Nechte na hlavě

Martin Rychlík: Dějiny vlasů. Účesy, vousy, chlupy a péče o ně. Vydala Academia na podzim 2018. 349 s., 476 Kč

Bylo by ovšem nefér tvářit se, že laik si v knížce bude jen listovat kvůli obrázkům a vyzobávat z jejich popisek pikantérie z různých míst světa a různých dob. Rychlík totiž dokáže vyprávět – snad jsou v tom roky popularizujícího psaní o vědě pro sobotní přílohu Lidovek nebo Český rozhlas Leonardo – zaujatě a s jazykovým důvtipem v tradici českého vědeckého psaní spíš nezvyklým.

Nebojí se sáhnout k expresivnějšímu slovu – jako jsou vousiska, bez rozpaků přijímá do svého slovníku výrazy spíš obecné – jako třeba číro. Je to úleva netrápit se v akademickém suchopáru. Jinak by totiž bylo velmi obtížné prodírat se obrovským množstvím informací, které se do knížky podařilo shromáždit.

Krásné i magické

Dějiny vlasů jsou rozdělené do čtyř částí. První je syntetická, věnuje se nejprve fyziologii, funkcím, jaké vlasy, vousy, chlupy a jejich úpravy v lidských společenstvích mívaly a mají, a tomu, co všechno se s nimi kdy provádělo.

Že jsou vlasy (nebo jejich absence), jakožto jedna z prvních viditelných charakteristik jedince, znakem příslušnosti k určité sociální skupině, to platí i dnes a tady. Že mají „funkci dekorativně-erotickou“, to je pro nás také docela jasná věc.

Že se ale vlasům připisovala magická síla a náboženský význam, to může v ateistickém Česku být pro někoho i novinka. Ačkoli ozvuky lidových tradic nebo příběhů, které jsou zasuté mezi základní stavební kameny naší kultury – jako je třeba ten o Samsonovi – snad připomenuty ještě zarezonujou v každé ne úplně zabedněné hlavě. A ještě jednu speciální funkci úpravy vlasů mívaly – souvisí samozřejmě s funkcí magickou a náboženskou. Jde o roli, jakou vlasy hrály při přechodových a iniciačních rituálech.

Právě když jsem se chtěl podívat, co Rychlík sesbíral k „našemu“ přechodovém rituálu, kterým bývaly postřižiny chlapců, narazil jsem na nepříjemnou slabinu knížky. Je totiž vybavená jmenným rejstříkem a rejstříkem etnik, bohata je na odkazy k literatuře, ale věcný rejstřík jí chybí. Podle mě víc než citelně. Rejstřík etnik má také svoje mouchy (proč u některých z nich hned vidíme, na který kontinent si je zařadit, u jiných nikoli?), ale svůj úkol splní dobře.

Splněno, splněno

Zbylé tři části se postupně věnují pravěku, rekonstruovanému zejména z archeologických nálezů, a starověkým civilizacím, dále je tu povýtce etnografická část zasvěcená „světovým kulturám“ a konečně část poslední a nejkratší zaměřená na dějiny evropských vlasů, moderní historii a současnost.

Další čtení

Martin Rychlík má na svém kontě i další knížky věnované člověčímu designu.

Pokud vás zaujmou Dějiny vlasů, zkuste sáhnout taky po Dějinách tetování z roku 2005 nebo po starším svazku Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla.

Popravdě nejsem s to říct, kde jsem se bavil víc – jakožto druhdy náruživý čtenář indiánek se samozřejmě tetelím rozkoší nad popisy indiánských účesů, se zájmem sleduju pátrání po tom, jestli skalpování byl zvyk indiánský nebo jestli – jak se psávalo před lety v popularizačních knížkách – jde o evropský výmysl, který indiáni převzali.

Na druhou stranu zas jako člověk s bohatými dějinami vlastních vlasů tuze rád zkoumám, jaké příběhy se svým hlavním porostem snaží vyprávět dnešní subkultury. Ale to už je nakonec na každém, čím si hlavu ozdobí nejen zvenčí, ale i zevnitř. 

Martin Rychlík si výslovně a neskromně za cíl zvolil napsat monografii, ke které se bude muset obrátit každý, kdo se někdy bude chtít kulturními dějinami vlasů zabývat profesionálně. Jak píše, žádné takové shrnutí problematiky (nejen) u nás nemáme.

Nevyřčena zůstala jeho ambice napsat knihu, která zároveň dokáže být popularizační a populární. Budiž řečeno, že i ta byla naplněna.