A vezmeš si i moje dluhy? Majetkové smlouvy v manželství neuráží vaši lásku, naopak

Manželství není jen formalizovaným nástrojem společné lásky, ale také právním institutem, který nám dává práva a povinnosti k osobě druhého partnera a dětem. Odjakživa v něm šlo i o majetek a ústředním právním pojmem ve vztahu k manželskému majetku je ochrana. V posledních letech se ze mě stala zastánkyně povinné právní předsvatební přípravy – právního minima vstupu do manželství. To by se mělo týkat především informování nastávajících manželů o tom, co všechno do společného jmění manželů spadá a na co si dát při vstupu do manželství ohledně majetku pozor. Každým sňatkem (nikoli však vstupem do registrovaného partnerství) totiž v Česku vzniká, pokud se manželé nedomluví jinak, takzvané společné jmění manželů.

Nedávno jsem se setkala s klientkou, která měla těsně před uzavřením manželství. Nastávající manžel byl nepříliš úspěšným podnikatelem. Už od začátku vztahu měla podezření, že něco nesedí. Většinu peněz měl uložených na účtu na její jméno, věděla o nějakých dluzích, ale podle vyjádření partnera „všechno jde na IČO, nemá se čeho bát“. Po necelém roce vztahu ji požádal o ruku, ona záhy otěhotněla, ale necelé dva týdny před svatbou se dozvěděla o dalších dluzích poté, co partner přišel za nejasných okolností o auto. Termín svatby změnit nechtěla, ale narůstající obava z dluhů ji přiměla na poslední chvíli k právní konzultaci o společném jmění. „Budu jako jeho manželka odpovídat za jeho dluhy, i když s nimi nemám nic společného? Přece nemůžu svatbu jen kvůli dluhům zrušit…“

Majetek sdílíme a odpovídáme za něj

Ze zákona platí, že za společné dluhy odpovídají oba manželé společně celým majetkem ve společném jmění. Pokud jeden z manželů nakládá se společným majetkem (uzavírá smlouvu o půjčce, zastavuje či převádí nemovitost, uzavírá kupní smlouvu) nad rámec běžného hospodaření, potřebuje k takovému jednání vždy souhlas druhého manžela. Půjčil si například manžel vyšší finanční obnos bez partnerčina souhlasu? Pak se jako manželka, která se smlouvou nesouhlasí, může domáhat neplatnosti takového jednání, což je ovšem složitý proces, ke kterému je potřeba právní pomoc. A vymáhací řízení už mezitím běží a věřitelé se neptají.

Společné jmění manželů mělo původně za úkol ochránit ženu jako slabší stranu vztahu, aby nebyla vystavena na milost majetkové svévoli manžela a aby byla majetkově zajištěna, kdyby rodinu opustil. O společném jmění manželů jako zásadní společenské hodnotě stále hovoří i aktuální odborná literatura k občanskému zákoníku. Zatímco jiné evropské státy (například Německo) mají jako výchozí nastavení režim oddělených jmění (pokud manželé chtějí mít majetek společný, musí si to mezi sebou sjednat), Česká republika upřednostňuje nejpřísnější z možných variant – automatický vznik společného jmění, pokud se manželé v manželské majetkové smlouvě nedodhodnou jinak.

Do společného jmění manželů až na výjimky (typicky majetek nabytý jedním z manželů dědictvím nebo darem) patří vše, co každý z manželů nabyde za trvání manželství (příjmy ze zaměstnání, z podnikání, podíly na společnostech, příjmy z nájmu). Je tedy jedno, zda ve skutečnosti manželé mají oddělené účty každý na své jméno – finanční prostředky nabyté za dobu trvání manželství na těchto účtech patří oběma manželům. Je jedno, jestli například jeden z manželů koupí byt nebo auto „za svoje“ (za peníze na svém účtu nebo čistě ze své výplaty) – takto koupený byt nebo auto stejně nabývají oba manželé do společného jmění manželů.

Chraňte svoji budoucnost

Manžel klientky byl v devadesátých letech významným podnikatelem a jeho firma se dostala do vážných problémů. Nastalo kolo soudních řízení s věřiteli, exekucí, vstup společností do insolvence. Proti oběma manželům bylo následně vedeno společné exekuční řízení na pohledávky v celkové výši asi čtyřicet milionů korun. I přesto, že jeho manželka ve společnostech sama nijak nevystupovala a později se s ním rozvedla, dluhy a exekuce jí zůstaly pravděpodobně na zbytek života, i když se po víc než patnácti letech od jejich vzniku postupně daří některé z exekucí zastavovat.

