Že byste nikdy nepoužili kosmetiku s obsahem šnečího slizu nebo mazu z ovčí vlny? A co teprve rozemletí brouci ve rtěnkách? Co dělají tyto divné ingredience v našich koupelnách a chceme je tam vůbec? Je pátek a to je čas na pravidelnou kosmetickou poradnu. Zajímá vás cokoliv ohledně kosmetiky? Pošlete nám svůj dotaz přes formulář na konci článku.
Není žádná novinka, že se do kosmetických přípravků přidávají podivné věci. Při letmém ohlédnutí do historie zjistíme, jak nebezpečná byla marnivá touha po kráse a mládí jen o pár století před námi. Do krémů a líčidel se pro dosažení kýženého efektu běžně přidávaly těžké kovy, popel, rtuť či křída s obsahem azbestu. V kombinaci se špatnou hygienou, nemocemi a minimální znalostí dlouhodobých efektů těchto látek na lidské tělo byli tehdejší krasavci a krásky často v ohrožení života.
V dnešní kosmetice najdeme řadu testovaných a v laboratoři vyrobených ingrediencí a většina kosmetických přípravků je bezpečná. Některé složky můžeme považovat za zajímavé či inspirativní, jako například mořské řasy nebo různé rostlinné extrakty, jiné za trochu bizarní, nicméně docela časté. Pojďme se na některé z nich podívat zblízka.
Sekret, který šneci produkují, aby se mohli pohybovat, je považován za lék už od čtvrtého století před naším letopočtem. Větší renesanci však zažil v osmdesátých letech minulého století, kdy pracovníci šnečí farmy v Chile začali pozorovat, že pokožka jejich rukou začala být měkčí, hebčí a mladší po dlouhodobém kontaktu se šneky a jejich slizem. Připisuje se mu vysoká schopnost hydratace pleti, protivráskový efekt a také prý vyrovnává tón pleti. Šnečí sekret obsahuje elastin a další komplex látek, který především slouží samotným šnekům k rychlé regeneraci při náhodném poškození, je tedy hojivý i pro nás. Brzy poté zažila tato ingredience velkou renesanci především v korejské kosmetice, díky které je dnes velmi rozšířená a především dostupná. Dnes jsou šnečí farmy na vzestupu, a to právě díky zvýšené poptávce ze strany kosmetického průmyslu, nejen gastronomie. Šnečí sliz najdeme ve složení nejčastěji pod názvem snail mucin.
Tuhé voskovité hmotě, která se tvoří v těle vorvaňů, aby chránila jejich vnitřnosti před poraněním, se někdy říká mořské zlato. Hmota se z těla zvířete dostane vyzvracením nebo s výměšky a na začátku nepříjemně zapáchá. Po čase ale sesychá a získává zemitou a příjemnou vůni a používá se jako stabilizátor v drahých parfémech. Sbírá se z moře nebo na břehu a nechává se dlouho sušit, načež se rozemele na prášek a smíchá s dalšími ingrediencemi do parfému. Ambru už umíme vyrobit synteticky, ale té přírodní se hloubkou a intenzitou vůně stejně nevyrovná. Ambru najdete nejčastěji v niche parfémech s těžšími orientálními tóny a zdaleka ne každý ji na sobě snese. Ale když nějakou tu hroudu vysušené ambry najdete náhodou na pláži, můžete přijít ke slušným milionům.
Jak jste možná někdy slyšeli, někteří hadi používají jed nikoli primárně k usmrcení své oběti, ale k jejímu znehybnění. Oběti vstříknou neurotoxin, dojde k postupnému ochrnutí svalů oběti až po zástavu srdce. Tato složka se ve velmi ředěných dávkách používá k navození liftingového efektu kosmetiky, podobně jako známý preparát botuloxin, ale její účinky jsou samozřejmě velmi mírné a dočasné. Hadí jed obsahuje i další pleti prospěšné složky. Realita je nicméně taková, že většina značek, které se honosí nápisem „snake venom“ na obalu, používá pouze syntetickou náhražku peptidů obsažených v hadím jedu.
Červené přírodní barvivo karmín se získává z vysušených těl samiček červce nopálového, který žije na velkých kaktusech v jižní Americe. Používá se do klasických červených rtěnek a říká se, že se bez něj nedá docílit té správné klasické červené barvy. Na výrobu jednoho kilogramu karmínu se spotřebuje až 150 000 jedinců brouka. Řada veganských značek se tomuto barvivu vyhýbá a nahrazuje ho výtažky z červené řepy, ovoce či jinými barvivy.
Maz z ovčí vlny má silné hojivé a změkčující vlastnosti. Je to tuková substance, která se získává z ostříhané ovčí vlny a na lidské kůži vytváří silnou okluzní vrstvu zabraňující odpařování vody. Lanolin je velmi ceněnou ingrediencí v kosmetice, ale používá se i k hojení bradavek při kojení, je totiž naprosto nezávadný.
Výkaly jednoho druhu skřivánka jsou v Japonsku ceněny pro své kosmetické účinky a používají se v tzv. Geisha facial. Primárním cílem ošetření je sjednotit barvu pleti a zesvětlit ji, ale také změkčit a vyživit, čemuž napomáhají v trusu obsažené aminokyseliny a urea.
Býčí sperma má hned několik výhod – je ho hodně a je velmi bohaté na proteiny. Ve specializovaných vlasových salonech se tedy používá jako obdoba keratinu pro vlasová ošetření. BSP – bovine semen plasma – je prý mnohem účinnější než proteiny z vajec, ovsa a dalších rostlinných zdrojů a údajně jsou po takové masce vlasy výrazně pevnější a lesklejší. Oh well…
Toto je jen malý výčet zvláštních ingrediencí, které se běžně vyskytují v kosmetice. Důležitým aspektem při výrobě kosmetiky je samozřejmě nejen obsah, ale i způsob výroby, obal a celkový přínos pro společnost a přírodu. Pojmy non-toxic, clean, cruelty-free či sustainable tedy reprezentují hodnoty a priority, které při výběru kosmetiky (ale i dalších spotřebních produktů) můžeme zohlednit.
K tomu je dobré myslet na to, že kůže je největším orgánem našeho těla, který je dobře prokrvený, řada látek, které na sebe dáváme, se tak dostává do krve. Kůže umí fantasticé věci – roste s námi, chrání nás před vnějšími vlivy, ochlazuje naše tělo, a ještě nám poskytuje nekonečnou škálu pocitů a vjemů. Ne nadarmo se v mnoha jazycích používají výrazy jako cítit se ve své kůži, pocítit něco na vlastní kůži. Chovejme se k ní tedy s náležitou vděčností, máme na celý život jen jednu.