Když se necítíte dobře, jdou vědomosti mimo vás, říká autorka knihy o třídnických hodinách

K čemu jsou vlastně třídnické hodiny a proč je potřebujeme? 

Umožňují navázat vztah mezi třídním učitelem a žáky a mezi dětmi podporují soudržnost a pozitivní vztah. Často se však bohužel stává, že je jak učitelé, tak i žáci spíše jen přetrpí. Myslím si, že to hodně závisí na tom, jaký přístup má učitel. Jestli je to ten typ, který jde do hodiny s tím, že jen vybere omluvenky, nebo jestli má opravdový zájem. Pokud je to ten druhý případ, tak to přenáší i na děti a hodina pak má smysl. 

Jak by taková hodina měla nebo mohla vypadat? 

To je těžké říct, záleží na věku, složení třídy i osobnosti učitele. Každý z nás má témata, ve kterých je dobrý, a pak taková, u nichž si nevěří, a i proto by se do nich neměl pouštět. Myslím si, že by se hodiny měly odvíjet od toho, co jako člověk můžu nabídnout. Proto je velmi důležitá multidisciplinární spolupráce a pravidelná sebereflexe třídního učitele. Je důležité znát své silné stránky, ale i slabší místa. Pro tyto účely doporučuji, aby si vedli pedagogický deník, do kterého si mohou psát oblíbené aktivity žáků, své postřehy, dotazy, témata, ke kterým se chce vrátit. Také si zakládám obrázky, dopisy a zprávy od žáků i zákonných zástupců, které dodají motivaci v těžkých časech.

Děti dnes častěji zvažují, kým vlastně jsou, říká školní psycholožka. Všímá si i násilí nebo sebepoškozování Čtěte více

Hádám, že největší problémy mají učitelé na druhém stupni. Jaká specifika mají třídnické hodiny u pubertálních dětí?

Určitě je to dospívání, které u každého žáka a třídy působí jinak. Někdo je nejvíce „rozjetý“ v sedmém ročníku, někdo až v osmém, někdy jsou deváťáci už klidnější. Je to náročnější práce, protože teenageři jsou často citlivější a vnímavější k různým křivdám nebo neúspěchům, a navíc je to doba, kdy si budují sebedůvěru a vztah k sobě samým. Nemám ráda často nadužívaný pojem „generace sněhových vloček”, protože doba, ve které současní teenageři dospívají, je pro ně z mého pohledu velmi nepřátelská. Denně se setkávají na sociálních sítích s dokonalostí, naše společnost je zaměřená na výkon a stale není věnována dostatečná pozornost psychickému zdraví, i když se to již v poslední době zlepšuje. Je dobré, když se i na to učitel zaměří a o to více mi třídnické hodiny dávají smysl. 

Jaký by měl být její průběh? Asi je učitel neposadí do kruhu a nevypráví si o tom, co zažili o víkendu, jako je to ve školce či v první třídě… Nebo ano? 

To by se asi opravdu moc žáků nezapojilo. Ale dá se to udělat tak, že sedí v kruhu a učitel řekne například: vymění si místo ten, kdo se o víkendu pořádně vyspal. Nebo kdo hrál hry na počítači. Do takové aktivity se zapojí i děti na druhém stupni, šestka i sedmička je mají docela rádi. Ale třídnické hodiny jsou také příležitostí probrat témata, která se v jiných hodinách nedají. Co se týče jejich struktury, lze obecně říci, že by měly mít úvodní aktivitu, ve které se na sebe „naladíme”, a motivujeme děti k danému tématu. Pak následuje ona hlavní tematická aktivita a nakonec závěrečná reflexe.

Která témata například vy volíte? 

Určitě se dá využít výchovný aspekt, na který není v jiných předmětech čas. Já například učím i výchovu ke zdraví, takže se mi některá témata mohou prolínat. Když jsme se třeba při hodině zastavili u nějakého tématu, které je zajímalo, ale už na ně nebyl čas, tak jsme si to přetáhli do třídnické hodiny. Například to byla sexuální výchova, role ve skupině či důležitost péče o sebe.

