Kvíz: Roky strávené v kriminále i práce pro BBC. Otestujte si, jak dobře znáte české disidentky
Neuhnuly, i když na ně režim vyvíjel nátlak. Dělaly a hlásaly to, co jim připadalo správné, a to za cenu komunistické represe a mnohdy také nebezpečí nejen pro ně samotné, ale i pro jejich rodiny. Na rozdíl od mužů jako Václav Havel, Jaroslav Hutka, Jan Patočka či Petr Pithart o nich ale řada lidí dodnes téměř nic neví. Řeč je o ženách, které se před sametovou revolucí pohybovaly v disentu. Co všechno o disidentkách víte? Otestujte svoje znalosti v kvízu, který jsme pro vás na webu Heroine.cz připravili v souvislosti s oslavami 17. listopadu.
Podepsaly Chartu 77, pomáhaly šířit zakázanou literaturu, otevřeně se postavily proti bezpráví komunistického režimu. Nebo chtěly zkrátka „jen“ žít pravdivě, otevřeně a svobodně – a v mnoha případech je za to čekal kriminál. Přestože se na ně v současnosti často zapomíná, pravda je, že disidentky sehrály v protirežimním hnutí v Československu klíčovou roli. Plnily důležité úlohy a ocitaly se na významných postech, jako byla například funkce mluvčí Charty 77. Byly aktivní umělecky, aktivisticky i odborně. Zapojovaly se do všech činností s tuzemským disentem spojeným. A nakonec to mnohdy byly právě ony, kdo musely čelit tlaku Státní bezpečnosti a ochraňovat vlastní rodinu ve chvíli, kdy jejich partneři seděli v komunistických vězeních.
Foto: Matěj Stránský
Příběhy disidentek zpracoval Sociologický ústav AV ČR v čele s držitelkou titulu Moje Heroine Marcelou Linkovou a publicistkou Naďou Strakovou do unikátní knihy s názvem Bytová revolta: Jak ženy dělaly disent, stejně jako do webového projektu Ženy v disentu. Právě z těchto zdrojů vychází náš Sametový kvíz o předrevolučních (a ostatně i porevolučních) hrdinkách, které se režimu postavily za cenu obrovských osobních obětí a šikany. Například syn disidentky Dády Libánské Tadeáš se ze školy vracel domů zmlácený nebo pomazaný psími výkaly. „Začali nás šikanovat i místní v Letkách, například jsme v pátek nedostali v obchodě chleba nebo pro nás nebyla rýže. Když jsme šli nakoupit my, najednou nic nebylo,“ vzpomíná Libánská v jednom z knižních rozhovorů. O knize jsme dříve psali také na webu Heroine.cz.
Nejen kvůli tomu, co vytrpěly, ale především díky myšlenkám, za nimiž pevně stály v době, kdy otevřený odpor vůči straně znamenal velké nebezpečí, si disidentky zaslouží, abychom si na Den boje za svobodu a demokracii připomínali i je. Třeba prostřednictvím kvízu.
