Školka pro chudé zdarma? Experti tvrdí, že nakonec se to státu vyplatí

Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce – tak zní titul populárně psychologické knihy amerického spisovatele, kazatele a fejetonisty Roberta Fulghuma. Možná lze mít výhrady k jejím literárním kvalitám, ale ohledně důležitosti předškolního vzdělávání se autor shoduje s mnoha sociology a dalšími experty. Ve školce se toho děti naučí víc, než se na první pohled zdá: barvy, tvary, písničky, básničky, vytleskávání, dny v týdnu a měsíce v roce, ale také pozdravit, poprosit a poděkovat, počkat, až na ně vyjde řada, navazovat kamarádství a řešit konflikty civilizovaněji než tak, že druhého praští kyblíčkem.

I proto je důležité, aby školky navštěvovaly zejména děti ohrožené chudobou a sociálním vyloučením, děti z ubytoven a s nestabilní rodinnou a finanční situací. Právě tyto děti – a oproti často rozšířené představě se to netýká jen etnických menšin – přitom mateřské školy navštěvují relativně nejméně. I proto byl už v roce 2018 zaveden povinný předškolní rok, odborníci se ale shodují na tom, že mají-li se děti opravdu ve vývoji posunout, je třeba, aby docházka byla pravidelná a trvala alespoň dva roky, nejlépe pak tři. Vztah mezi školním neúspěchem a (ne)docházením do školky ukazuje i webová prohlížečka dat výzkumné společnosti PAQ Research. Například v Bílině nedokončí základní školu 13 procent dětí a jen 82 procent dětí tu je zapsaných ve školce; podobná čísla vykazuje i Rumburk nebo Žatec. Málo dětí ve věku 3–5 let navštěvuje školku v Kraslicích, Mostě, Bohumíně, Ústí nad Labem a dalších oblastech, které se potýkají se sociálními problémy a na ně nabalenou vzdělávací neúspěšností.