Strach ze stáří a Zlatý glóbus pro Demi Moore. V Substanci se vysvlékla donaha, a to nejen metaforicky
Svůj první Zlatý glóbus získala za ztvárnění hlavní role ve filmu Substance Demi Moore. V minulosti už na něj byla nominovaná za snímky Duch a Kdyby zdi mohly mluvit. V souvislosti s ocením připomínáme recenzi filmu, kterou pro Heroine napsal Kamil Fila. Psal o něm jako o půlnočním úletu, který chtějí všichni vidět, ale ne všichni ho jsou schopni dokoukat do konce, aspoň ne bez zakrývání očí. Hororové podobenství o kultu věčného mládí míří do srdce showbyznysu.
Francouzské režisérce a scenáristce Coralie Fargeat se podařil husarský kousek, když jí na hlavní roli kývla 61letá Demi Moore, erotický idol 90. let. Její globální sláva započala romantickým filmem Duch (1992) a pokračovala snímky jako Neslušný návrh (1993) a Skandální odhalení (1994). Byla tehdy manželkou akční superstar Bruce Willise a do povědomí se zapsala i přelomovou fotografií, jež vyšla na obálce časopisu Vanity Fair v roce 1991, kde pózovala nahá v pokročilém stadiu těhotenství.
Její tělo bylo vždy předmětem zájmu a spektáklem samo o sobě – dostala například rekordní honorář za krimi komedii Striptýz (1996) nebo si oholila hlavu a vypracovala svaly v akčním snímku G. I. Jane (1998) o vojačce, která podstoupí náborový dril k mariňákům.
Co najdete v novém čísle
- Ženy mají emoce. A nejen ty pozitivní. Konečně si jich začaly všímat, ukazovat je a mluvit o nich.
- V titulním rozhovoru spolu Berenika Kohoutová a Irena Obermannová probírají komplikovanost vztahu mezi matkou a dcerou.
- Mrchy z pekel vám objasní, že když řvete na své blízké, není to vaše vina.
- A taky se dozvíte, co pít, když nepijete.
Je snadné číst příběh Substance tak, že hlavní hrdinka Elisabeth Sparkle je zdeformovaným odrazem toho, co prožívá samotná Moore, proslulá řadou plastických operací a jiných omlazovacích zákroků, mezi něž můžeme ironicky počítat i zkrachovalé manželství s výrazně mladším Ashtonem Kutcherem.
Vyloženě se nabízí psát o tom, že se tu herečka vysvléká donaha, a to nejen metaforicky. Je pravděpodobné, že v žádném americkém mainstreamovém filmu nebylo tolik otevřené nahoty jako v Substanci, přinejmenším právě od dob Striptýzu. Substance však důsledně pracuje na tom, aby nahota nebyla vzrušující, ale znechucující nebo přinejmenším zneklidňující. Také by se dalo polemizovat s tím, zda jde o americký film, neboť vznikl v koprodukci mimo hollywoodský systém a jeho tonalitou je spíše „kritický evropský pohled na americkou kulturu“.
