konference Svět podle Heroine - přijďte se inspirovat, tříbit si názory a taky se bavit

Jsme (zatím ještě) demokratická země, zažíváme ale absurdní časy. Co se to děje ve slovenské kultuře

Poslední dny, týdny a měsíce se na Slovensku nemluví téměř o ničem jiném než o kultuře. Leta zanedbávaní a přehlížení umělci a umělkyně se konečně dostali do středu pozornosti čelních politických představitelů a velké časti veřejnosti. Resort, který trpěl dlouhodobou stagnací, se odhodlal k celé řadě razantních činů, kterými dennodenně udivuje uměleckou komunitu, odbornou i laickou veřejnost. „Konečně máme ministryni kultury, která kulturu řeší a nebojí se jít za hranice možností. V čem je tedy problém?“ ptá se ve svém komentáři pro Heroine.cz Katarína K. Cvečková a nabízí pohled do srdce slovenských kulturních protestů.

Slovenská ministryně kultury Martina ŠimkovičováFoto: Profimedia/ČTK

Je to rok, co se na Slovensku konaly parlamentní volby – poté, co se rozpadla vláda Igora Matoviče a několik měsíců tady fungovala dočasná úřednická vláda. Prognózy se tehdy pohybovaly mezi těsným vítězstvím Progresivného Slovenska Michala Šimečky nebo Smeru Roberta Fica. Po naději, že by na více ministerských pozicích (ministerstvo kultury nevyjímaje) mohli konečně zasednout odborníci a že by v naší zemi mohl nastat určitý pokrok, se však udál pravý opak. Dvě silné strany Smer-SD a jeho odnož HLAS se potřebovaly v rámci koalice spojit se Slovenskou národní stranou, která do parlamentu prošla jen velmi těsně s 5,62 procenty. A tak jim Fico slíbil tři ministerstva. Taková, která nebudou nikomu chybět a o která nikdy nikdo nejevil zájem – ministerstvo životního prostředí, ministerstvo kultury a nově založené ministerstvo sportu a cestovního ruchu.

Ministerstvo pod taktovkou nacionalistů

Po „neviditelné“, nekonfliktní Natálii Milanové zasedla do křesla ministryně kultury až příliš viditelná Martina Šimkovičová. Bývalá televizní moderátorka, mimo jiného známá svými homofobními názory a inklinací k dezinformacím, kvůli kterým s ní televize Markíza před lety ukončila spolupráci. Skvělé předpoklady pro vedení sektoru, který je dlouhé roky poddimenzovaný a zanedbávaný. Vlastně skvělé předpoklady pro vedení čehokoli. Šimkovičovou ani SNS sice mnoho lidí nevolilo, ale SMER je potřeboval, aby slepil koalici. Martina Šimkovičová a tajemník úřadu Lukáš Machala, šedá eminence ministerstva, tak do rukou dostali moc a rozjel se kolotoč radikálních, demagogických zásahů, které mají a ještě budou mít pro slovenskou kulturu na dlouhé roky zničující důsledky.

V krátké době se vedení ministerstva podařilo pohřbít Kunsthalle Bratislava, novými novelami zákona neodborně a chaoticky restrukturalizovat a vlastně zpolitizovat slovenský rozhlas a televizi, Fond na podporu umění a Audiovizuální fond, odvolat schopné vedení několika institucí, mezi nimi také ředitele Slovenského národního divadla Martina Drličku a ředitelku Slovenské národní galérie Alexandru Kusou a ředitele Slovenského národního muzea Branislava Panise, dále zrušit v rámci ministerstva dvě oddělení (Institut kulturní politiky a Odbor kreativity a vzdělávání) a propustit nebo odvolat další desítky lidí. Výčet není kompletní a roste téměř každým dnem. Většina kroků je buď bez udání důvodu, nebo z důvodů na první pohled vyfabulovaných a nepodložených. Ten úplně nejjednodušší důvod však je, že podle ministryně má být kultura na Slovensku výhradně slovenská! Hlavně prosím bez LGBT propagandy a vlastně bez jakéhokoliv názoru!

