Pět způsobů, jak zabít každou diskuzi. Praktický návod pro ty, kdo vědí všechno nejlíp

Někdo píše o problému, který vy považujete za marginální. Nebo jste přesvědčeni, že ten problém ani neexistuje. Vy jste to nikdy nezažili, tudíž je jasné, že ten člověk si to vymyslel. Neváhejte a běžte mu to říct!

Ideálně to srovnejte s nějakým úplně jiným problémem, který je podle vás důležitější. Ukrajina je sázka na jistotu. My tu máme válku, na Ukrajině umírají lidi a ten člověk si dovoluje upozorňovat na jiný problém? Kdyby zažil válku, ono by mu to už vyhnalo z hlavy řešit cokoliv jiného.

Je totiž úplně jasné, že nelze řešit dva (či dokonce více!) problémů najednou. Všichni lidé se teď a tady musí věnovat tomu jedinému problému, který vy určíte za ten hlavní.

Jste přesvědčeni, že druhá strana daný problém nesmírně zveličuje. No bóže, tak nemá stejná práva jako jiní (vy, například). No tak nemá stejné příležitosti. No tak se v jeho okolí děje něco, co by šlo dělat lépe, kdyby existovala větší společenská nebo politická vůle. A to musí tak vyvádět? 

Je pochopitelné, že vám vadí, že na to upozorňuje a že třeba na rozdíl od vás je ochotný něco měnit, o něco nového usilovat. Takové kverulantsví je potřeba zastavit hned v zárodku. Ještě by vás to donutilo si přiznat, že vy odvahu měnit věci nemáte. To tak!

Nebojte. Rozhodně nemáte lokajskou povahu. Co je špatného na tom, držet hubu a krok, nevystupovat z řady a nezpochybňovat, co tu vždycky bylo? Vy bráníte zaprděné teplíčko a konzervativní jistoty, že minulé a stávající je jediné správné. Chtít cokoliv jiného – třeba aby to dnešní a budoucí generace měly lepší než generace minulé – je rozmazlenost a bláznivý progresivismus.

Když někdo zareaguje kriticky na vaše prohlášení, zpochybní jej a oponuje vám, postavte se do role oběti a řekněte, že „tady už člověk nesmí nic říct“. Ono to tak sice úplně není, protože kdyby „se tady už nic nesmělo říct“, doslova jste nemohli provést ten původní řečový akt, kde jste něco řekli. 

Co svou stížností ve skutečnosti myslíte, je: „Tady už člověk nesmí nic říct, aniž by mu někdo jiný oponoval, a to se mi nelíbí. Chci svobodu slova pro sebe, ale aby ostatní nekomentovali moje vyjádření. Jsem nekritizovatelná/ý. Když mi někdo oponuje, je to umlčování, cancel culture, totalita. Když mě kritizujete, jste jen krůček od toho, abyste mě za moje názory poslali do gulagu.“

Nebojte, nejste první, kdo za svou pravdu trpí. Neváhejte se srovnat s Janem Husem nebo Miladou Horákovou! V dalším kole se pak nechte zvát do všech médií, vydávejte knihy, dlouhé roky pište blog a tweetujte o tom, jak tady už nesmíte nic říct. Pro tip: Ke svým tweetům vypínejte komentáře. Nechcete přece, aby vám lidi psali zpět. Ve vašem pojetí svobody slova vaši oponenti a oponentky prostor dostat nemají a je to tak v pořádku. Lidi s vámi mají buď souhlasit, nebo mlčet.

Zůstaňte i v roce 2023 neoriginální a bez přehledu. Manželství pro všechny? Ale manželství má být o plození dětí. (Na otázku, zda tedy rozvedeme neplodné páry, stačí mlčet. Tím nejlépe prokážete, že vaše původní myšlenka má smysl). Právo na potrat? Na potrat chodí nezodpovědné devatenáctky, co si děcko upíchly někde za místním kulturákem. Queer lidi? Móda posledních let, nikdy dřív tolik divnejch úchylek a genetických vad nebylo. Při znásilnění nekopala a nekřičela? Asi to ve skutečnosti tak trochu chtěla. Určitě to nebylo tím, že se její tělo dostalo do takzvaného zamrznutí, jak ukazují nejnovější poznatky viktimologie. Změna klimatu? Ale u nás v obci včera pršelo, takže šach mat, klimaalarmisti a ekoteroristi.

Napsali lidé něco, s čím nesouhlasíte? Mají jiný náhled na ekonomické a sociální záležitosti, na daně, na nastavení trhu práce, na přístupnost veřejného prostoru, na práva a důstojnost marginalizovaných skupin, na mezinárodní dění? To určitě není tím, že to jsou komplexní témata, na něž mají lidé jiné názory podle své odbornosti, osobních preferencí a životní cesty. Je to tím, že jsou to komouši nebo náckové!

Život je jednoduchý a binární! Drtivou většinu běžných postojů ve společnosti je možné rozřadit do těchto dvou extrémů. Jakmile s někým nesouhlasíte, je logické, že jeho postoje zredukujete do jednoduché nálepky. Označení dvou děsivých totalitních režimů minulého století jsou k tomu ideální. Chce František, aby na chodnících neparkovala auta? Je úplně jako lidi, kteří v padesátých letech 20. století posílali své oponenty do gulagu. Má Maruška pochybnosti, zda se současný izraelský režim chová správně? Je úplně stejná jako ti, kdo za druhé světové války posílali židy do koncentračních táborů. Zajímá vašeho strejdu, podle čeho by se teda na občanku mělo psát, zda je člověk F, nebo M? Úplně vidíte, jak se mu zdvihá pravačka na oslavu Adolfa Hitlera. Řekněte mu to. Tím rozhodně nezabijete jeho zájem o to, se trošku víc v problémech trans lidí vyznat.

O argumentu Hitlerem hovoří také takzvaný Goodwinův zákon. Doporučujeme nastudovat.

Být eso internetových diskusí není snadné. Konkurence je velká. Není tedy dobré usínat na vavřínech. Je třeba učit se od mistrů. Opakovat postupy prověřené dekádami. Jedině tak můžete být skutečným hrdinou či hrdinkou od klávesnice. Vy na to máte!