Jak mít školu, když chybí budova nebo děti? Obce to zvládnou, když se spojí

„Dnes jsme se spojili do jedné třídy, protože jedna z paní učitelek odjela na zdravotnický kurz, abychom do budoucna mohli na školy v přírodě,“ říká Michaela Nilsson Marečková, energická blondýnka, která je po letech v pozici učitelky na gymnáziu a rodičovské dovolené několik měsíců ředitelkou nově vznikající základní školy. „Můžeme si to dovolit, protože letos máme všehovšudy asi dvanáct dětí a ještě před měsícem to vypadalo, že možná otevřeme jenom jednu třídu.“

Kroky novopečené ředitelky se rozléhají chodbou staré školní budovy v třítisícové obci Jirny na dohled od východního okraje Prahy. Půvabná stavba s malinovou fasádou málem osiřela, když si obec na dohled od ní postavila novou „základku“. Od letošního září tu ale sídlí nová škola – svazková ZŠ Povýmolí. Jejími zřizovateli jsou obce z okolí, jmenovitě Úvaly, Květnice, Dobročovice, Přišimasy a Hradešín. Ty se spojily v dobrovolný svazek s asi 11 000 obyvateli. 

Michaela Nilsson Marečková by mohla potvrdit, jak pravdivé je rčení „každý začátek je těžký”. Podle hlášení úřadů bylo na jaře spádových padesát budoucích prvňáků; k zápisu jich dorazilo šestnáct a nakonec nastoupili čtyři; školu pro letošek zachránili šestiletí Ukrajinci ze širokého okolí. Díky nim bylo nakonec možné rozjet školu rovnou se dvěma třídami – jednou ukrajinskou, kde se soustředí především na češtinu, a jednu pro čtyři žáky české národnosti.

Domeček za Prahou, ale bez školy; nová stojí miliardu

Svazkové základní školy v Česku mohou vznikat od roku 2006 a zatím jich je tu jen sedm, z toho tři se nacházejí právě v bývalém okrese Praha-východ, na území spravovaném obcí s rozšířenou pravomocí Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Vzhledem k tomu, že se tady za hranicí hlavního města krajina rozlévá do Polabské nížiny, jsou v oblasti ideální podmínky k rezidenční výstavbě. Developeři to už dávno pochopili: z vesnic se tu rychle stávají městyse, kde vyskakují nové a nové ulice plné více či méně honosných rodinných domků.

„V Praze se v posledních dvaceti letech stavělo méně, než by bylo třeba, a nemovitosti tam jsou drahé, proto řada mladých lidí vyhodnotila variantu „domečku za Prahou“ jako výhodnější. Bohužel ale v době, kdy se tyto rezidenční projekty povolovaly, nikdo neřešil, kam budou odtamtud děti chodit do školy,“ říká Alexandra Vokurková, vedoucí odboru školství v obci s rozšířenou pravomocí Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, pod níž spadají rychle rostoucí obce v okolí. „Situace je katastrofální, to se nebojím říct. A protože dětí bude přibývat, je třeba rychle konat.“

Pro stát ani obce samotné ale není výhodné, aby na každé návsi vyrostla malotřídka pro pár dětí. Značná část obcí si takovou investici ani nemůže dovolit, odhady nákladů na stavbu jsou astronomické. „V Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi bychom potřebovali postavit ještě jednu školu pro zhruba tisíc dětí a rozpočet se pohybuje kolem miliardy a čtvrt korun – a to za předpokladu, že pozemek bude obecní,“ vysvětluje Alexandra Vokurková. Investicí do budovy to ale nekončí. Každá škola potřebuje ředitele, učitele, uklízečku, školní poradenské pracoviště... Je proto mnohem výhodnější, když se obce v okolí domluví a vznik a provoz školy zafinancují společnými silami. Vodítkem může být demografická studie, která odhadne, kolik dětí odkud přijde.

Podobné snahy podporuje i stát; svazkové školy mají jednodušší přístup k dotacím. Ministerstvo školství také v roce 2009 vydalo metodický návod, jak takovou školu otevřít. Zatím ovšem platí, že nejvíc si pomáhají a radí svazkové školy navzájem. V Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi už od roku 2017 funguje škola Panská pole, kterou navštěvují děti ze čtyř blízkých vesnic, ZŠ Povýmolí má tedy inspirace dost.

Ranní dojíždění? Nepříjemnost, se kterou je třeba počítat

Svazková základní škola Povýmolí – ačkoliv se to teď momentálně s pár dětmi ve dvou třídách nezdá – by do budoucna měla mít kolem sedmi stovek žáků ve 27 třídách. Za pár let přestane stačit stará škola v Jirnech, do té doby se měla postavit úplně nová budova na severním okraji Úval. Středočeský kraj se zavázal, že zařídí, aby se všechny děti ze svazkových obcí dostaly do školy a zpátky. „Překvapilo mě, jak moc jsou rodiče z okolí konzervativní. Než by dali šanci novému projektu, tak raději uprosili ředitele škol v okolí, aby jim děti přijali do beztak už přeplněných tříd. Na jaře se tedy budeme soustředit na to, abychom je přesvědčili,“ říká ředitelka Nilsson Marečková. Plány má mladá žena se svou školou velké; nejvíc se těší, až bude postavená nová budova. „Mohli bychom mít třeba zázemí pro lukostřelbu, to je sport, který se v okolí nedá nikde provozovat, a přitom to není drahé,“ zasní se.

