Šest týdnů bez sladkostí a sociálních sítí? Ve středu začíná půst – klasický i moderní

„Asi si na začátek budeme muset sednout a přesně si ujasnit, co to vlastně sladkosti jsou,“ říká Anna Paap, která se se svou pětiletou dcerou připravuje na předvelikonoční půst. S nápadem přišla sama dcera. Její učitel ve školce miluje sladkosti a před dvěma lety se vsadil se svou kolegyní, že se čtyřicet dní vydrží postit. Sice nakonec nevydržel, ale děti to oslovilo. „Dcera to viděla právě u učitele a zároveň máme dvě knížky, kde se mluví o tom, že se o Velikonocích může držet půst a že se k němu přidávají i děti tím, že nejedí třeba sladkosti, nebo dospělí tím, že nepijí alkohol (Velikonoční knížka od Terezy Říčanové a Velikonoce z Moje malá knihovnička - pozn. red.),“ vysvětluje lingvistka Anna Paap, která se svým německým manželem žije v Mnichově. Když se přidal i nejlepší kamarád ze školky, bylo rozhodnuto. „Plánuji, že po celou dobu nebudu doma ani nic péct. Bude to pěkné cvičení na pevnou vůli, protože asi pro děti nebude úplně jednoduché se vzdát nedělních palačinek s javorovým sirupem a chlebů s marmeládou nebo s medem,“ doplňuje Anna Paap.

Stejně jako ona začíná tento náboženský návyk oživovat stále více Čechů a nastavují si mezi Popeleční středou a Velkým pátkem přísnější pravidla. Většina z nich si chce procvičit svou vůli, získat odstup od přílišného konzumu, otestovat svou závislost nebo si prostě jen před příchodem jara pročistit tělo. Předvelikonoční půst je součástí liturgického kalendáře všech křesťanských církví, různé formy dočasného odříkání si potravy předepisují téměř všechna náboženství. O očistě těla i duše mluví s příchodem jara nejen kazatelé v kostele, ale i stoupenci zdravé výživy a jarní očisty těla.

Počítač místo masa

Historicky byl křesťanský půst hlavně dobou střídmého jídla, dnes je to daleko více něco jako „duchovní dieta“ a lidé se postí v oblastech života, kde je trápí nadbytek. Proto si půst nepředepisují pouze věřící. I ostatní cítí potřebu poprat se se sebou a se svými zlozvyky a vyškrtávají před Velikonoci ze svého jídelníčku třeba alkohol, sladkosti nebo kofein. Jiní jsou ještě dál. Klíčové je si uvědomit, co nadužívají a nad čím potřebují získat větší kontrolu. Svůj postní seznam tedy rozšiřují třeba o sociální sítě, jízdy autem nebo se připojují k výzvě, jak během šesti týdnů protřídit a uklidit domácnost.

Také Blanka Kučerková se před šesti lety rozhodla, že se k půstu připojí a omezí se svou rodinou elektroniku. „Spouštěčem bylo, když jsme si uvědomili, že s elektronikou trávíme zbytečně moc času,“ říká vysokoškolská pedagožka z Prahy. Oba synové mají sice během roku daný limit na čas strávený u počítače či tabletu na 60, výjimečně na 90 minut denně, během půstu ale děti na počítači nebo na tabletu nesmějí hrát hry vůbec. Celá rodina omezuje i sledování televize.

„Během těchto šesti týdnů využíváme techniku opravdu jen na ty nejnutnější věci. Letos to ale samozřejmě bude všechno složitější, protože syn má online výuku ve škole a spousta věcí běží pouze on-line,“ doplňuje Kučerková.

Letošní půst bude pro rodinu výzvou, běžně jej ale kluci zvládají na výbornou, i když se jim ze začátku moc nechce. A efekt to má i dlouhodobý, po skončení půstu se většinou automaticky sníží doba strávená u televize nebo počítače. „A ani jim to nakonec moc nechybí a jsou pak třeba víc venku,“ říká Blanka Kučerková.

Místo zákazu pozitivní motivace

Proč křesťané drží půst právě zjara? Historicky to souvisí s nedostatkem jídla na konci zimy. Proč se ale dnešní nevěřící drží liturgického kalendáře, a navíc v době, kdy supermarkety jsou stále stejně plné? Pevné zakotvení předvelikonočního termínu v kalendáři má pro sebezlepšování také praktické výhody – výdrž posiluje odříkání ve skupině a na rozdíl od novoročního předsevzetí má předvelikonoční půst jasný konec po šesti týdnech, což dává lidem větší sílu nepovolit, než když si představují, že třeba „už nikdy v životě“ si nebudou moci dát čokoládu.

Většina z dotázaných zároveň popisuje, že jim půst pomohl svou neřest dlouhodobě lépe zvládat a mít pod kontrolou, protože se často po konci půstu sice k věci vracejí, ale rozhodně střídměji. Lidé si také uvědomili, že v době permanentního dostatku či nadbytku je dobré občas zažít nedostatek. Což je dobré nejen pro zdraví těla, ale i duše.

Ne vždy se ale musí jednat o předvelikonoční cvičení pevné vůle pomocí zákazů. „Zákazy nemám moc ráda, lepší je formulovat věci pozitivně a motivovat příkladem,“ říká Lucie Fridrichová z Prahy, která svým dětem letos velikonoční půst oživí pohybem a nějakou myšlenkou. Jako věřící sice dodržuje i klasickou katolickou formu půstu s vynecháním masa vždy v pátek a s manželem tradičně drží předvelikonoční půst od slaného nebo alkoholu, ale letos pro děti vymyslela i každodenní sportovní úkol a malé duchovní zamyšlení.

„Jeden den půjdeme běhat do nedalekého parku, další třeba na koloběžku, brusle či běžky podle počasí,“ vyjmenovává maminka tří kluků. Vůli vydržet sebezápor je potřeba trénovat, a to lze i pomocí sportu. „K tomu si každý večer doma při večeři zapálíme svíčku na speciálním postním svícínku. Na něm kluci každý den posunou dřevěný křížek, který symbolizuje náš sebezápor, o políčko dál na cestě šestitýdenní postní dobou,“ dodává Fridrichová. Součástí křesťanského půstu je také almužna. Lucie se letos rozhodla během postní doby protřídit věci v domácnosti a nepotřebné darovat lidem v nouzi.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.