Nejlepší školy najdeme ve východní Asii a na severu Evropy. Proč jsou jejich žáci úspěšní a jak se to testuje?

Mezinárodní šetření TIMSS (Trends in International Mathematics and Science Studies) porovnávají znalosti žáků 4. a 8. ročníků v matematice a přírodních vědách. Testy se konají od roku 1995 každé čtyři roky, poslední šetření proběhlo v roce 2019, další se tedy bude konat v roce 2023. Některé země včetně Česka ale svoje osmáky do průzkumu nezařazují a dávají právě u těch starších žáků přednost testování PISA.

Každopádně šetření TIMSS srovnává to, co se žáci naučili během čtyř let školní docházky v hodinách matematiky a přírodovědy, ptá se na konkrétní fakta, například o živé a neživé přírodě a planetě Zemi. V matematice může být pro české děti zarážející třeba to, že v některých úlohách se počítá s desetinnými čísly, která se u nás probírají až na druhém stupni.

Při posledním běhu testování skončili čeští čtvrťáci v matematice na šestnácté a v přírodních vědách na třinácté příčce z 58 zúčastněných. Na prvních pěti pozicích jsou v obou předmětech školáci ze Singapuru (což je absolutní vítěz obou kategorií), Hongkongu, Jižní Koreje, Japonska a Tchajwanu. Velmi dobře si vedou i malí Rusové (šestí v matematice, třetí v přírodovědě) nebo Lotyši (sedmí v přírodovědě, desátí v matematice).

Šetření TIMSS kromě vědomostních otázek obsahují i sekci zkoumající vztah dětí ke škole. A čeští čtvrťáci bohužel vesměs školu příliš rádi nemají – pouze 40 procent jich pociťuje sounáležitost se svou školou, hůře jsou na tom jen v Chorvatsku, Polsku a Japonsku.

Šťastní nejsou ani čeští učitelé; jen 35 procent kantorů je u nás spokojených – méně je to už jen v Japonsku, Polsku a Francii. A aby toho nebylo málo, tak čeští rodiče společně s korejskými a japonskými také vyjadřují nejnižší spokojenost se školou svých dětí.

Asijské země či Finsko vedou v gramotnostech

Testy PISA (Programme for International Student Assessment) se konají každý třetí rok a účastní se jich žáci z 36 zemí OECD, z nichž 28 jsou členské země Evropské unie. Testům jsou podrobováni patnáctiletí žáci, takže v Česku jde jak o deváťáky (v malém počtu i osmáky a sedmáky), tak i o studenty prvních ročníků středních škol a učilišť. Do jisté míry je možné získané výsledky interpretovat až na úroveň krajů.

Mezinárodní šetření PISA zkoumá u patnáctiletých takzvané gramotnosti – matematickou, přírodovědnou a čtenářskou. Nejde tedy tolik o konkrétní učivo, jako spíš o kompetence, tedy o schopnost přemýšlet či řešit problémy a situace. Výsledky jsou rozděleny do šesti úrovní, přičemž žáci, kteří dosáhnou pouze první nebo druhé úrovně, budou mít pravděpodobně v dalším životě výrazné problémy zařadit se a uspět ve společnosti.

Pokud se zprůměrují výsledky všech tří testů, nejlépe si (podobně jako v šetření TIMSS) vedou asijské země: Čína, Singapur, Macao, Hongkong, Japonsko, Jižní Korea. Do první desítky se ale vejdou ještě Estonsko, Kanada, Tchaj-wan a Finsko. Česká republika obsadila 24. příčku, přičemž nadprůměrně se našim žákům daří v oblasti matematické a přírodovědné gramotnosti a spíš podprůměrně v gramotnosti čtenářské. Téměř polovina českých učňů dosáhla pouze první nebo druhé úrovně.

Kdo má nejlepší školy a proč?

Dlouhodobě se dá říct, že nejlepší školy se dají najít v jihovýchodní Asii, v Evropě pak boduje sever. Nezáleží na tom, jestli jdou žáci do školy v pěti nebo sedmi letech, protože náskok, který získávají například malí Britové nebo Irové, jejich finští vrstevníci během několika let doženou. Obecně školství prospívá, když se žáci co nejdelší dobu vzdělávají společně v jednom vzdělávacím proudu. Například Polsko se v testech PISA posunuje nahoru od té doby, co prodloužilo základní školu o rok, a teenageři se tedy rozdělují až v 15 letech. Nejúspěšnější země mají také srovnatelnou kvalitu škol napříč regiony, takže není třeba ve svém okolí taktizovat a hledat „nejlepší“ školu – stačí dítě zapsat do té nejbližší, protože jsou všechny srovnatelně dobré.

Severské země obecně jsou známé svým progresivním školstvím, které klade důraz na týmovou práci jak mezi žáky, tak mezi učiteli navzájem. Mají propracovaný systém inkluzivního vzdělávání, zaměřují se na rozvoj dovedností a podporují spíše filozofii solidarity než soutěživost.

V kanadské společnosti je vzdělání rovněž považováno za důležitou devízu, takže i tam se o své školy patřičně starají. Jejich vzdělávací systém je flexibilní, efektivní a má dostupné školné.

Také čínští žáci vykazují velmi dobré výsledky v mezinárodních testech. Je ovšem dobré dodat, že testování se účastní pouze vybrané rozvinutější provincie, nikoli celá Čína. Do školství se navíc silně promítá ideologie a důraz na memorování. Řada rodin také investuje do dodatečného soukromého vzdělávání svých dětí.

Navštěvovat výukové lekce ještě po běžném vyučování není nic výjimečného ani pro japonské žáky. Intenzita studia v doučovacích kurzech roste zejména před důležitými zkouškami, které se odehrávají hlavně na konci vyšší střední školy. Netolerují se tu pozdní příchody a už vůbec chození za školu, docházka bývá v Japonsku téměř stoprocentní.

Za úspěchy singapurských žáků, kteří se v posledních letech opakovaně umísťují na předních místech mezinárodních žebříčků, stojí mimo jiné kvalitní učitelé. Ti mezi sebou sdílejí své zkušenosti, spolupracují a jejich profese má v zemi nejen společenskou prestiž, ale je i dobře placená. Singapur posílá do školství ze státního rozpočtu nemalou částku a aplikuje moderní výukové postupy využívající IT technologie. Žáky vede ke kritickému myšlení, vytrvalosti v učení, samostatnosti, ale i k týmové spolupráci.

Text vyšel Akademii Lidových novin.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.