Vaše duše volá o pomoc. Poznáte, že by to mohla být deprese?

Depresivní lidé musí být hodně smutní. Když někdo mluví o sebevraždě, určitě se o ni nepokusí. Duševní onemocnění musí být poznat na první pohled. To jsou jen některé z řady mýtů o duševním zdraví a nemoci, kterým běžně věříme. Ruku na srdce, příznaky infarktu myokardu bychom asi dali dohromady, ale dokázali bychom stejně spolehlivě vyjmenovat symptomy deprese, úzkosti nebo třeba rizikového užívání alkoholu? A co víc, byli bychom schopni vhodným způsobem zasáhnout a nabídnout smysluplnou pomoc? 

I když povědomí o tom, že i naše duševní zdraví vyžaduje pozornost, krůček po krůčku roste, pořád je před námi velký neznámý prostor, ve kterém tápeme. Čistě statisticky, z dat Světové zdravotnické organizace vyplývá, že nějakou formu duševního onemocnění někdy během života zažije zhruba každý čtvrtý dospělý a asi každé páté dítě či dospívající. Téměř jistě tak máte ve svém okolí někoho, kdo se musel vypořádat, právě se vypořádává nebo bude vypořádat s psychickými problémy. Pokud takovým člověkem nejste právě vy. Jenže jak poznat, že se „něco děje“ zrovna s vaší duší? 

Pro začátek je dobré pochopit, že neexistuje něco jako jasná hranice, která by určovala, že někdo trpí „ještě málo“ a někdo jiný „už dost“. Každý z nás má svou „hranici“ někde jinde, takže srovnávat se s ostatními není zrovna nejlepší nápad. Už jen proto, že můžete narazit na zraňující slova, jako že máte „zatnout zuby a vydržet“. Jen na okraj, toto je bohužel častá reakce, se kterou se lidé s různými psychickými problémy setkávají. O to je pro ně složitější vyhledat pomoc. Mnohdy se stydí nejen za to, že „nejsou úplně v pořádku“, ale i za to, že potřebují psychologickou a/nebo psychiatrickou péči.