Moje Heroine: Jasmína Houdek. Jsem jako divoká řeka, kterou nic nezastaví
Ženy, které nejsou lhostejné ke světu kolem sebe a s odvahou a solidaritou ho mění k lepšímu. To jsou ženy, které jste nominovali do projektu Moje Heroine. První z osmi statečných, které vám nyní představujeme, je instruktorka sebeobrany a neohrožená bojovnice proti sexualizovanému násilí Jasmína Houdek.
Lektorka moderní sebeobrany Jasmína Houdek dokázala své traumatizující zkušenosti z dětství přetavit v sílu, kterou dnes předává ostatním. Nahlas mluví o sexualizovaném násilí i znásilnění a posiluje ženy a dívky, aby si i ony vzaly svou sílu zpět. Od roku 2015 je instruktorkou Moderní sebeobrany. Přednáší a vede workshopy emancipační sebeobrany v Česku a na Slovensku. Od září 2021 také studuje na pražské AVU v Ateliéru nových médií II.
Moje Heroine v novém čísle časopisu
V novém čísle časopisu Heroine má každá z hrdinek projektu Moje Heroine velký profil a každá má i svou speciální obálku. Jasmína Houdek mluví velmi otevřeně o svých démonech z minulosti i tom, jak je překonala.
„Dnes je mi pětatřicet. Mám všechno, co jsem si kdy přála. Životního partnera, zdravé a veselé dítě, skvělé kamarádky, čas na koníčky, dům se zahradou, studium na VŠ. A hlavně mám hlas, který je ostrý jako břitva. Ten teď používám ve své kariéře instruktorky sebeobrany i k veřejné osvětě. Můj hlas je zbraň: nahlas mluvím o znásilnění, o sexualizovaném násilí, jeho prostřednictvím prolamuji tabu a posiluji ženy a dívky, aby zahodily pocit viny a vzaly si svou sílu zpět. Mám na to recept: být rozzlobená, naštvaná, drzá a „dělat problém“, když se stanu terčem nevhodného chování nebo obtěžování.“
Celý Jasmínin příběh si přečtěte v nové Heroine.
5 otázek pro Moji Heroine Jasmínu Houdek
Kromě toho, že jste překonala vlastní trauma, také aktivně pomáháte ostatním. Co vlastně ženy učíte? Co přesně potřebuje žena umět, aby se nebála ozvat? A proč není lepší dělat „jako že nic“?
Když se řekne sebeobrana, lidi si často představí dvě řady lidí, kteří na sobě cvičí hmaty a chvaty. Třeba jak se bránit proti tomu, když vás někdo škrtí. To je ale jen velmi malá část sebeobrany. Než vás někdo začne škrtit, musel udělat celou spoustu věcí: musel si vás z nějakého důvodu vybrat. Musel k vám přijít. Zpravidla na vás mluvil. Pak musel zvednout ruce a dát vám je na krk. A ano, pak vás škrtí.
Bránit se až v momentě, kdy jsou něčí ruce na vašem krku, je z našeho úhlu pohledu pozdě. V Moderní sebeobraně učíme, jak reagovat ještě před tím, než se násilí děje. Co udělat proto, aby si vás na prvním místě násilník vůbec nevybral. Drtivá většina útoků se totiž nestane z ničeho nic, ale je dopředu naplánovaná – a to platí i pro sexualizované násilí. Násilník si svou potenciální oběť testuje. Někdy minuty, jindy – v případě lidí, které známe, a které patří mezi nejčastější agresory – klidně týdny nebo měsíce.
Můžete umět perfektní hmaty a techniky, ale pokud neznáte vlastní hranice, tak je stejně nepoužijete.
Proto dávno před tím, než začneme řešit nějaké fyzické techniky, učíme lidi, jak si najít své vlastní hranice a jak si je hájit. Jak se ohradit, když je jim něco nepříjemné. Jak odkázat do patřičných mezí dotěrného kolegu nebo nevhodně vtipkujícího souseda.
Můžete umět perfektní hmaty a techniky, ale pokud neznáte vlastní hranice, tak je stejně nepoužijete. Rodinného známého který vás na vánoční oslavě obtěžuje, do rozkroku nejspíš nekopnete. Ale můžete ho rázně poslat do patřičných mezí už v momentě, kdy vaše hranice zkusí překročit poprvé. Uvědomit si vlastní hranice a rozhodnout se hájit si je i navzdory tomu, co si o nás bude okolí myslet, je první krok k tomu se úspěšně ubránit. Takže v důsledku učíme i změnu životního postoje.
8 statečných žen
Osm úžasných, obdivuhodných a inspirativních žen. Všechny jsou skutečnými hrdinkami a každá z nich si zaslouží být na obálce Heroine. Podívejte se, které hrdinky letos vzešly ze čtenářských nominací.