Do té doby to nebude jednoduché; Jirny jsou trochu bokem a někteří rodiče by cestováním do školy a potom do Prahy do práce ztratili cenné minuty, kterých po ránu není nikdy dost. „Na druhou stranu čas strávený dojížděním je prostě nepříjemnost, se kterou musíte počítat, když se stěhujete za město,“ říká Alexandra Vokurková z odboru školství v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi. Sama bydlí v regionu už přes dvacet let a každým rokem pozoruje větší a větší zácpy. „Dalším důvodem, proč rodiče z okolí každoročně podstupují peripetie spojené se zápisovou turistikou a přepisují dětem trvalé bydliště do větších měst může být také širší nabídka volnočasových aktivit v odpoledních hodinách. Ani u nás ale nejsou školy nafukovací, to je třeba si uvědomit,“ dodává.

Hodně budov, málo dětí – na Karlovarsku i Šumpersku

Zatímco kolem Prahy a nově i kolem Brna vznikají svazkové školy proto, že je tu hodně dětí, na jiných místech republiky řeší opačný problém. Třeba svazková ZŠ a MŠ Regionu Karlovarský venkov vznikla v roce 2006, jako vůbec první v Česku. Mají tu tři budovy ve třech obcích – v Hájku je jen mateřinka, v Sadově mateřinka a první stupeň a v Otovicích mateřinka a kompletní devítiletka. „Obce měly budovy, ale byly poloprázdné; na přelomu tisíciletí bylo dětí opravdu málo. Vypadalo to, že se skomírající vesnické školy zavřou a žáci budou dojíždět do Varů,“ říká současný ředitel svazkové školy Ivan Topinka. „I proto vznikl svazek obcí Region Karlovarský venkov, který založil svazkovou školu.“

O dva roky později byla založena Svazkem obcí údolí Desné svazková škola na Šumpersku. I tady měli hodně budov a málo dětí. Dohodli se, že v každé obci bude zachováno školské zařízení – buď první stupeň či druhý stupeň ZŠ nebo mateřská škola. „Žáci a rodiče si postupně na tento systém vzdělávání zvykli a nyní ho již berou za své,“ říká bývalá ředitelka Eva Bicanová, která stála u zrodu školy. „Důležité je, aby všechny obce táhly za jeden provaz a byly se schopné dohodnout. Pak se dá zařídit ledacos. Vedení školy získalo mnoho finančních prostředků z projektů EU na modernizaci školských zařízení a na další vzdělávání pedagogů.“ Region kolem řeky Desné dokonce brázdí školní autobus, který sváží a rozváží žáky a děti této svazkové školy. Škola nabízí žákům velké množství zájmových kroužků, přizpůsobuje provoz školních družin a mateřských škol potřebám rodičů.

Ve chvíli, kdy několik poboček má jednoho ředitele a zástupce, jedno školní poradenské pracoviště a třeba i jednoho angličtináře, který se přesouvá mezi budovami, ušetří se hodně peněz a školy je tak možné zachovat. Při nákupech pomůcek nebo surovin do jídelny se dá dosáhnout na množstevní slevy, a navíc se svazková škola snadněji vyrovná s výkyvy v naplněnosti tříd. Jednou přijde k zápisu osm prvňáků, jindy osmnáct, není to ale fatální. Učitelé mají větší možnost se vzdělávat, protože do školy jde víc peněz a mohou se navzájem ve třídách zastoupit. „U nás jsme myslím dotáhli kvalitu výuky hodně vysoko,“ říká bývalá ředitelka Eva Bicanová. „Na druhou stranu jsme pod zvýšeným dohledem. Tím, že na chod školy přispívá několik obcí, je třeba se pravidelně scházet, předkládat hospodaření ke kontrole a plánovat tak, aby všechny obce byly spokojené. Chce to diplomacii a není to snadné.“

Svazková škola na dohled od Karlových Varů si také našla svoje místo pod sluncem. Hodně těží ze své výhodné polohy v přírodě, ale přitom v dosahu města. „Už před zavedením inkluze měla škola žáky s potřebou podpůrných opatření a i v současné době je takových žáků na naší škole poměrně dost. Díky menšímu počtu žáků ve třídách a individuálnímu přístupu můžou i oni být ve vzdělávání úspěšní. Velký podíl na tom mají i asistenti pedagoga,“ vysvětluje ředitel Topinka. „Stane se, že někteří rodiče z vesnice dítě zapíší do Varů na velkou školu a po půl roce přejdou k nám, protože chtějí pro své dítě klidnější prostředí a menší kolektiv. Z toho máme radost. Ještě víc nás ale těší, že se podařilo zachránit v obcích svazku školy. Jakmile školu jednou zavřete, je už pak skoro nemožné ji zase otevřít, a kus tradice takové vesnice je pryč,“ dodává Ivan Topinka.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.