Kdybych proto měla udělit párům vstupujícím do manželství jedinou radu, zněla by: ochraňte na prvním místě svůj majetek a budoucnost svých dětí před dluhy. Před partnerem, ale i partnera a rodinu před sebou samým. Uzavřete manželskou majetkovou smlouvu.

Většinová reakce na takové doporučení bývá: „Ale vždyť my stejně skoro nic nemáme a byt nebo dům budeme chtít mít společně.“ Nebo: „Nemůžeš myslet na rozvod hned na začátku, to bychom do manželství vstupovali se špatnými úmysly.“ Důvodem, proč uzavřít manželskou majetkovou smlouvu, ale není a nemá být myšlenka na případný rozpad manželství. Hlavním důvodem a na prvním místě by vždy měla být ochrana. Majetkové aspekty manželství bohužel zůstávají v obecném povědomí často stranou a vyvstávají, až když se jeden z partnerů nebo celé manželství dostane do vážných problémů, jako u jedné z mých nedávných klientek, paní Jany.

Tato klientka přišla s přáním, že si po skoro čtyřicetiletém manželství přeje rozvod, protože manžel „začal zlobit“ a „chová se jako vyměněný“. Ve skutečnosti chování manžela obnášelo uzavírání dalších a dalších úvěrů od bank i nebankovních společností, utrácení za společnice a alkohol, podpisy směnek a kompletní rozházení rodinných úspor. Všechny transakce před manželkou samozřejmě tajil a ona se o nich dozvídala náhodou. K právnímu kroku se odhodlala až ve chvíli, kdy výše dluhů překročila půl milionu korun – ve chvíli, kdy příjem obou manželů představoval starobní důchod, to pro její další život byla likvidační částka.

Příběh paní Jany má jako jeden z mála dobrý konec. Díky svým dětem nepřišla o střechu nad hlavou, bankovní instituce obeslala s informací o nesouhlasu manželky s úvěrovými smlouvami, byla schopná od manžela odejít a rozvodové řízení dokončit. Rozvodem manželství totiž společné jmění manželů ze zákona zaniká a Jana tak už nebude odpovídat za dluhy manžela, které vzniknou po rozvodu. Stále se mi nicméně i po delší době po rozvodu svěřuje s obavami, kdy na ní vyplave další dluh, o kterém nevěděla, a který manžel nezvládne zaplatit.

Majetková smlouva může být dvojsečná zbraň

Co tedy vlastně manželská majetková smlouva (laicky „předmanželská smlouva“) obnáší? Nejen divačky populární americké reality show The Real Housewifes si pod tímto pojmem představí dvě varianty: v případě rozvodu manželka nebo manžel odejdou z manželství buď úplně s prázdnou, nebo s vysokým „odstupným“, nebo že ženě za každé narozené dítě (nebo dokonce syna) přistane na „vypořádacím kontě“ tučná suma dolarů jako jakési porodné.

Český právní řád nicméně přímo pojem předmanželská smlouva nezná. Podle občanského zákoníku mohou budoucí manželé uzavřít smlouvu o manželském majetkovém režimu nebo smlouvu o zúžení společného jmění manželů či si sjednat, že společné jmění manželů vůbec nevzniká. Snadno, rychle a nenákladně si tak mohou upravit v zásadě vše, co se společným majetkem souvisí, včetně případných budoucích dluhů.

V praxi se nejedná o nic složitého ani finančně nákladného. Budoucí nebo současní manželé (manželskou majetkovou smlouvu je možné uzavřít před vstupem manželství, ale i za jeho trvání) osloví kteréhokoliv notáře, se kterým na jedné návštěvě sepíšou a podepíšou znění manželské majetkové smlouvy. V ní si sjednají budoucí majetkové uspořádání podle svých představ – každý může mít nadále svůj majetek a společné jmění manželů nevznikne nebo bude zahrnovat jen příjmy jednoho z manželů či společnou nemovitost.

Smlouva ale může obsahovat i jen jeden jediný odstavec – že každý z manželů si nese svoje dluhy sám a ten druhý za ně neodpovídá. Ať už manželství bude trvat rok nebo čtyřicet let, po celou dobu budou oba partneři vědět, že ve chvíli, kdyby společný život přinesl rizikové podnikání, druhou mízu nebo psychické onemocnění, druhý z manželů zůstane vždy ochráněn (a s ním i jistá životní úroveň společných dětí).