Naše metoda je založená na emancipačních myšlenkách. To jsou hodnoty, které v rámci naší výuky předáváme dál. Není fér, že se vůbec musíme učit bránit. Ale je sakra osvobozující vědět, co mám dělat, když mě někdo obtěžuje nebo mě jinak napadá. Je osvobozující zjistit, že se dokážete ubránit i mnohem silnějšímu útočníkovi, když to budete potřebovat. Je osvobozující přestat se bát.
Hodně lidí si myslí, že se nikdy neubrání, protože třeba nemají kondici nebo sportovní nadání. Ale věřte, že sebeobrana není o kondici a se sportem nemá nic společného. Alespoň v našem pojetí. Sebeobrana musí být jednoduchá. Mám takové měřítko: musí to fungovat i mojí mámě. Pokud to, co učím, nezvládne paní v důchodovém věku, pak je to pro reálné použití nefunkční.
Na počátku byl traumatizující zážitek. Kde se vzal ten impulz přetavit vlastní zkušenost do pomoci ostatním?
Pomohla mi právě Moderní sebeobrana a její unikátní přístup. Práce s hranicemi atd. Cítila jsem, jak sílím, jak mi trénink pomáhá vzít si život do vlastních rukou, cítila jsem posílení, emancipaci. A bylo mi jasné, že tohle chci předávat dál. Když jsem po instruktorském kurzu začala učit, chtěla jsem o svých zkušenostech mluvit na rovinu a bez obalu.
Věděla jsem, že potřebuju být autentická, ale palčivě jsem cítila, že k tomu potřebuju psychoterapii. Pomohla mi organizace ProFem. Díky psychoterapii od Mgr. Jany Hrazdilové jsem tu roky potlačovanou energii mohla pustit naplno do pozitivních projektů. Rodinný známý, který mi vlezl v noci do pokoje a znásilnil mě, mi na spoustu let vzal sílu a svobodu. Tu jsem si ale vzala zpět právě díky tomu, že veřejně mluvím o znásilnění a obtěžování.
Jsem jako divoká řeka, kterou nemůže nic zastavit. Chci jednou provždy zastavit sexualizované násilí. Chci společnost naučit odsuzovat prasáky.
Mým palivem je nasranost. Každý den poslouchám příběhy lidí, kteří zažívají či zažili zlé nebo nespravedlivé věci. Vztek, nasranost a agrese kterou ve mně tyto výpovědi vzbuzují, mi slouží jako motivace k tomu, co dělám. Jsem jako divoká řeka, kterou nemůže nic zastavit. Chci jednou provždy zastavit sexualizované násilí. Chci společnost naučit odsuzovat prasáky. Chci aby místo obviňování obětí celá společnost věděla, že za násilí může jen pachatel.
Shrnula bych to nějak takhle: „Ahoj, já jsem Jasmína a budu dělat problémy. Ozvu se, když budeš překračovat moje nebo cizí hranice. Nenechám si líbit žádnou formu utlačování a dovolím si být sama sebou.“
Co byste řekla, že je váš dosud největší úspěch? Co si připomínáte jako motivaci ve dnech, které jsou těžší než jiné?
Osobně to, že jsem potkala lásku svého života. To je doposud největší štěstí. Bez životní lásky by bylo všechno ostatní nicotné.
Pracovně je to každý příběh, každá zpětná vazba, která přijde od individuálního člověka s tím, jak mu náš kurz pomohl. Může to být odvaha změnit práci a celkově svůj život. Několikrát se stalo, že nám lidi napsali nebo řekli, že jim náš kurz zachránil život. Ne proto, že by se ubránili nějakému vrahovi, ale proto, že v sobě našli sílu opustit partnera, který je týral. A to je samozřejmě nejvíc. Žádný větší úspěch, než někomu zachránit život, neexistuje. Proto, když se třeba nedaří, tak mě žene dopředu myšlenka na to, že naše práce reálně mění a zachraňuje životy.
Mýty o sexuálním násilí
Ať už se debata o sexuálním násilí vede na základě kteréhokoliv skandálu, v diskusích se objevují velmi podobné názory a argumenty, zlehčující závažnost obvinění poukazováním na různé „neshody“. Proč to nehlásily dřív? Proč najednou všechny? Bez přímých důkazů přece nemůžeme někomu zničit život!
A co neúspěch? Narazila jste někdy? Musela jste před něčím couvnout nebo uhnout a nabrat síly?
