Gender je všude a queer je móda? Jak se z debaty o pomoci obětem stala bitva o záchranu civilizace

Istanbulská úmluva. Víte, co to je? Co to opravdu reálně je? Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Na běžné poměry krátký, osmadvacetistránkový dokument. Druh mezinárodní úmluvy, jakých už Česká republika podepsala desítky nebo stovky. A to aniž by to vyvolalo pozornost mimo úzkou skupinu zasvěcených lidí a aniž by to mělo dopad na někoho jiného než dotčené cílové skupiny. V tomto případě jde o oběti domácího násilí a sexualizovaného násilí a odborníky a odbornice, kteří pracují s přeživšími či v oblasti prevence, která je prospěšná celé společnosti. Negativně se úmluva nikoho nedotkne a nikoho neomezí.

Symbolicky se jedná o přihlášení se k určité sadě hodnot. V tomto případě odsouzení domácího násilí a násilí na ženách a závazek s nimi bojovat. Komu může něco takového vadit? 

Prakticky pak Úmluva vyzývá, radí a doporučuje. To je takový běžný jazyk mezinárodních úmluv. Stát se zaváže k jejímu dodržování a k naplňování rad a doporučení, v posledku nás ale nikdo k ničemu nemůže nutit. Všechno je to na dobré slovo a jde o mezinárodní reputaci – mezi moderními státy 21. století nechcete být za toho, kdo s domácím násilím nebojuje.

Říkáte si, kde je tedy problém? Že tohle všechno zní dost důležitě, smysluplně, hodnotně, a zároveň, pokud se někoho domácí násilí netýká, vůbec ho přijetí Úmluvy neovlivní? Tak to máte pravdu. Jenže… jenže tu máme nemalou skupinu politiků a političek, kteří si svou kariéru stavějí na mobilizaci svých voličů skrze dezinformace a vyvolávání strachu z neexistujících bubáků. A protože strach je základní lidská emoce, která ovlivňuje značnou část našeho prožívání, výborně jim to funguje.

Co je gender doopravdy? Nijak dramatická ani převratná myšlenka, že muže a ženy neodlišujeme jen čistě podle jejich reprodukčních orgánů, ale také podle chování a rolí, které jim přisuzujeme a které od nich většinově stále očekáváme – kluci jsou na matiku, holky na panenky, chlapi objektivně rozhodují, ženy emotivně pečují. Jakémukoliv zpochybnění těchto vzorců začali zastánci „tradičních hodnot“ říkat „genderová ideologie“ a opravdu z ní udělali strašáka obludných rozměrů. Ženy se ohrazují proti plácání po zadku a sexistickým vtipům. Muži chodí na rodičovskou. Duha na každém rohu a každé dítě, které ji zahlédne, je indoktrinováno a zfleku se rozhodne, že bude gay nebo lesba.

Istanbulská úmluva existuje od roku 2011 a za těch 12 let se nijak nezměnila. Nemá nic společného s pocitem některých lidí, že gender je teď všude a být queer je móda, epidemie a rostoucí hrozba. Úmluva už byla přijata ve více než třiceti evropských státech. V žádném z nich k rozpadu společnosti nedošlo. Česká republika ji podepsala roku 2016, ale zatím stále neratifikovala, to znamená, že nedošlo k jejímu finálnímu schválení parlamentem, proto u nás Úmluva není v platnosti.

My se tu prostě už sedm let bavíme pořád dokola o jednom krátkém dokumentu, který ve skutečnosti neobsahuje nic hrozivého. Místo toho, abychom ho už dávno podškrábli, dodali další podporu obětem i odborníkům a odbornicím a lidem v pomáhajících profesích, a jinak si šli dál svými životy beze změny, udělali tady někteří hlasití jedinci z tohoto kousku papíru symbol počínajícího zániku naší civilizace. Tihle lidé si postupně vymysleli, poslali do světa a opakují několik bludů a mýtů, na které bohužel jiní lidé slyší. Právě proto, že tyto dezinfo narativy cílí na jejich strach.

Ve světě se teď děje množství převratných změn, na člověka vyskakuje tolik novot, jistoty a tradice se skutečně ztrácejí. Z toho může být někdy úzko každému z nás. Přihoďte do toho něco o tom, že teď tu máme 54 pohlaví. Že muži mohou plakat a ženy nechtít děti. Že si kluci mohou lakovat nehty a holky být prezidentkami. A najednou se z jednoduchého závazku potírat domácí násilí a násilí na ženách stane symbol zdegenerovaného Západu, totality a ideologie, která si jde pro naše děti.

Takhle někteří lidé skutečně smýšlejí, takhle někteří politici a političky komunikují Istanbulskou úmluvu občanům. Jak na tohle všechno chcete reagovat? Asi vás napadne: slušnou diskusí, kde budeme lidem ukazovat fakta a vysvětlovat, proč jsou tyhle hoaxy lži. Bohužel, takhle jednoduše to nefunguje. Nefungují tak lidé, kteří ty hoaxy vysílají, ani ti, kteří je přijímají. Fakta je nezajímají. Oni mají svoje emoce založené na bludech a mýtech a těch se odmítají vzdát, i když jim budete fakty mávat přímo před očima. Nechci na racionální diskusi rezignovat. Koneckonců tento text je prošpikovaný odkazy na původní dokumenty i analýzy založené na faktech. Jen říkám, že racionální diskuse má svoje limity a s některými lidmi je téměř nemožná.

Chcete pomoci?

Podpořte Hlas proti násilí, koalici známých organizací, která se zasazuje za pomoc obětem násilí a ratifikaci Istanbulské úmluvy. Můžete podepsat petici nebo napsat svému politikovi či političce přes připravený formulář. Má to smysl. Kromě zarytých odpůrců Istanbulské úmluvy totiž existuje nemalý počet poslanců a poslankyň, kterým je Úmluva spíš tak nějak jedno a hlasují proti jen kvůli letmé emoci či informaci. Pokud jim budou voliči a voličky opakovat, že jsou pro a že je to pro ně důležité, je větší šance, že nakonec změní názor. A místo trefování se do slaměných panáků se budou moci věnovat nějaké užitečnější práci.