Presumpce neviny, dokonalá oběť a další mýty v diskusi o sexuálním násilí
Ať už se debata o sexuálním násilí vede na základě kteréhokoliv skandálu (a tedy nejen jako nyní kolem obvinění poslance Dominika Feriho), v diskusích se objevují velmi podobné názory a argumenty, zlehčující závažnost obvinění poukazováním na různé „neshody“. Proč to nehlásily dřív? Proč najednou všechny? Bez přímých důkazů přece nemůžeme někomu zničit život!
V nejbližších dnech nás v souvislosti s případem Dominika Feriho čeká plamenná diskuse týkající se sexuálního násilí. Naneštěstí je tato oblast opředena mnoha mýty. Oběti sexuálního násilí se často chovají jinak, než by velel zdravý rozum. To je ale ve skutečnosti právě důsledek toho, že se staly obětí sexuálního násilí. Prožití něčeho tak traumatizujícího vyvolává reakce, které lze bez podobné zkušenosti jen těžko pochopit.
I proto se výzkumu obětí věnuje celý obor, viktimologie, který za poslední dekády přinesl doslova revoluční poznatky a obrátil náš pohled na dynamiku násilí a chování obětí vzhůru nohama. Pokud máme vést kultivovanou diskusi a vyhnout se nejen argumentačním faulům a obviňování obětí, musíme vycházet z vědeckých poznatků, nikoliv ze selského rozumu. Pojďme vyvrátit ty nejčastější mýty, se kterými se nejspíš budeme setkávat, a uvést je na pravou míru.
Kdyby to nechtěla, proč se nebránila?
Pachatel si cíleně a úmyslně vybírá takovou oběť, u které je velká šance, že se bránit nebude. Před útokem samotným ji testuje: úmyslně překračuje její hranice (třeba hloupým vtipem, veřejným shazováním apod.) a zkoumá, jak reaguje. Pokud se neohradí u tohoto testu, je pravděpodobné, že se nebude bránit ani poté, co přitvrdí. Je to pro něj „zelená“ pro útok.