Nenecháme si to líbit

Okamžitě se zvedla vlna nevole, protestů a ostrých odsudků ze strany umělecké komunity. Na rozdíl od kroků ministerstva, které se často jeví jako náhodné činy motivované osobní záští či chutí řešit vlastní komplexy, je ale tento odpor umělců kolektivní, organizovaný a systematický. První výraznou odpovědí kulturní obce byla Otevřená výzva k odstoupení ministryně kultury Martiny Šimkovičové, zveřejněná 17. ledna. Za necelých deset dní ji podepsalo 189 tisíc lidí. V parlamentních volbách Martinu Šimkovičovou přitom volilo jen 27 615 lidí. Otázka odvolání ministryně se díky tomu dostala až do parlamentu. Iniciativa byla ale nakonec neúspěšná – za kolegyni se postavila téměř celá koalice v čele s premiérem Robertem Ficem.

S výzvou se přímo pojila nestranická občanská iniciativa Otvorená Kultúra!, která sdružuje zástupkyně a zástupce institucí zřizovaných městy, samosprávami a státní správou i představitele nezávislých organizací. Propojuje lidi z odvětví audiovize, ochrany kulturního dědictví, vizuálního umění, tance, hudby, divadla, literatury, architektury, designu, folkloru a dalších oblastí kultury a kreativních odvětví. Jejím dlouhodobým cílem je poukazovat na širší problémy kulturní politiky, protestovat proti jakýmkoli mocenským zásahům v kultuře, které budou probíhat bez diskuze se zástupci a zástupkyněmi sektoru a bez odborné reflexe. 

Stávka za svobodnou kulturu

Znamená to, že kulturní scéna se pod tlakem nezlomila, nerozdrobila, nepodlehla skepsi a rezignaci, ale rozhodla se společně bojovat. Po letní vlně odvolávání ředitelů a ředitelek kulturních institucí následovala nejen protestní akce v ulicích, ale byla spuštěná také další výzva k odstoupení Šimkovičové, pod kterou se tentokrát podepsalo přes 184 tisíc lidí. Opět neměla žádnou reálnou dohru na politické úrovni, avšak byla spouštěčem dalšího významného kroku Otvorenej Kultúry! pod názvem Kultúrny štrajk! Jde o koordinované hnutí slovenské kulturní scény, jehož cílem je zastavit zničující zásahy vedení ministerstva do kultury na všech úrovních. Součástí stávky bude série protestních akcí. Dosud se přidalo 3885 jednotlivců na Slovensku a v zahraničí, 398 organizací a 151 míst, v nichž je zaměstnanectvo ve stávkové pohotovosti.

Současné vedení Ministerstva kultury Slovenské republiky symbolizuje rozklad, devastaci, cenzuru a kumulaci moci v rukou státu. Umělecká obec se stala rukojmím vlády, která se rozhodla už tak polarizovanou společnost ještě víc rozdělit a do již vyhrocené atmosféry přilít více nenávisti. Otvorená Kultúra! a s ní také drtivá většina umělců se však snaží o opak. A protesty, které se v posledních týdnech odehrály napříč slovenskými městy, ukázaly, že za nimi stojí také značná část slovenského obyvatelstva. Otázka je, na jak dlouho a jestli to bude stačit. Slovensko totiž aktuálně stojí před řadou výzev – kultura není ani zdaleka jedinou oblastí, která je poznamenaná nekompetentními a dalekosáhlými změnami. Každý den přicházejí nové rány. 

Sílu nám dodává vlna solidarity a podpory z domova i ze zahraničí. Například v Praze nedávno paralelně proběhlo hned několik akcí. Festival …příští vlna/next wave… každý rok veřejně vyslovuje Pocty za alternativní umění a letos se organizátoři rozhodli věnovat je představitelkám a představitelům slovenské nezávislé a  undergroundové umělecké scény. Studio Alta zároveň ve spolupráci se Slovenským institutem v Praze organizovalo program Alta slovenská, jehož součástí bylo představení a diskuze. Podporu slovenským kolegům minulý víkend při přebírání Stříbrné medaile předsedy Senátu vyjádřil také herec Ivan Trojan.

Pamatuji si, jak jsem na jaře roku 2019 podepisovala mezinárodní petici proti zákonu, který měl radikálně změnit financování kultury v Maďarsku, zpolitizovat rozhodování o dotacích a ve svém důsledku cenzurovat umění. Zákon prošel. Bylo to tehdy pro nás něco nemyslitelného a absurdního. Cenzura umění v 21. století v demokratické zemi, která je navíc členským státem Evropské unie? Na Slovensku se tomuto zákonu velmi podobá novelizace zákona o Fonde na podporu umenia, která hladce prošla v parlamentu v tomto roce. Píše se rok 2024. Jsme (zatím ještě) v demokratické zemi, která je (zatím ještě) součástí EU.

Popup se zavře za 8s