Proč někdy řveme na děti? Reagujeme na peklo, které nikdo jiný nevidí, říkají autorky podcastu
Tip na jejich podcast Mrchy z pekel si předáváme jako horké zboží. Série půlhodinových povídání lékařky Martiny Maškové a terapeutky ve výcviku Kateřiny Trávníček totiž odpovídá na to, proč se tak často cítíme přetížené, co dělá náš mozek, když jsme ve stresu, nebo proč navzdory všem snahám o laskavé nastavování hranic a respektující rodičovství někdy nekontrolovaně řveme. Ta zásadní otázka, kterou pokládají, ale zní, jestli jsme skutečně mrchy z pekel, nebo jen reagujeme na peklo, které nikdo jiný nevidí. A i proto jsou moje heroine.
Nechtěly jsme, aby to bylo jen nějaké nekonečné tlachání,“ shodují se autorky podcastu Mrchy z pekel, lékařka Martina Mašková, která se zabývá fungováním mozku a na sítích šíří osvětu jako @medmama, a Kateřina Trávníček, terapeutka ve výcviku a konzultantka, která se věnuje rodičovským tématům například na instagramu nebo ve vzdělávacím seriálu Víc lehkosti v rodičovství. Vzácně se jim povedlo spojit erudici a podložené informace s empatickým přístupem a laskavým podáním.
Jejich superschopností je vstřebat výsledky vědeckých výzkumů a komplexní poznatky medicíny, neurovědy a psychologie a převyprávět je tak, jak by to udělala vaše chytrá a laskavá kamarádka, kdyby vám chtěla vysvětlit, jak fungujete ve stresu, co to je polyvagální teorie nebo k čemu nám slouží sympatikus a parasympatikus. V šesti koncentrovaných, zhruba půlhodinových epizodách podcastu Martiny Maškové a Kateřiny Trávníček se tak dozvídáme, proč je ženský vztek důležitý, jak naše nervová soustava reaguje na rychlé a zběsilé životní tempo nebo že řešit mateřské vyhoření meditací či vanou je někdy úplně k ničemu.
Dohromady je svedly sociální sítě
Co najdete v novém čísle
- Ženy mají emoce. A nejen ty pozitivní. Konečně si jich začaly všímat, ukazovat je a mluvit o nich.
- V titulním rozhovoru spolu Berenika Kohoutová a Irena Obermannová probírají komplikovanost vztahu mezi matkou a dcerou.
- Mrchy z pekel vám objasní, že když řvete na své blízké, není to vaše vina.
- A taky se dozvíte, co pít, když nepijete.
Dohromady je svedly sociální sítě. Nějaký čas se zájmem navzájem sledovaly své aktivity, občas si vyměnily podpůrné komentáře a pak se osobně sešly v debatě, kterou pořádala organizace Konsent. „Protože jsem cítila přetížení a vadilo mi dělat stále one woman show, přemýšlela jsem, s kým se spojit. A napadla mě právě Martina,“ vybavuje si Kateřina.
Z dynamiky jejich souladných přístupů a ze součtu jejich znalostí pak vzniklo fakty nabité povídání o tom, proč se z nás někdy stávají mrchy z pekel. A hlavně o tom, proč to není naše vina. „Nad tím konceptem jsme hodně přemýšlely, tvořily jsme si mentální mapy toho, co chceme předat,“ říká Kateřina Trávníček, na jejímž instagramu se také poprvé objevil výraz „mrcha z pekel“ a začal žít vlastním životem. Kateřina vychází ze své terapeutické praxe: „Konzultovnou mi prošly stovky žen, které přetížením trpí. Když jsem poskytovala konzultace rodičům, často jsme řešili přetížení, frustraci a sebeobviňování.“ Při tom také Kateřina objevila svou schopnost přinášet rodičům úlevu.
Mrchy z pekel ovšem nejsou jen pro rodiče. A nejsou ani určené pouze pro ženy. „Je to zároveň návod, jak na nás. Dostáváme zpětnou vazbu i od mužů, že je to pro ně fakt přínosné,“ říká Kateřina Trávníček. „Nechceme ale dávat ženám manuál, jak nebýt vzteklé,“ upřesňuje Martina Mašková s tím, že po nich chce každý hned tip na nějaké regulační cvičení. „I když i o tom hodně mluvíme. Jako lidé jsme primárně koregulační druh, navzájem se potřebujeme. Potřebujeme hlavně další dospělé mozky, nejen být doma s těmi nezralými,“ vrací se Martina obloukem k mateřství. Obě autorky se shodují, že s osamělostí rodičovství a s izolací matek totiž fenomén přetížení žen velmi souvisí.
