežít na místě.
Věřím na blahodárnost vyváženého mixu žen a mužů, mohou se doplňovat, pracovat s různou perspektivou vidění světa. Můžu to dosvědčit ze své zkušenosti v Evropské komisi, kterou nyní, v době pandemie, vede žena, a ve které zasedá stejné množství žen jako mužů. Poprvé v historii EU.
Přečtěte si i další prezidentské dotazníky, které doplňují velké rozhovory v tištěném speciálu Heroine Prezidentky. V nich se našich symbolických kandidátek ptáme na jejich hodnoty i na praktická rozhodnutí, jaká by v prezidentské funkci udělaly.
Prezidentský dotazník Lenky Bradáčové: „Tahle doba je naše.“
Prezidentský dotazník Adély Šípové: „Chybí hlas žen, jako jsem já.“
Prezidentský dotazník Danuše Nerudové: „Oni nás nikdy nepochválí. No tak ať!“
Prezidentský dotazník Rut Kolínské: „Ženský pohled je jiný.“
Prezidentský dotazník Barbory Antonové: „Bez humoru by svět vůbec nedával smysl.“