Puberta je ale zrovna věk, kdy se nechcete odhalovat a ukazovat zranitelnost. Což může být při diskuzích o stresu a zranitelnosti dost na překážku…

Hodně záleží na nastavení třídy a vztahu s třídním učitelem. Samozřejmě to nezačnu dělat hned v září, ale až později, například v únoru či březnu, když už jsme na sebe naladění. Jako učitelka také ukazuji, že i já dělám chyby a jsem někdy ve stresu, stejně jako rodiče a žáci samotní. Ukazovat lidský faktor je důležité. Na třídnických hodinách se také musí respektovat dobrovolnost, aby žáci mluvili, když chtějí a měli možnost si své myšlenky nechat jen pro sebe. V této souvislosti je dobré využívat pracovní listy, které vyplňujeme společně, ale které pak žáci nikomu neukazují a nechávají si je. Zároveň si velmi cením momentů, kdy právě s takovýmito citlivými vyplněnými informacemi po hodině žáci dobrovolně přijdou.

Je třídnická hodina místem pro řešení případné šikany?

Ano, ale je třeba spolupracovat s multidisciplinárním týmem nebo pokud není, tak se školním psychologem, metodikem prevence či výchovným poradcem. Určitě by to učitelé neměli řešit na vlastní pěst. Třídní učitel své děti často vidí v jiném světle a je dobré mít názor třeba i více nestranných kolegů. Hlavní funkcí třídnických hodin je však role preventivní, abychom se snažili předejít nežádoucím situacím, podporovat vztahy ve třídě a mluvit o vztazích celkově, konfliktech, a psychické pohodě.

Kristýna Kapounková. FOTO: Lukáš Procházka

Vy učíte na druhém stupni pražské ZŠ Gutova. Jak často máte třídnické hodiny vy? 

Ze strany ministerstva školství jsou dvě možnosti, jak třídnické hodiny pojímat. Buď si je dát pevně do rozvrhu, nebo je vypsat třeba jednou dvakrát za měsíc s tím, že tuto možnost musí mít ve školním řádu a také o nich musím informovat rodiče. My jsme ten první případ. Máme jednu hodinu týdně, vždy první pondělní hodinu. Je to klasicky zanesené v rozvrhu, což je velmi důležité. Díky této pravidelnosti můžeme řadě problémů předejít a neřešíme je až ve chvíli, kdy nastanou. 

První hodina v pondělí… neomlouvají se vám děti? A vyhovuje to takto všem kolegům? 

Z praxe i z jiných škol vím, že pro řadu učitelů je to ztracený čas, který by mohli věnovat svým v uvozovkách důležitějším předmětům. Vede k tomu i to, že se na fakultách obvykle neučí, k čemu třídnické hodiny jsou a jak je vést. Není k nim platná metodika, pedagogové mají mnohdy jen to, co nějaký kolega vytvoří a sdílí v učitelských skupinách na facebooku. Věřím, že se jako zbytečný může zdát i některým rodičům a dítě v pondělí ráno omluví. Ale od toho jsou zase třídní schůzky, na nichž by mělo zaznít, že je to předmět stejně důležitý jako každý jiný, i když v něm nejde o známky. Jde v něm ale o to, abychom se ve škole všichni cítili dobře. Já jsem učitelka a zároveň studentka vysoké školy a sama vnímám, že pokud se necítím dobře, ať už v budově školy nebo s nějakým konkrétním učitelem, jdou vědomosti úplně mimo mě. Nejdříve je třeba mít zajištěné základní potřeby a pak se teprve něco učit a rozvíjet. Na naší škole však s absencemi problémy nemáme. 

Dětem chybí obyčejné povídání, říká metodička prevence. Někdy je stačí jen vyslechnout Čtěte více

Máte takové rodiče i ve své třídě? 

Ne, s kolegy se tomu také snažíme aktivně předcházet. Mluvíme o tom na třídních schůzkách a jednou za dva měsíce také posílám rodičům čtyři pět vět – takové shrnutí, co jsme probírali a třeba i tipy na další zdroje. Myslím, že jsou i rádi, protože v pubertě už doma děti moc mluvné nejsou a takto zjistí, co jsme dělali a na čem třeba stavět konverzaci. 

Vy vydáváte o třídnických hodinách knihu, která vychází v létě. Přiblížíte ji? 

Bude to metodická příručka pro třídní učitele, jak přistupovat k třídnickým hodinám a jak o nich komunikovat s rodiči. Jsou tam zpracovaná nejdůležitější témata, která by podle mého názoru měla být s dětmi probrána. Patří mezi ně například jak se učit, dospívání či objevování silných stránek. Učit děti už od malička, že potřebují mít také čas jen pro sebe a jak ho využít. Další důležitou oblastí je práce se stresem. Nicméně je dobré také nechat děti, aby si samy zvolily téma, které je pro ně momentálně aktuální. Někdy však přinese i nepřipravená hodina, která vyplyne z aktuálního rozpoložení žáků a jejich potřeb, mnoho pozitivního. Také je fajn využít, pokud se vedení třídnické hodiny chtějí ujmout žáci. I o tom píšu v knize.