V lednu mi zemřel nevlastní táta. Milovaný tatíček. Byl v nemocnici, na ventilátoru, těžký oboustranný postcovidový zápal plic. V noci se budím pláčem a nechápu, že už tady není. Všichni ho měli rádi. Začátkem září získal ocenění města Holešova in memoriam za celoživotní přínos. Naučil mě toho tolik, ale neměli jsme na sebe čas. Říkám si, že jsem se měla víc snažit, víc s ním mluvit, poděkovat mu, obejmout ho, říct mu, že ho mám ráda, vzít ho na výlet, pozvat ho na oběd, projet s ním na tandemu Beskydy. Už to ale nejde. Už tady není a nikdy nebude. Lituju každý den. Nemám to vůbec zpracované, je to pro mě obrovská bolest. Byla chyba, že jsem se víc nesnažila. A chyba je i takto přemýšlet, já vím. Ale zatím to jinak neumím a snažím se s tím vyrovnat a poučit se z toho. Chce to ale čas.
Co pro vás znamená hrdinství? Kdo je hrdina nebo hrdinka? A co říkáte na to, že pro ostatní jste hrdinkou vy?
Hrdinky a hrdinové jsou všichni, které vidím na našich kurzech postavit se vlastnímu strachu. Všichni, kteří se rozhodnou se naučit bránit a nenechat ubližovat nejen sobě, ale i ostatním. To je další rovina sebeobrany: umět zasáhnout, když se děje útlak někomu dalšímu.
Na našich workshopech – nejen těch o sexuálním obtěžování – se tomu, jak pomoci někomu dalšímu v nouzi, věnujeme vždycky. A vrací se nám příběhy našich studentek a studentů, kteří někomu pomohli, protože věděli jak, a měli na to dostatečné sebevědomí. Někomu pomoci – to je to pravé hrdinství. Takže jsme vlastně taková továrna na hrdinky a hrdiny. Nebo spíš hrdinská komunita, která se inspiruje navzájem a pohání kupředu.
Vím, že jsem pro někoho inspirací, tak to má být. Každý, kdo cokoliv učí, by přeci měl sám být vzorem. Proto chápu, že někdo ve mně může vidět hrdinku a myslet si, že to co já nikdy nedokáže. Ale dokáže!
Jasmínu nominoval její muž, publicista, právník a instruktor Moderní sebeobrany Pavel Houdek
Jasmína je moje manželka a mohlo by se proto nabízet, že důvod, proč je moje hrdinka, je v tom, že našla odvahu si mě vzít. Ve skutečnosti je to ale proto, že má neutuchající touhu pomáhat ostatním. Moc to o sobě neříká, ale než jsme se poznali, pracovala navzdory mizernému ohodnocení v sociálních službách ve chráněném bydlení. Jednoduše proto, že v náplni práce viděla smysl a odměnou jí byl každý úspěch jejích klientů.
Dnes pomáhá lidem jinou formou. Dává jim nástroje, jak se postavit sami za sebe a nenechat si ubližovat. Díky svým životním zkušenostem se dokáže vcítit do těch, kteří sebeobranu potřebují nejvíc, umí mluvit jejich jazykem a předat jim přesně to, co potřebují. Naprosto autenticky, ne strojeně. Vedle pomoci konkrétním lidem si ještě přibrala ambici změnit svět a pomocí emancipační sebeobrany skoncovat se sexualizovaným násilím jednou pro vždy. A já věřím, že se jí to podaří, protože takový drive a energii má jen málokdo!
Partneři projektu Moje Heroine 2O21:
Lenovo
Příběh společnosti Lenovo začal před třiceti lety, od té doby se rozrostla v giganta působícího na 180 trzích a zaměstnávajícího 63 tisíc lidí po celém světě. Firma vyrábí moderní a chytré technologie s cílem posouvat je neustále kupředu. Zakládá si na tom, že podporuje ženy na všech úrovních. Podíl žen na manažerských pozicích se v Lenovu zvedl z 18,5 % v roce 2019 na aktuálních 21 %. Pro řadové pozice firma zavádí flexibilní pracovní dobu a podporuje růst svých zaměstnanců mentoringovými programy či workshopy.
Hornbach
Šest generací vytvořilo ze společnosti Hornbach to, čím je dnes. Chrámem pro řemeslníky, kutily a milovníky zahrad. Řetězec hobby marketů nemyslí jen na spokojenost zákazníků, jeho celosvětový úspěch závisí na 23 tisících zaměstnancích. Předsudky nejsou namístě, firma si zakládá na rovných příležitostech pro všechny. Na manažerských postech jsou silně zastoupeny ženy, koneckonců i v Česku má Hornbach dvě jednatelky.
Více o ženách z prvního ročníku projektu Moje Heroine najdete v tištěné Heroine 5/2021 i na Heroine.cz
