Existují v Trumpově světě ještě ženy? Taková cenzura vědy, jakou teď razí Amerika, tu nejspíš ještě nebyla
Vedle všech závažných geopolitických a ekonomických problémů, které USA a světu přinášejí dekrety, výroky a postoje Donalda Trumpa, tu máme ještě jeho symbolickou válku proti svobodnému výzkumu, ženám, menšinám a rovnosti. Co v praxi znamená seznam problematických slov, která se nyní nesmí objevovat v žádostech o granty? Zavádí americká administrativa, která se tak často ohání svobodou slova, největší cenzuru vědě v historii? Nad tím se v sérii komentářů pro Heroine.cz zamýšlí Kamil Fila.
Administrativa Donalda Trumpa nás v posledních týdnech zahrnuje takovým množstvím aktivity, až se jedná o skutečnou šokovou doktrínu, jak ji kdysi ve své stejnojmenné knize pojmenovala publicistka a spisovatelka Naomi Klein. Příliš mnoho informací nám nedává vůbec šanci je zpracovat a výsledkem je jak zahlcení a chaos, tak i pocit jisté apatie, že se už nedá nic dělat.
Jedná se o změnu režimu, jehož povahu si zatím neumíme dobře představit. Nebude jím určitě návrat k reaganovské Americe 80. let minulého století, jak si slibuje sám Trump, nejspíš ani politice Německa či Itálie 30. let, jak varují někteří jeho kritici. Spíše půjde o něco na způsob satiry Absurdistán (Idiocracy), kde lidstvo prudce zhloupne, nebo futuristické vize jako Blade Runner či Duna o vítězství korporací, pokud se Elonu Muskovi podaří nashromáždit dost peněz pro kolonizaci Marsu. Všechny prognózy jsou ale příliš nejisté, což je dáno jak cílenou Trumpovou nevypočitatelností, tak tím, že on sám nemá věci úplně pod kontrolou.
Většina zpráv se nyní soustředí na témata jako uvalování cel na zahraniční zboží, plánované deportace migrantů, obsazování Grónska a Panamy, navrhovaná etnická čistka v Gaze a její údajné přestavění na přímořské letovisko, vydírání Ukrajiny a nadbíhání Rusku, pronikání nevzdělaných mladíků bez bezpečnostní prověrky z týmu DOGE do přísně hlídaných vládních systémů, rušení agentur bez pádných důkazů či propouštění expertů a expertek na epidemie a jaderné zbraně, které je pak nutné povolávat zpět.
Je nutné alespoň rámcově předestřít, že jsou tu ještě další zásahy a změny, které si přes tuto (často jen) kouřovou clonu siláckých výroků a chaotických kroků neuvědomujeme. V sérií tří navazujících článků se pokusím načrtnout to, co velmi reálně hrozí nebo se již děje v oblasti rovnosti a lidských práv. Nepřekvapivě to hůře odnášejí ženy, sexuální a etnické menšiny. Zároveň je to něco, co bude negativně ovlivňovat všechny – partnery těchto žen, jejich rodiče i děti, celé komunity a sociální třídy. Výsledkem v USA bude přinejmenším nemocnější a nevzdělanější společnost.