Je nějaké, které se vám na druhém stupni častěji opakuje? 

Na konci šestky či v sedmičce se mi často opakovaly dotazy na to, co dělat, pokud nastane ve škole teroristický útok. A to mluvím o době ještě před útokem na filozofickou fakultu. Chtěli velice konkrétně vědět, jak postupovat, jestli utíkat nebo se například zabarikádovat ve třídě. Většinou to brali jako takovou hru, jako něco, co znají z filmů nebo z Ameriky. Něco, co se ale ve skutečnosti u nás stát nemůže. 

Jak pak vypadala třídnická hodina přímo po tomto útoku? 

V té době se už neučilo, měli jsme takovou vánoční besídku, kdy se povídá a ochutnává cukroví. Zrovna v mé třídě je dost dětí, které dění sledují, tak se mě ptali, jak mi je. Ví totiž, že studuji, i když ne přímo tuto fakultu. Upřímně jsem jim řekla, že mě to rozhodilo a že jsem pořád pročítala různé aktualizace článků a nemohla se od toho odtrhnout. A spolu jsme pak reflektovali, že jsem místo toho radši měla jít ven nebo být s někým blízkým. Také oni říkali, jak to na ně působí a bavili jsme se i o tom, jaké chyby udělala média při informování o tomto činu. Proč se například nemá stále tolik mluvit o pachateli. 

Paní učitelko, oni jsou zlí! Jde o žalování, nebo počínající šikanu? Čtěte více

Jaká další témata si sami volí? 

Často chtějí hrát nějaké hry, třeba Městečko Palermo. Nebo si tak nějak nezávazně povídat o vztazích, dospívání, o sexu. 

Měl by na to učitel přistoupit? Na jakékoliv téma či aktivitu?

Když odhadne, že to neskončí tak, že na sebe budou všichni pokřikovat a nebude to dělat úplně každou hodinu, nevidím důvod, proč ne. Když mají touhu s učitelem mluvit, využila bych toho. Můžu být přece jen ráda, že ke mně mají takovou důvěru. Samozřejmě pokud se jedná o témata, která jdou mimo mě, narovinu bych řekla, že jsou na takovou diskuzi vhodnější jiní lidé, že se v daném tématu neorientuju.

My se potkáváme na konferenci Mensy s názvem Vzdělání pro budoucnost. Máte za sebou přednášku o třídnických hodinách, kdy jste mluvila k učitelům s mnohonásobně delší praxí, než máte vy. Jak dlouho vlastně učíte? 

Šest let. Nicméně si nemyslím, že je zrovna toto téma otázkou praxe. Spíš tím, co má člověk dáno a na čem dlouhodobě pracuje. Patřím mezi vysoce citlivé osoby, což jsem dřív považovala za strašné prokletí a v několika posledních letech vidím, že je to velká výhoda. Lépe se naladím na studenty a oni si ke mně přirozeně nachází důvěru. Díky tomu, že jim jsem věkově blíže, si také umím lépe představit, co prožívají a jak někdy vypadá jejich život. Dokážu vnímat situaci jak ze strany studentů, tak i učitelů. Což je pro třídnické hodiny důležité. Zároveň je pro mě velmi důležitá spolupráce, ať už se školním psychologem, zkušenějšími kolegy, či kolegy napříč republikou. Také se snažím neustále vzdělávat a posouvat, což je dle mého názoru také přínosem v rámci třídnických hodin.

Kristýna Kapounková je učitelkou českého jazyka a Výchovy ke zdraví na ZŠ Gutova v Praze. Zde také působí jako třídní učitelka v 7. ročníku. Na prvním stupni vyučuje anglický jazyk. Nově také působí jako konzultant na krizovém chatu pro děti. V současné době dokončuje navazující magisterské studium speciální pedagogiky na Univerzitě Palackého v Olomouci. Je autorkou knihy Barevný rok, jež je celoročním programem pro mateřské školy. Právě jí vychází její druhá kniha „Třídnické hodiny: metodika pro práci s třídním kolektivem”. Je také lektorkou flirt and fit dance pro dospělé ženy. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.