Mads Mikkelsen ve snímku Bastard i tragikomedie o polyamorii. Co vidět na festivalu SCANDI
Jubilejní desátý ročník SCANDI představí současnou severskou kinematografii prostřednictvím deseti premiér a tří zvláštních uvedení. Festival ve středu 17. ledna zahájí výpravné historické drama Bastard s Madsem Mikkelsenem. Film odehrávající se ve druhé polovině 18. století vyslali Dánové na Oscary. Co ještě na SCANDI stojí za vidění?
V minulých časech, konkrétně před první světovou válkou, se odehrává také Polibek, adaptace románu Netrpělivost srdce od Stefana Zweiga. Film v Praze osobně uvede režisér Bille August. Své znalosti o dějinách švédského filmu si budete moct rozšířit díky milostnému dramatu Elvíra Madiganová a thrilleru Muž na střeše, dvojici oceňovaných děl Bo Widerberga, který v 60. a 70. letech patřil mezi nejvýraznější osobnosti švédské nové vlny.
Čtyři malí dospělí
Do mainstreamu v posledních letech stále víc proniká polyamorie, což se projevuje i rostoucím počtem filmů a seriálů na toto téma. SCANDI uvede finský film Čtyři malí dospělí, který ukazuje, že k nemonogamním partnerským svazkům neinklinují pouze mileniálové a příslušníci generace Z. Hrdiny vztahové tragikomedie je skupina postav ve středních letech, kteří se rozhodnou, že už nebudou žít podle omezujících společenských norem a vžitých představ o sexualitě.
Co najdete v novém čísle
- Amerikánka je stejná jako vaše děti. Na obálce nového čísla je režisér Viktor Tauš spolu s „Amerikánkou“ Zdenou Vrbovou
- Vina, trest a odpuštění
- Chci se ti podívat do očí. Lze odpustit pachateli znásilnění? Máme ho chtít pochopit?
- Jak vyhrát stárnutí
Prsa, děloha a spol.
Film, který s nadhledem ukazuje, že na změnu není nikdy pozdě, byl inspirován jednak knihou More Than Two: A Practical Guide to Ethical Polyamory, jednak otázkami, které si kladla sama jeho režisérka Selma Vilhunen. Opravdu je monogamie ten nejvíc naplňující a nejpřirozenější způsob, jak koexistovat v dlouhodobém vztahu? Nebo jde jen o jeden z mnoha umělých konstruktů podmíněných kulturou, ekonomikou a náboženstvím?
Selma Vilhunen se zároveň netají svým obdivem k dílu Ingmara Bergmana, zejména k jeho rodinné fresce Fanny a Alexandr z roku 1982. Je přesvědčena, že kdyby byl legendární švédský filmař stále naživu, zamýšlel by se ve svých psychologických dramatech právě nad dilematy vyplývajícími z alternativních vztahových konstelací.
Režisérčino okouzlení Bergmanem se podle recenzentů projevuje také v její schopnosti přenést na plátno napětí, které může během partnerského soužití vznikat mezi příslušníky střední třídy, kterým nechybějí peníze ani schopnost sebereflexe. Autorce se v její studii žárlivosti a genderových stereotypů údajně daří vyvarovat senzacechtivosti a moralizování. K polyamorii naopak přistupuje se sympatickou a inspirativní otevřeností.
Prohlédněte si snímky z filmů na festivalu SCANDI:
Společně 99
Jinou formu života ve více lidech ukazuje břitká švédská komedie Společně 99. Lukas Moodysson se v ní po dvou dekádách vrací k postavám, které poprvé uvedl ve filmu Společně z roku 2000. Hrdiny filmu jsou členové fiktivní stockholmské komuny. Skoro čtvrt století se neviděli. Teď se znovu scházejí a zjišťují, že k nim čas nebyl dvakrát přívětivý.
V jednom domě zůstali z původní party bydlet jen dva z nich, Göran a Klasse. Píše se rok 1999 a nezdá se, že by dvojice idealistů navyklých na bohémský životní styl sedmdesátých let byla připravena na vstup do nového milénia. Ze společenských a technologických změn jsou zmateni. Jak ale vychází najevo během oslavy Göranových šedesátých narozenin, kam přicházejí i další dávní přátelé, problémem není jen jejich omezená schopnost adaptace.
Spontánně působící film byl natočen na způsob dokumentu (ruční kamera, přirozené světlo) a zabývá se podobným tématem jako Moodyssonovy starší filmy o dospívání (Láska je láska, Lilja). Vypadá to, že pokud člověk nedokáže naslouchat druhým a vzdát se určitých předsudků, bude pro něj i dlouho po dovršení dospělosti problém najít své místo ve společnosti.
Písně země
Aktuální skandinávskou produkci na SCANDI představí kromě kolekce hraných snímků i norský přírodopisný dokument Písně země, který v zemi svého původu zaznamenal rekordní návštěvnost. Oceňovaná dokumentaristka Margreth Olin (Dětství, Autoportrét) v něm nabízí kontemplativní svědectví o své domovině. Dějištěm je majestátní údolí řeky v kraji Vestland.
Záběry zelených kopců, zasněžených vršků, průzračných horských potoků a strmých skal vytvářejí úchvatný portrét krajiny. Jediným lidským elementem je režisérčin čtyřiaosmdesátiletý otec Jørgen, kterého sledujeme během cesty terénem, která je zároveň cestou ke kořenům. Jørgenova křehkost kontrastuje s majestátností hor, které ho obklopují.
Vznešenost přírody umocňuje zvuková kulisa: poryvy, dunění, praskání. Zranitelnost člověka tváří tvář horským masivům si uvědomujeme i zásluhou vypravěčova vyprávění o tom, jak se jeho předkům před mnoha lety stal osudovým sesuv půdy. Óda na krásy norské přírody je zároveň příběhem o tom, jak nám schopnost žít v souladu s okolím může pomoct nést všechnu existenciální tíhu.
Letošní program SCANDI by krom toho měl potěšit i příznivce napětí (Birthday Girl), černého islandského humoru (Na cestě s mámou) nebo úsměvných dramat o dysfunkčních rodinách (Jednou to bude všechno tvoje).
Podívejte se na trailer k filmu Písně země:
Uvedené filmy přitom nebudou promítány jenom v Praze, ale v mnoha kinech po celé republice, od Boskovic po Vrchlabí. Řadu projekcí doplní povídání s tvůrci. Jejich kompletní seznam najdete na webu přehlídky.
